Rekonstrukce 200leté poloroubenky svépomocí? Petr to zvládl i bez architekta a výsledek stojí za to

a.janousek | Pátek, 01. listopad 2019 |

Sedm let byl pastevcem na horách a vyráběl sýr. Životem v přírodě s chovem koz a koní začala v mládí Petrova emigrace ve Švýcarsku, ze které se po více než čtyřiceti letech vrátil a pustil se v české krajině do rekonstrukce dvě stě let staré poloroubenky. Hned za jejími vchodovými dveřmi čekají návštěvníka mnohá překvapení. Indonéské postele z Bali a ze Sumatry, další ze Srí Lanky, indické sloupy, vyřezávané krajkové rámy, sekretář vyrobený v Kašmíru... Nábytek a další vybavení si Petr nechal posílat z cest po své oblíbené Asii.

Z Čech jsem odešel hodně mladý, a proto ani nemám úplně pocit, že bych se sem vrátil. Žil jsem jinde a ve Švýcarsku si stále nechávám své zázemí. A proč jsem se rozhodl opravit starý roubený statek? Řekl bych, že je to profesionální deformace, protože jsem se tím živil celý život. Měl jsem tesařskou firmu, se kterou jsem stavěl a rekonstruoval dřevěné chaty.

Sám jsem ve Švýcarsku ve vlastnoručně opravené chatě bydlel – v horách ve výšce 1 100 metrů, před námi byly skály vysoké 2 800 metrů, v nádherné oblasti, ovšem bez nešvarů masové turistiky, která do krajiny vychrlí desetitisíce lyžařů...".

Roubenka na Větrné pláni

Petr dlouho hledal místo a stavbu, kde by se mohl v Čechách usadit, až nakonec uvízl v kraji poblíž bývalého vojenského prostoru Ralsko, kde se už příroda za dvacet let po odchodu okupačních vojsk vzpamatovala a poskytuje tak příležitosti k nerušeným výletům na koních.

S rodinou tady chová stádo koní, pořádají vyjížďky, navštěvuje je hodně přátel. Pronajímají také malou roubenku a část domu uzpůsobili pro letní dětské pobyty, které jsou spojené s lekcemi jógy a aktivitami s koňmi nebo k pořádání seminářů s koňskou tématikou.

„Původně na Větrné pláni, jak jsme si to tady pojmenovali, žilo v roztroušených staveních až 68 lidí. Byla tady dokonce pec, kde se pekl chleba pro celou oblast. Teď tu zůstaly jen ruiny a naše tříčlenná rodina dnes tvoří 60 procent zdejšího obyvatelstva! Hospodaření na našem statku skončilo po pětačtyřicátém roce, hodně lidí muselo odejít. Pak to převzalo JZD, které tu dělalo, co mohlo... Celou dřevěnou část i střechu jsme museli postavit znovu."

Petr: V Čechách máme nádherné stavby, bohužel často hodně zničené.

Rekonstrukce zděné části roubenky nebyla snadná

Rekonstrukci noví majitelé zahájili v září 2011 nejprve opravou stájí s půvabnými pískovcovými klenbami, které dnes tvoří snad nejzajímavější část nového bydlení. „Materiál získávali původní stavitelé tady z blízkých lomů. Nejvíc mě ale udivuje, jak tito určitě velice jednoduší lidé dokázali vytvořit systém, který přirozeně drží pohromadě.

Po letech to tu ovšem bylo ve velmi špatném stavu. Klenbu jsme museli očistit od tvrdé omítky, nejdřív na to přišli dělníci se sekyrkami a takovými paličkami na maso, pak mě napadlo použít pneumatické pistole, kterými se odstraňuje barva z karosérií aut."

Šlo to těžce, bylo třeba vydrápávat a vysávat spáry, některé kamenné bloky se musely vyměnit. Však jsou na očištěných kamenech vidět původní záseky, aby na nich omítka dobře držela! V opravených stájích vznikl originální obytný prostor s koupelnou a příslušenstvím. Co ale každou návštěvu překvapí, je všudypřítomné teplo, které se šíří od spodní dlažby.

„Jako první věc jsem si pronajal bagr a z celé stavby jsem drenáží odvedl vlhkost, která se přirozeně za léta v kameni usadila. Teprve časem se ale místnosti vysouší díky podlahovému topení, které neustále využívá přebytků sluneční energie nebo tepelného čerpadla vzduch-voda, takže i v létě je tu velice příjemně a podlaha nestudí. Užitečně jsme propojili staré stavebnictví s novými technologiemi.

