Z velkoměsta mezi pole do toužebné dřevostavby

Dagmar Šimonová | Neděle, 08. květen 2022 |

Navštívili jsme malebnou dřevostavbu kousek za Prahou s idylickým výhledem do zvlněné krajiny.

Po studiích jsme se s manželem rozhodli kvůli možnému širšímu profesnímu uplatnění zůstat v Praze a prozatím se na rodnou Moravu nevracet. Zpočátku jsme bydleli v klasických betonových džunglích velkých pražských sídlišť, krok blíže k přírodě jsme učinili až po pár letech, kdy jsme se přestěhovali do cihlového bytu v jedné malé vesničce na západ od Prahy.

Odtud jsme pravidelně o víkendech vyjížděli do okolí a hledali vysněnou parcelu, kde bychom mohli zrealizovat náš sen a postavit si dům s velkou zahradou, na které budu já zahradničit, manžel sekat trávu a děti dovádět. Rozhodně jsme netoužili po žádném z příměstských satelitů, právě naopak – našimi základními požadavky na parcelu byl hezký výhled, kopcovitý terén, polosamota a blízkost lesa. Návštěvami pozemků jsme strávili mnoho času a zhlédli více než 100 parcel, ale nakonec se ukázalo, že naše snaha nebyla marná. Po téměř roce a půl hledání jsme totiž konečně pozemek s velkým P objevili.

Místo masivní dřevostavby bude sloupková

Prvotním záměrem bylo postavit si klasickou roubenku nebo srub, naše parcela se koneckonců nacházela na území CHKO a proto jsme předpokládali, že stavební úřad bude naším nápadem nadšen stejně jako my. K našemu velkému překvapení byl ale opak pravdou a projekt okamžitě zamítli. Když jsme tedy nemohli mít masivní dřevostavbu, rozhodli jsme se ponechat dřevo alespoň jako konstrukční materiál domu.

Obecně jsme v technologii dřevostaveb spatřovali mnoho předností, především rychlost výstavby, která pro nás byla důležitá z důvodu vysokého pracovního vytížení, značnou ekologičnost použitého materiálu, kvalitní tepelné izolace při zachování relativně tenké tloušťky stěny a rychlost při vytápění domu.

obr.: Pokud obyvatele nebaví jen sedět na terase pod pergolou a kochat se výhledy do okolí, mohou si daleké obzory prohlížet i z chytře umístěné vířivky. Foto: Martin Zeman

obr.: Velká koupelna je naprosto vyhovující. Když se v ní ráno potká celá rodina, nikdo se nemusí uskromňovat. Foto: Martin Zeman

Krb ve středu pozornosti

Výběr architekta byl vcelku snadný, protože máme to štěstí, že jednoho počítáme mezi své přátele. Znali jsme jeho předešlé projekty, líbil se nám jeho styl uvažování a nespornou výhodou bylo také to, že nás znal a věděl o našich přáních a očekáváních. Projekt prošel neskutečným množstvím úprav, které architekt Andrew Caistor spolu s manželem pečlivě zpracoval, až se konečně zrodila finální podoba našeho nového bydlení.

Projekt domu ve své podstatě navazoval na jedinečnou polohu pozemku na mírném kopečku s originálním výhledem do protějších kopců, kam se dům účelově rozevírá. Jelikož se celá rodina v průběhu dne koncentruje zejména v obývacím pokoji a kuchyni, tvoří tyto dvě místnosti jádro celého domu. Jejich prostor je veden přes dvě podlaží s otevřeným hobby koutkem v prvním patře, čímž je dojem z obýváku jako největší místnosti domu ještě umocněn.

