Mahagon, teak, meranti nebo ebenové dřevo aneb co byste měli před koupí exotického dřeva vědět

1. Těžby v tropickém lese

Tropické lesy ve Střední a Jižní Americe i v Africe se často sklízejí metodou takzvané selektivní těžby (výběrem). Je-li provedena správně, má minimální vliv na biodiverzitu pralesa; jeho ekosystém si dokáže zachovat podstatné funkce. V jihovýchodní Asii se těží převážně holosečí, což znamená, že jsou vykáceny všechny stromy v daném úseku.

Na vzniklé holině je extrémní mikroklima a pro lesní půdu je to šok, ze kterého se těžce a dlouho vzpamatovává, stejně jako všechny živé organismy. Nemluvě o tom, že z holoseče je i spousta dřeva odpadního. Shrnuto: dřevo pro většinu zboží z Malajsie, Thajska, Indonésie, Číny, Barmy, Jávy a Bornea pochází z deštných pralesů jihovýchodní Asie a zpravidla bylo získáno holoseč

2. Pěstování na plantážích

V tropech se využívá i pěstování lukrativních dřevin na plantážích. Často je to považováno za způsob, jak pěstovat stromy a získávat dřevo bez poškození životního prostředí, byť jde o monokulturu. Mnoho dovozců teaku z plantáží Kostariky se pak bije v prsa a tvrdí, že přispěli k zalesňování deštného pralesa. To ale zdaleka není pravda.

V Kostarice totiž teak – nejměkčí z tropických dřevin – není původním druhem. Pochází z Indie a na takový „les" nejsou vázané živočišné druhy. Výsadba teaku ve střední a jižní Americe tedy není podporou ekosystému a v mnoha ohledech ho nelze nazvat jinak než „kukuřičným polem".

3. Spotřeba dřeva

Nejméně 4,5 milionu hektarů se ročně vytěží díky vzrůstající spotřebě mahagonu, teaku, meranti a ebenového dřeva. Tato tvrdá dřeva potřebují vyzrávat staletí, a tak mohou být jen těžko pěstována šetrnějším způsobem na plantážích.

4. Meranti nebo Merbau

Oblíbené tropické dřeviny jako meranti nebo merbau nejsou sice obecně kriticky ohrožené, ale mnoho druhů jejich rodu ano (na Červeném seznamu IUCN). Je jen málo odborníků, kteří od sebe dokážou jednotlivé druhy rozeznat, natož pak nějaký certifikační úředník. Nelze proto vyloučit, že merbau pod vašima nohama je z posledního kriticky ohroženého exempláře na světě.

Jiné možnosti

Thermowood

Ekonomickým i ekologickým řešením teras a zahradního nábytku je využití domácích druhů trvanlivých dřevin nebo dřeva modifikovaného různými postupy pro vylepšení fyzikálních a mechanických vlastností. Například technologie Thermowood představuje tepelně upravené měkké dřevo (smrk, borovice, jedle...), které má ve výsledku vyšší odolnost a stabilizovanou vlhkost (nebobtná, nesesychá). