Přírodní zateplení dřevostavby? To je korková izolace

Tomáš Svoboda | Středa, 19. březen 2014 |

Korek se jakožto přírodní surovina ve stavebnictví prosazuje především díky dobrým tepelně a zvukově izolačním vlastnostem. Zateplení dřevostavby korkovou izolací rozhodně nelze brát jako záležitost zavánějící neověřenými experimenty. Na trhu stavebních izolací jsou totiž k dispozici certifikované kontaktní zateplovací systémy na korkové bázi, jejichž aplikace se příliš neliší od běžných typů izolací.

Korkové izolace mají k dřevostavbám už z podstaty velmi blízko. Korekv surovém stavu se jak známo získává loupáním kůry dubu korkového, který roste v regionu Středozemního moře, Pyrenejí i severu Afriky. Loupáním kůry rozhodně nedochází k poškozování samotných stromů, které mají velmi dobrou schopnost regenerace. Poprvé se může kůra loupat až po 25 letech života korkového dubu, kdy obvod kmene musí mít alespoň 70 cm.

K výrobě izolací se používá korková drť, jejíž částice se spojují pouze vlastní mízou, nikoli cizorodými umělými pojivy. Jako tepelnou izolaci je možné použít i korkové role, které jsou vhodné pod podlahy, či expandovanou korkovou drť. Korkové izolace lze aplikovat prakticky ve všech konstrukcích dřevostavby. Mohou to být obvodové stěny, vnitřní příčky, podlahy, stropy, střechy či různé dutiny, které je třeba utěsnit.

Korkové izolační materiály jsou difúzně otevřené, takže umožňují prostup vlhkosti směrem ven z konstrukce. Tepelně izolační korkové desky, kterými můžeme zateplit vnější plášť dřevostavby, se vyznačují nulovou nasákavostí a díky obsahu přírodních vosků jsou odolné vůči plísním, dřevokaznému hmyzu i hlodavcům. Vlastnosti vstupní suroviny zajišťují také tvarovou stálost desek po celou dobu jejich desítky let trvající životnosti. Vzhledem k přírodní povaze a vlastnostem korkových izolací se jejich aplikace v konstrukcích dřevostaveb přímo nabízí.

Samotné provádění zateplovacího systému se příliš neliší od postupů užívaných u jiných materiálů. Korkové desky se lepí k podkladu difúzní a flexibilní maltou na bázi cementu. Kotvení talířovými hmoždinkami je nutné pouze v případě nedostačující kvality podkladové vrstvy. Obvyklý rozměr desek je 1000 x 500 mm a dostupné jsou v tloušťkách od 20 do 100 mm. Povrchová úprava desek obvykle sestává z vrstvy armovacího lepidla na sklotextilní mřížce, finální vrstvu pak tvoří tenkovrstvá omítka na bázi silikonu, ale mohou být použity také omítky silikátové, vápenné nebo vápenocementové.

Hodnocení uživatelů: 5 / 4
Líbil se Vám článek?04