Sruby a roubenky včera a dnes

Dana D. Daňková | Středa, 11. březen 2020 |

Říká se, že se mění pouze roční období a kalendář, lidé jsou stále stejní. Když však odhlédneme od našich vlastních zkušeností i statistických dat, můžeme v posledních letech zaznamenat příklon zájemců o vlastní bydlení právě k dřevostavbám. Určitá změna jejich preferencí je nezpochybnitelná. Ještě před málo lety totiž u nás platil názor, že poctivý dům k bydlení musí být z cihel, dřevo se hodí nejvýše na stavbu víkendové chaty nebo kůlny na dvorku. V minulosti tomu však bylo zcela jinak. Jak je to tedy se dřevem jako stavebním materiálem a s dřevostavbami v běhu let či staletí? Jsou stále stejné jako lidé, či se mění podobně jako roční doby nebo čas?

V dobách, kdy bylo dřevo nejdostupnějším stavebním materiálem, se přirozeně většina domů stavěla právě z něj. A současně také tam, kde ho bylo nejvíce.

„Proto nenajdeme historické roubenky na Hané," vysvětluje Ing. Otakar Koudelka, CSc. ze společnosti OK PYRUS, „ale v Orlických horách, Krkonoších či Beskydech. Stavěly se tam, kde bylo v lese dlouhé dřevo. To bylo navíc teplé a přívětivé pro bydlení."

Obr.: Roubenky jsou především v našich horských oblastech naprosto přirozeným typem domů, neboť dřevo zde bylo nejdostupnějším a nejobvyklejším stavebním materiálem. Foto: Dreamstime

Ovšem nevýhodou dřevěných staveb byla hořlavost – kromě obvodových stěn byla spalná i nejobvyklejší střešní krytina – došky či šindele. Požáry větších i menších lidských sídel nebyly tedy neobvyklé.

Za vlády Marie Terezie a později i Josefa II. byla zaváděna protipožární opatření a stanoveny předpisy, které zakazovaly nebo výrazně omezovaly použití hořlavých materiálů při stavbě nových domů. A stávající roubené domy byly zvenku alespoň opatřeny vrstvou hlíny (kožuchem) a spalné střešní krytiny byly postupně měněny za pálenou tašku. Naproti tomu sruby, které mají svůj původ v Severní Americe či ve Skandinávii, se u nás dočkaly většího rozšíření až v posledních letech.

Charakterizuje je především použití ručně opracovaného dřeva, přesah klád v rohových spojích a přírodní izolace vložená mezi jednotlivými stěnovými prvky.

„Tyto znaky jsou typické i pro dnešní sruby," srovnává Ing. arch. Miloš Bronček z firmy SRUBY RAJEC, „technologie výroby je prakticky stejná. Průběžně jsou stavební postupy doplňovány o vylepšení ve spojích, díky kterým se prodlužuje životnost stavby, předchází se tvorbě netěsností a zlepšují se tepelněizolační vlastnosti. Na trhu jsou také nátěry na bázi rostlinných olejů, ideální pro čerstvou, ručně opracovanou masivní dřevní surovinu. Pro překrývání spojů jsou k dispozici přírodní a trvale pružné tmelové hmoty."

Obr.: I sruby mohou být postaveny ze zateplených prvků. Foto: SRUBY PACÁK

Jiná než dnes byla i architektura dřevostaveb, která odpovídala tehdejšímu převážně zemědělskému způsobu života. Potřeby lidí byly tedy jiné, stejně jako možnosti pořízení vlastního bydlení.

Domy musely především zajistit střechu nad hlavou, teplo a možnost přípravy jídla a současně v nich byl prostor pro ustájení hospodářských zvířat a uskladnění zemědělských plodin a potravin na zimu.

