Foukaná a stříkaná izolace

Agáta Jankovská | Úterý, 20. září 2016 |

Foukané a stříkané izolace mají oproti klasickým izolačním postupům řadu výhod, nevýhod se uvádí jen velmi málo, pokud vůbec. Znamená to, že jsou lepší než tradiční metody izolování, například s pomocí deskových materiálů? A opravdu se hodí všude?

Hlavní předností foukaných a stříkaných izolací je možnost účinně a jednoduše vyplnit stávající prostory nebo dutiny. Bezkonkurenční je foukání na podhledy, do příhradových konstrukcí a do dvouplášťových střech. Izolace zde totiž vytváří jednolitou vrstvu bez spojů a výborně přilne ke všem detailům. Při rekonstrukci či opravě je jejich nespornou výhodou fakt, že je možné izolaci doplnit bez nutnosti rozebrání celé konstrukce.

Co mají foukaná a stříkaná izolace společné a v čem se liší

Foukaná i stříkaná izolace obvykle vychází z jednoho polotovaru, nejčastěji celulózy, nově se ale pro tyto účely používá i polystyren nebo minerální vlákna. Celulóza je materiál, který dobře pracuje s vlhkostí, rychle ji přenáší a umožňuje rychlé vysušení konstrukce, čímž dobře chrání dřevěné prvky staveb. Suchá aplikace, tedy proces, při němž se foukáním vhání suchá izolační hmota do prostoru, který chceme izolovat, vyžaduje zcela uzavřenou dutinu.

Druhým způsobem aplikace je nástřik, při němž se na stěnu nastřikuje izolant smíšený s vodou nebo lepidlem. Nástřiky se v dřevostavbách určených k bydlení nejčastěji provádějí pouze s čistou vodou, zatímco průmyslové stavby snesou lepidlo. Další variantou aplikovanou pouze nástřikem je polyuretanová pěna.

Kam se hodí foukaná izolace?

Foukanou celulózovou izolaci si můžeme dovolit naplnit do všech prostor, kde víme, že nenastane problém s kondenzací vlhkosti a nehrozí vzlínání vody, například kvůli nedostatečné hydroizolaci. Do prostor, v nichž si kvalitou hydroizolace nejsme jisti, je vhodnější použít nenasákavou variantu, například na bázi grafitového polystyrenu, která ani ve vlhkém prostředí neztrácí své schopnosti a spolehlivě funguje v místech, kde hrozí nebezpečí styku s vodou. To se týká zejména podlah a konstrukcí předstěn nebo podezdívek.

Nástřikem celulózou se v běžných dřevostavbách obvykle zakončují práce po instalaci rozvodů vody, topení a elektroinstalace. Přidá se tím totiž jedna celistvá vrstva po celé interiérové ploše stěn a někdy i stropů, která přilne i ke všem instalovaným prvkům a utěsní prostupy. Nástřiky poylyuretanovou pěnou mohou sloužit jako izolace základů, podlah, podkroví, střech, nebo třeba fasád.

Nevýhody foukané izolace: je jich málo, ale jsou

Obecně nevhodné jsou foukané izolace tam, kde je celá skladba založena přímo na mechanické odolnosti izolantu. Například v kombinaci se zatížením deskovým materiálem přímo bez roštu, do obrácených střech, základových desek a podobných typů konstrukcí. Otázku vhodnosti jednotlivých typů izolací je proto vždy nutné řešit s odborníky na stavební fyziku. K nevýhodám rovněž patří omezené použití foukaných izolací pro fasády, přímo na izolaci nelze nanášet fasádní omítku tak, jako jsme zvyklí u deskových izolací.

Při použití stříkaných vláknitých izolací je třeba počítat s časem na vyschnutí, nevýhodou pěnových je zase zápach po aplikaci, delší doba zvýšené hladiny emisí, zbytky po ořezu, menší přesnost v detailech a tloušťkách a vysoké nároky na obsluhu. Pěnová izolace také bývá nákladnější.

Kromě značného množství odpadu z aplikace pěnových stříkaných izolací je třeba dávat pozor na vypěnění detailů. Často se tloušťka uprostřed mezi nosnými prvky značně liší od tloušťky u nosných prvků, struktura není homogenní a jsou v ní velké bubliny. To je však zpravidla vinou nedokonalé aplikace ze strany prováděcí firmy, nikoli vlastností izolace.

Pozor na dokonalé vyplnění prostoru

Co platí o řemesle obecně, platí i při aplikaci stříkané či foukané izolace: nejdůležitější jsou zkušenosti a preciznost. Pokud chceme mít jistotu, že bude prostor dobře vyplněn, měli bychom začít tím, že si ověříme, zda je personál realizační firmy nejen dobře proškolen na aplikaci daného typu izolace, ale také jestli už má aspoň pár úspěšných realizací za sebou. Další kontrola probíhá u nastavení aplikačního stroje, který musí mít přetlakovou ochranu. Na konci práce se při vyplňování stěn provádí kontrola objemové hmotnosti nafoukané izolace pomocí kontrolního zařízení. V komplikovaných případech je nutné použít například i kontrolu minikamerou nebo v zimě termokamerou.

Často zmiňovaným problémem foukaných izolací je sesedání celulózy, zejména u kolmých stěn. Tomu lze zabránit dodržováním technologického postupu a doporučení výrobce. Například u jedné z nejpoužívanějších izolací, Climatizer Plus, je doporučena objemová hmotnost přibližně od 55 kg/m³ do 65 kg/m³. Při dodržení tohoto požadavku a výšky sloupce izolace bez předělu do 2,5 m budeme mít jistotu, že izolace bude fungovat, jak má. Pokud ovšem v kolmé stěně dosáhneme naplnění třeba jen kolem 40 kg/m³, k sesedání celulózy může dojít. Stejný problém by však nastal u jakéhokoli typu izolace, pokud by stavební firma nedodržela projektované parametry či technologický postup.

Využití stříkaných izolací na fasádě domu

Pokud použijeme foukanou nebo stříkanou izolaci na fasádu, jedná se o zcela odlišnou práci než například s deskovým polystyrenem a na ztvárnění fasády to má nemalý vliv. Skladba se v takovém případě vždy ponechává difuzně otevřená. Pro aplikaci foukané izolace se nejčastěji používají desky na nosném roštu, které slouží jako rozhraní mezi foukanou izolací a zároveň jako nosná plocha pro omítkový systém. U stříkaných izolací je nejvhodnější použít odvětraný fasádní systém, ať již na bázi Vinyl Siding nebo podobných typů.

Spolupráce Ing. Mojmír Urbánek, CIUR a.s., foto CIUR

Hodnocení uživatelů: 4 / 15
Líbil se Vám článek?312