Dřevo je fasádní matador

Petr Houška | Čtvrtek, 25. říjen 2012 |

V dřívějších dobách bylo dřevo jediným dostupným materiálem pro vytváření plášťů dřevostaveb, pokud se tedy nejednalo o stavbu z masivního dřeva.

Severní Amerika je kontinentem, na kterém je největší podíl dřevostaveb na světě. Je to velmi logické, neboť osadníci přicházející z Evropy neměli kde bydlet a tím nebyla ani myšlenka na stavbu cihelny. Dřevo jako konstrukční materiál je velmi lehký v porovnání s cihlou či kamenem. Tím byla volba stavebního a fasádního materiálu jasná.

Modřín nebo cedr?

Možností z jaké dřeviny a především stylů obložení lišících se podle regionů je velké množství, proto zmíníme jen ty základní. Dřevinu lze užít prakticky jakoukoliv, u jehličnatých platí pravidlo – čím více pryskyřic – tím je delší trvanlivost. Obecně známou dřevinou je smrk, ten však bez povrchové úpravy nemá valnou výdrž v boji s počasím. Mezi ty trvanlivější lze zařadit různé druhy borovic. V dřevěném stavění dnešní doby má však asi největší podíl na dřevěných fasádách modřín. A když se užije severského modřínu, tak máme na velmi dlouhou dobu o kvalitní fasádu postaráno.

Modřín je doslova prosycený pryskyřicí obecně známou pod pojmem smůla. Na modřín se velmi špatně aplikují lazury a jiné pigmentové nátěrové hmoty, pro ošetření krásného vzhledu jsou nejlepší přírodní oleje. Můžeme užít třeba lněného oleje, však jako nejtrvanlivější se dá označit olej názvu tungový (čínský olej). Fasádu je i tak nutné udržovat natíráním-napouštěním. Povrch modřínu lze nechat i přirozeně zestárnout, po několika letech získá příjemnou a nenucenou patinu – stárne s majitelem domu. Jako další velmi vhodnou dřevinou je cedr, má vysokou odolnost proti rozmarům počasí, avšak naše peněženka jím bude velmi citelně zasažena. Listnatých dřevin se užívá výjimečně, a to hlavně z důvodu jejich tržní ceny, tvrdost zvyšuje náklady na opracování a například váha kvalitního dubu je až dvojnásobná oproti modřínu.

Jak "to" tam dát a připevnit?

Dřevěnou fasádu můžeme vytvořit z prken/latí anebo z fasádních šindelů. V případě prken/latí se rozlišují dva směry pokládky - vodorovně a svisle. Vodorovné kladení prken přes sebe je známé pod pojmem peření, prkna je možné i do sebe zasouvat na pero a drážku – tak jako palubky. Jako další varianta je ponechání drobných mezer mezi prvky, které se mohou překládat úzkou laťkou.

Fasádní šindele jsou dvou základních druhů, a to českého typu zapadajících do sebe z boku na kónické pero a drážku. Jako druhý je alpský typ, ten nemá žádné boční drážky, avšak se překládá ve dvou vrstvách a tím zamezuje vnikání vlhkosti do provětrávané mezery. Ať už je dřevěný obklad jakýkoliv, je vždy základem provětrávaná mezera pod obkladem. V létě v mezeře proudí vzduch a tím ochlazuje plášť stavby, v zimě se vzduch zastaví a lehce izoluje. Spodní i horní část je nutné opatřit síťkou proti škůdcům.

Nejchoulostivějším místem dřevěných fasád jsou kovové spojovací prostředky-i když se nám bude obchodník snažit vnutit běžné vruty s povrchovou úpravou, tak je neužívejme. Exponované prostředky časem zoxidují a vytvoří nám na fasádě nehezké čáry. Dnes už jsou nerezové materiály finančně dostupné-tak nešetřme-nevyplácí se to!

Hodnocení uživatelů: 4 / 4
Líbil se Vám článek?13