„Někde se tedy stavěly i poloroubenky," doplňuje Otakar Koudelka, „část domu byla zděná, obvykle z kamene či cihel, a část byla vyroubená z dřevěných trámů. Zděný trakt – studený, většinou orientovaný na severní stranu, sloužil pro ustájení dobytka a uskladnění potravin na zimu. V dřevěné části – teplejší, obrácené k jihu, byla světnice – jedna místnost, kde bydlela celá rodina."

Pro historické roubenky jsou typická malá okna – důvodem byla především snaha o minimalizaci tepelných ztrát. Určující jsou dále detaily, které zajišťovaly konstrukční ochranu dřeva před zemní vlhkostí, tajícím sněhem i srážkovou vodou – například spodní kamenný sokl a velké přesahy střech či podlomenice ve štítech domů.

Obr.: Dnes se staví jak roubenky historické, tak i ryze moderní z hranolů či plošně lepených panelů z vysušeného dřeva, které umožňují přesné opracování na CNC obráběcích strojích a tím mimo jiné zrychlení montáže a dokončování stave. Foto: Martin Zeman / OK PYRUS

Moderní technologie a pohodlí

Nároky na bydlení se výrazně posunuly v mnoha směrech – oproti našim předkům trávíme v budovách mnohem více času, domy musí být proto větší s členitějšími dispozicemi a většími okenními otvory, zvýšily se nároky na hygienu či úspornost provozu domu. Jsou dnešní dřevostavby schopny držet krok s dobou? Ukazuje se, že velmi dobře. Umožňují to nové technologie zpracování dřeva – stále stoupá podíl dřevostaveb z vysušeného či lepeného lamelového masivu. Jejich obliba je i přes vyšší cenu dána také větší konstrukční i estetickou atraktivitou, současně jsou praktičtější z hlediska zařizování, finálních úprav i následné údržby a úklidu.

„Velmi tomu napomohl také posun ve stavebnictví," podotýká Otakar Koudelka. „Jedním z příkladů může být vývoj těžkého dřevěného skeletu, umožňujícího maximální prosklení obvodových stěn. Prosvětlení interiéru denním světlem, optické propojení s exteriérem a krásné výhledy do okolní přírody vidím jako hlavní devizu. Bohužel se dnes často objevují moderní architektonické výstřelky, které jdou proti zásadám konstrukční ochrany dřeva. Minimální, nebo dokonce zcela chybějící přesahy střechy, navýšení okolního terénu k domu ve snaze vytvořit bezbariérový přístup do objektu a podobně. Tato pro někoho líbivá řešení zásadně snižují životnost těchto staveb."

Obr.: Roubenka ve skandinávském stylu skrývá ve svém zadním traktu krytý bazén. Foto: Martin Zeman / KANADSKÉ SRUBY TÁBOR

Lepené dřevo také zjednodušuje stavbu poloroubenek, snazší je i architektonické zpracování stavby. Taková roubenka se pak může velkými prosklenými plochami a netradičním vnějším vzhledem i půdorysným uspořádáním blížit moderním městským domům.

„Roubenku je také možné postavit za použití takzvaného dvojitého roubení, tedy s vloženou tepelnou izolací do vnitřního prostoru stěn," vysvětluje Ing. David Javorský ze společnosti KANADSKÉ SRUBY TÁBOR. „Novým prvkem, který dnes též vstupuje do realizace masivních dřevostaveb, je projektování se standardním využíváním výpočetní techniky – moderního software včetně 3D vizualizací. Nicméně realizace samotná stále vyžaduje dodržení určitých konstrukčních zásad tak, aby výsledná stavba přinášela svému majiteli radosti a ne starosti. Díky 3D vizualizaci získá navíc zákazník lepší představu o vzhledu a vnitřním členění budoucího domu. Dále máme možnost usadit dům do modelu skutečného terénu, a tím přesněji pracovat se složitějšími pozemky a využívat třeba možnosti zasazení domu do svahu."

