Dřevo venku natřít nebo nenatřít?

Redakce | Pondělí, 18. červenec 2022 |

Dřevo je jeden z nejstarších stavebních materiálů. A také jeden z nejoblíbenějších. Dodává punc luxusu, pocitově hřeje a je potěchou pro oči. Pokud ho ale necháme venku, vystavené větru, slunci a dešti, brzy se začne měnit. Někde takovou změnu přijímáme s otevřenou náručí, na jiných místech je třeba ji ale co nejvíce oddálit. Možností je celá řada, snad ale právě proto tak často chybujeme. Co je třeba si ujasnit, než vezmeme do ruky štětec a otevřeme první plechovku?

Prvním důležitým milníkem je druh použitého dřeva – každé je totiž jinak nasákavé a má proto jinou reakci na povětrnostní podmínky. Čím je dřevo tvrdší, tím je odolnější. Podle nasákavosti – tedy savosti povrchu – je pak možné volit z několika možností ošetření, z nichž je každá jinak náročná na samotnou aplikaci, ale zejména pak na pravidelnou údržbu. Existují i takové druhy dřeva, které (pokud se smíříme s šedivou patinou) nepotřebují ošetření vůbec, protože jsou ze své podstaty odolné proti dešti, plísním a dřevokazným houbám.

Příkladem může být akát, ze kterého se nejčastěji vyrábějí dětská hřiště nebo parkový mobiliář. Je to tvrdé a stálé dřevo, které i bez nátěru vydrží téměř sto let. Znáte určitě i sibiřský modřín, jehož dřevo se nejčastěji používá na dřevěné neošetřované fasády. Exotické dřeviny, nejčastěji používané na terasy, kde je zátěž povrchu opravdu maximální, si většinou vystačí pouze s pravidelnou aplikací některého z olejů – je ale důležité vybrat správný druh vhodný pro konkrétní dřevinu. U teras to bude nejčastěji decking oil, tedy směs přírodních olejů speciálně určená zejména pro úpravu dřevěných prvků v exteriéru. Pro docílení nelepkavého, hladkého a příjemného povrchu je nutné přebytečný, nevsáklý olej pomocí textilie, která nepouští vlákna, včas setřít.

Pokud budeme vybírat z palety tuzemských dřevin, nemine nás minimálně napuštění dřeva impregnací, která materiál ošetří proti biologickým škůdcům, tedy houbám, plísním a dřevokaznému hmyzu (bývá součástí některých tenkovrstvých lazur, takže při jejich použití tento krok odpadá). Potom je obvykle na řadě další vrstva, která se postará o ochranu před povětrnostními vlivy – vodou, UV zářením a působení vzdušného kyslíku.

obr.: Olejový nátěr je třeba častěji obnovovat – někdy i dvakrát ročně, zase je ale jeho aplikace velice snadná. Pro docílení nelepkavého, hladkého a příjemného povrchu je nutné přebytečný, nevsáklý olej včas setřít. Foto: Anna Efetová

Kromě olejů najdete na trhu dvě základní skupiny nátěrů – syntetické a vodou ředitelné. Syntetika představovala dlouhá léta klasiku, u které platilo, že hlouběji proniká do dřeva a má tak o něco delší životnost. To už ale v dnešní době není pravda, protože vodou ředitelné nátěry obsahují pojiva, jejichž molekuly se svou velikostí rovnají velikosti molekul syntetických nátěrů. Některé vodou ředitelné lazury navíc obsahují příměs oleje, který se velmi dobře vsakuje a savost takových nátěrů je pak naprosto srovnatelná se syntetikou.

Syntetické nátěry jsou lepší při obnově částečně zdegradovaného staršího dřeva, protože snesou i ne úplně dokonale odmaštěný a očištěný povrch. Vodou ředitelné nátěry jsou zase o něco šetrnější k životnímu prostředí a při práci mnohem méně „zapáchají". Pro čištění pomůcek po natírání syntetikou budeme potřebovat ředidlo, vodou ředitelné barvy umyjeme vodou.