Kromě tepelného čerpadla a solárních panelů, která slouží hlavně k ohřevu užitkové vody, máme ještě krb s výměníkem. Ze všech systémů jde nadbytek ohřáté vody do rezervní nádrže o objemu asi 2 000 litrů, takže teplo máme skoro zadarmo, včetně teplé vody v bazénu.

V kuchyni se ještě neobejdeme bez nostalgického zdroje vytápění – kachlových kamen, na kterých vaříme i pečeme v troubě. Patří ke staré chalupě a jsou duší našeho domu."

Nedostatek vody vyřešil nový vrt

Vypráví se, že když krajem procházela vojska za prusko-rakouské války směrem na Hradec Králové, kde se v roce 1866 strhla známá krvavá bitva, byl na zdejších pláních lazaret. Do místní studny tehdy spadl nemocný voják, který se chtěl napít, a vojáci pak studnu z obavy před nákazou zasypali.

„Podle nalezených pískovcových kamenů jsme opravdu zjistili, že tady studna existovala, ale místo přesně neznáme. Vodu jsme získávali pomocí trkače, zařízení, které bylo vybudováno už ve dvacátých letech minulého století. Pracuje tak, že malé množství vody je čerpáno velkým množstvím vody do rezervy na kopci, odkud samospádem tekla voda sem. Vloni jsme si ale nechali udělat nový vrt a teď máme vody, kolik potřebujeme."

Hledání kvalitních řemeslníků

Poloroubenka po rekonstrukci zcela neodpovídá typické tradiční stavbě. Má sice zachovaný půdorys, ale velká okna, terasu před kuchyní... Petr dělá to, co se mu líbí, aniž přesně dbá na zachování stylu.

„Neměl jsem žádného architekta, všechno jsem si navrhoval sám. A jelikož jsem celý život stavěl, mohu i posoudit úroveň zdejších řemeslníků. Bohužel některým zůstal socialismus v genech. Hrnou se do práce bez znalostí a schopností, na výsledku jim nezáleží. Pár se mi jich tady vystřídalo.

Ale na druhé straně jsem se setkal s řadou výborných profesionálů – s truhlářem, co nám stavěl kuchyni, s moravskými kamnáři nebo s Břetislavem Žákem z tesařství Žako, které nám rekonstruovalo dřevěnou část domu. Tato firma by okamžitě mohla pracovat třeba ve Švýcarsku!

Smrkové trámy opracovával tesař na místě většinou ručně pořízem, jak se to dělalo kdysi, naprosto přesně, nikdy se nespletl. Trámy i podlahová prkna jsem nechal postaršit – měkké dřevo se vydrásá strojem a tvrdé zůstane – získají tak aspekt starého dřeva, které je přirozenější a možná i teplejší, než vybroušené plochy.

Také popraskané trámy jsou podle mě pokračováním života stromu a do roubenky patří. Zato na střechu jsem po zkušenosti s pravým šindelem na své švýcarské chatě, kde jsem během dvaceti let krytinu dva krát měnil, dřevo už nedával. Dříve míval šindel životnost až čtyřicet let, ale ve znečištěné atmosféře s kyselými dešti a vyrobený z rychle rostoucího a méně trvanlivého dřeva už tolik nevydrží. Umělý šindel z recyklovaného plastu je vlastně velmi ekologická a také lehká krytina."

Roubenka jako encyklopedie dřeva a vzdálených kultur

S Petrem jsme se snažili v odborné publikaci najít všechny druhy dřeva, které se v jeho roubence vyskytují. Kromě stavebního smrku jsou to exotické dřeviny z různých částí světa v podobě krásně vyřezávaných předmětů:

„Dřevěné umyvadlo je ze zkamenělého stromu, starého několik milionů let... Těžký ebenový trám nad krbem jsme vylovili v Indii z bahna. Lidé přes něj přecházeli, ale původně asi tvořil překlad nad dveřmi, je na něm vyřezaný svatý páv a další vzory..."

Všechny názvy vzácných dřevin jsme nedohledali. Interiér staré roubenky je ale ještě jinou encyklopedií – vzdálených kultur.

Připravila: Helena Petáková
Foto: Martin Zeman a archiv majitele
Redakčně upraveno pro web

Další zajímavé rekonstrukce dřevostaveb