Obr.: Již při návrzích je dnes pro realizaci staveb z masivního dřeva využívána výpočetní technika od půdorysů a pohledů ve 2D přes vizualizaci ve 3D, zhmotněnou pomocí 3D tiskárny do plastového modelu. Foto: OK PYRUS

Výše uvedené užití lepeného dřeva se samozřejmě týká roubených staveb. Ovšem i sruby mají, pokud jde o změny či ozvláštnění v duchu moderních architektonických představ o bydlení, co nabídnout.

„Do konstrukcí srubů se dostávají nové prvky," souhlasí Miloš Bronček, „například lepené nosníky, ztužené vazníky, visuté části krovu. Díky nim je možné vytvořit velkorysejší prosklené otvory, větší rozpony, lze vynechat podpěry krokví v krovu a vaznice, což vytváří prostor pro zakomponování odvážnějších architektonických řešení nebo návrhy atypických střech a ve finále výrobu srubové stavby v aktuálním velmi moderním vzhledu. V rámci dokončování stavby je oblíbené ozvláštňování dřevěného interiéru kamennými obklady či různými druhy moderních obkladových materiálů a povrchových úprav."

Obr.: Velkoryse otevřený prostor moderního srubu je díky velkým oknům dostatečně světlý a vzdušný, přesto si zachovává přírodní charakter. Foto: Martin Zeman / OK PYRUS

Obr.: Nejen exteriér, ale i interiér dnešních roubenek je schopen splnit i ty nejnáročnější požadavky investorů. Foto: Martin Zeman / OK PYRUS

Zákony a předpisy (ne)jsou naše mantra

Stavitele i potenciální majitele masivních dřevostaveb však mohou trápit zákonné podmínky, týkající se realizace masivních dřevostaveb. Mění se stejně, jako předpisy pro stavbu zděných objektů, ovšem splnění některých z nich je zde velmi náročné. Důraz je kladen především na tepelnou odolnost staveb, energetickou nenáročnost a či dokonce realizaci staveb v pasivním standardu.

„Důsledkem je předimenzování izolačních vrstev, hermetické uzavírání obvodových konstrukcí, nucená ventilace a vzkvétající trh se souvisejícími komponentami a technologiemi," vysvětluje Miloš Bronček. „Zcela se tak vytrácí přirozená výměna vzduchu mezi interiérem a exteriérem, stavba nedýchá, stoupá riziko vzniku skrytých vlhkých míst a ložisek různých plísní, bakterií a alergenů, škodlivých pro lidské zdraví. K tomu dochází kromě jiného i v souvislosti s možným nesprávným konstrukčním řešením při realizaci stavby a v neposlední řadě i s používáním izolačních hmot a stavební chemie, jejichž vliv na lidské zdraví bude hodnotitelný až s delším časovým odstupem. Tento vývoj považujeme za velmi nešťastný.

Srubová stavba už při středovém průměru použité kulatiny 300–320 mm vyhovuje současným tepelně-technickým normám a v kombinaci s přírodními izolačními materiály a kvalitními okny a dveřmi tvoří zdravé, bezprašné prostředí. Současně jde při správné volbě zdroje tepla a případné kombinaci s doplňkovými systémy na bázi přírodních zdrojů energie o velmi energeticky úsporné bydlení, které poskytuje svým obyvatelům maximální komfort a jedinečnou, útulnou atmosféru."

"Materiály a technologie vzniku se mohou měnit, filozofie masivních dřevostaveb však zůstává stále stejná."

Obr.: Pod sloupy stavby ze syrového dřeva se umisťují aretační šrouby, které umožňují úpravu výšky při vysychání dřeva a následném sedání stavby. Foto: Martin Zeman / SRUBY RAJEC

Autor článku Ing. Dana D. Daňková

Ráda přicházím věcem na kloub, z čehož mé okolí někdy ztrácí nervy :-), a ráda se učím, v životě i v práci potřebuji tvořivost. Zajímá mne architektura, stavební technologie a funkční design

Nejnovější články autora