Staré VERSUS nové dřevo

Záleží také na tom, zda chceme ošetřit právě dokončenou konstrukci, nebo se snažíme zachránit tu, která už nějaký ten pátek na větru a dešti stojí. Starší dřevo, tedy to už porušené povětrnostními vlivy, sice velice dobře saje, přesto je třeba vždy zbrousit zdegradovanou vrchní vrstvu, aby nátěrová hmota co nejlépe přilnula. Savost nového dřeva může být v rámci povrchu značně proměnlivá, proto je třeba povrch přebrousit, aby se nátěrová hmota zakotvila a vsákla.

Také je nutné dodržet pro každou nátěrovou hmotu doporučení výrobce ohledně procenta vlhkosti dřeva. Pozor na dřevo hoblované, tedy s velmi hladkým povrchem, které saje jakékoliv nátěry mnohem hůře a bez přebroušení je proto vhodné jen do interiéru. Obnovujeme-li staré dřevo vsakovacími nátěry, je nutné zbavit ho zbytků jakýchkoliv krycích nátěrů, lehce přebrousit (bylo-li neošetřené, nebo napuštěné některou ze vsakovacích nátěrových hmot) a natřít. Pokud bychom chtěli na staré dřevo použít krycí nátěr, je nutné odstranit veškeré již narušené části až po zdravý masiv, jinak bude krycí nátěr praskat a odlupovat se.

obr.: Nejdůležitější je správná příprava povrchu. Pokud nebudeme důslední s přebroušením, očištěním a případným odmaštěním povrchu, sebelepší nátěr nebude dobře držet nebo nedosáhneme bezchybného požadovaného výsledku. Foto: Marina Lohrbach

Existují dva typy nátěrů – transparentní (či polotransparentní), tedy impregnace, oleje a tenkovrstvé lazury, které se do dřeva vsakují a na povrchu tvoří maximálně tenoučký ochranný film. NEPŘEKRÝVAJÍ strukturu dřeva, naopak ji většinou zvýrazňují. Dřevo tak i po ošetření zůstává dřevem – a to jak na pohled, tak na dotek.

Druhou skupinou jsou nátěry krycí (nejčastěji emaily nebo laky), které ZCELA PŘEKRYJÍ strukturu dřeva a uzavřou ho. Povrch je pak mechanicky odolnější, hladký a snadno čistitelný.

Mělo by dřevo dýchat?

Pokud při ošetřování dřeva sáhneme po tenkovrstvé lazuře nebo oleji, dřevo bude sice chráněné před působením vody, jeho povrch se ale po aplikaci nátěru neuzavře a umožní mu tak „dýchat", tedy vysychat, pokud by se do něj voda přeci jen nějak dostala. Charakteristickou strukturu dřeva budeme pod prsty stále cítit, pokud ho ale vystavíme většímu mechanickému namáhání, snadněji dojde k poškození jeho povrchu. Pravděpodobně bude také třeba častěji nátěr obnovovat.

U olejů to může být i dvakrát ročně, zase ale nepotřebují žádnou speciální úpravu povrchu – stačí dřevo zbavit nečistot a aplikovat novou vrstvu oleje. U tenkovrstvých lazur se pak pohybujeme v řádu několika málo let, obnova ale zase spočívá spíš v očištění nebo lehkém přebroušení a opětovném natření. Naopak u krycích nátěrů dosáhneme výrazného zpevnění povrchu, který je tak ochráněn oproti mechanickému namáhání. Také se velice snadnou čistí.

Dřevěná struktura sice zmizí, zase ale může pomoci překrýt nestejně zestárlé dřevo nebo skvrny po tmelení. I když vydrží zpravidla déle, přece jen je třeba ho jednou obnovit. Pak se ale připravte na poměrně náročný úkol pořádného broušení a zejména dokonalého odstranění všech částí, které jsou narušené a olupují se. Krycí nátěry se také rozhodně nedoporučuje používat tam, kde může snadno dojít k poškození – třeba u prvků, které se prohýbají. Zcela uzavřený povrch dřeva zajistí, že se dovnitř nic nedostane.