Přestože zde máme vybudováno elektrické topení, místo něj téměř pokaždé vyhříváme dům krbem v obývacím pokoji, odkud se teplý vzduch přirozeně šíří do celého domu. Teplo vycházející z krbu je daleko jemnější, voňavější a přirozenější než teplo z radiátorů a konvektoru umístěného podél francouzských oken, která jsou neposledním kreditem obývacího pokoje – otevírají dům směrem výhledům a na terasu s vířivkou. Všechny ostatní pokoje v domě zaujímají pouze minimální plochy, protože jsou pro život rodiny méně významné.

obr.: Velký a světlý obývací pokoj je hlavním prostorem, kde celá rodina tráví pospolu nejvíce času. Malá krbová kamna jsou tak často jediným dostačujícím zdrojem vytápění. Foto: Martin Zeman

obr.: Praktická kuchyňská linka do tvaru písmene U je podle majitelky příliš tmavá, i tak v ní ale ráda připravuje jídlo pro celou rodinu. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Kamenitý pozemek nám dal zabrat

Za účelem realizace výstavby rodinného domu jsme kontaktovali čtyři dodavatele dřevostaveb, o nichž jsme se dozvěděli na brněnském stavebním veletrhu. Po jednání jsme se nakonec rozhodli pro vsetínskou společnost VS DOMY, která je členem ADMD, a rozhodně jsme nelitovali. Za vstřícného vedení naší zakázky, které se ujal pan Kolařík, proběhla výstavba podle stanoveného časového harmonogramu, odsouhlaseného rozpočtu a dohodnutých standardů. Byla radost pozorovat, jak šla práce celému týmu stavitelů pěkně od ruky.

Také po dokončení stavby a kolaudaci jsme měli s firmou ty nejlepší zkušenosti. Kdykoliv jsme je kontaktovali za účelem servisu či opravy, vždy byly veškeré požadované práce provedeny panem Zmeškalem a jeho týmem v nejbližším možném termínu a ve vynikající kvalitě. Vyplatilo se nám, že jsme si při uzavírání smlouvy připlatili za prodlouženou pětiletou záruku a měli tak vždycky koho zavolat, když se vyskytl jakýkoliv problém – a že ten se dříve nebo později najde v každém domě. Pokud bychom se pouštěli do výstavby znovu, na podobný nadstandard bychom opět vsadili.

Jedinou nevýhodou v průběhu výstavby byl fakt, že firma nemohla kapacitně zvládnout vybudování základové desky a my jsme si museli najít jinou firmu. S ní nastaly problémy s kvalitou a přesností, která byla požadovaná realizační firmou a typem dřevěné konstrukce, vyrobené přesně na míru. Nakonec jsme desku museli dokončovat svépomocí s dobrovolníky z řad naší rodiny a našich blízkých. Dost zásadní komplikací nejen při výstavbě základové desky, ale i při ostatních terénních úpravách a kultivování zahrady, bylo kamenité podloží, kvůli kterému trval výkop mnohem déle, než jsme očekávali. Kameny místo půdy nám ostatně komplikují život neustále, protože výsadba každého stromku je často nadlidský úkol.

Foto: Martin Zeman

Na dřevostavbě bychom nic neměnili

S lokalitou, ve které bydlíme, jsme nadmíru spokojeni. Patříme mezi ty, kteří upřednostňují delší dojezd do práce či na úřady nad bydlením v blízkosti metra. Možnost udělat ráno z postele jediný krok a vkročit na prosluněnou terasu s výhledem do rozkvetlé zahrady nebo zlátnoucích polí v pozadí – to nám za těch pár kilometrů navíc od Prahy rozhodně stojí. Pokud bychom se někdy v budoucnu rozhodovali pro nový rodinný dům, pak bych jako hospodyně volila umístění jídelního koutu blíže k oknu vedoucímu na terasu – jak z důvodu intenzivnějšího denního světla, tak kvůli bližšímu a intimnějšímu kontaktu se zahradou.

obr.: Velká okna, kterými si dá pohodlně vystoupit na terasu si paní Lenka nemohla vynachválit. Po schodech se přímo z obývacího pokoje vystoupá do druhého podlaží. Foto: Martin Zeman

Hodnocení uživatelů: 5 / 3
Líbil se Vám článek?03