Pokud ale dojde k jakémukoliv jeho narušení a určitá vlhkost pronikne dovnitř, nemá, kudy by odvětrala, a dřevo tak postupně zdegraduje. Běžného pracování dřeva ale není třeba se bát ani u krycích nátěrů – všechny silnovrstvé lazury, laky nebo emaily používané na dřevo jsou sice tvrdé, ale částečně pružné a tažné, aby pracovaly s podkladem, který vlivem působení vnějších vlivů přeci jen mění svůj objem.

obr.: U transparentních laků a lazur pozor na přítomnost UV filtru. Pokud nátěr nemá žádnou pigmentaci, bez UV filtru nechrání dřevo před UV zářením a to tak šedne. Foto: Fukume, Zdroj: Dreamstime

Typické šednutí dřeva způsobuje především působení UV záření. UV stabilitu některých nátěrů tak určuje UV filtr a jeho kvalita – to se týká zejména transparentních laků a transparentních nebo polotransparentních lazur. Funkci UV filtru pak u další skupiny nátěrů suplují barevné pigmenty – to je parketa především krycích barev, ale i zabarvených lazur. Pokud ošetříte dřevo transparentním nátěrem bez UV filtru, nebude proti UV záření chráněno a i pod nátěrem bude šednout.

Není lazura jako lazura

Zatímco tenkovrstvé lazury se zasáknou hluboko do dřeva a neuzavírají jeho povrch, silnovrstvé (lakové) lazury se vsakují do dřeva jen minimálně a na povrchu vytvoří ochrannou vrstvu podobnou laku. Při jejich aplikaci je také třeba dřevo nejdříve ošetřit napouštědlem (impregnací). Silnovrstvé lazury pak brání pronikání vody a páry v obou směrech a používají se na prvky z dobře vysušeného dřeva, které se neprohýbají ani jinak výrazně nemění tvar ani rozměry – okna, dveře, okenice.

Při renovacích mohou částečně skrýt nedostatky povrchu. Laky vytvoří ještě o něco tvrdší povrch a uzavřou póry dřeva dokonaleji. Povrch může být lesklý, matný nebo polomatný. Chrání tak dřevo lépe, mnohem hůře se ale odstraňují a ztěžují tak renovaci povrchu. Tenkovrtsvé lazury se nejčastěji používají na ošetření pergol nebo plotů. Krycí barvy mají trochu složitější aplikaci – na již naimpregnované dřevo je třeba nejdříve nanést krycí nátěr a po jeho přebroušení pak ještě ve dvou vrstvách nátěr finální.

Těchto nátěrových hmot ale existuje velice široká barevná škála, složení syntetické nebo vodou ředitelné, s povrchem v lesku, matu nebo polomatu. Na dřevo se takové barvy používají hlavně tehdy, potřebujeme-li zakrýt jeho nedostatky, sjednotit barevný odstín nebo zkrátka a dobře oživit a ozvláštnit dům nebo zahradu.

obr.: Při renovaci dřevěného povrchu ošetřeného krycí barvou nebo silnovrstvou lazurou či lakem je třeba odstranit zbytek starých, odlupujících se nátěrů – jinak nový nátěr dobře nepřilne. Foto: Marina Lohrbach

Oleje pronikají hluboko do dřeva, na povrchu nezanechávají žádnou vrstvu a krásně zvýrazňují jeho přirozenou kresbu. Musí se jednou až dvakrát do roka obnovovat, zase ale bez zdlouhavé přípravy podkladu. Pokud chcete na olejovaný povrch nanést jiný druh nátěrové hmoty, je třeba počkat, až se pořádně vymyje, aby povrch nebyl mastný.

obr.: Vodou ředitelné lazury často obsahují modifikované oleje (například lněný), které jim propůjčují dobré penetrační vlastnosti. Lazura pak dřevo chrání před pronikáním vlhkosti, před UV zářením, dřevokaznými a dřevozbarvujícími houbami a dřevokazným hmyzem. Foto: BUILDING PLAST

AUTOR ČLÁNKU: Dagmar Česká

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00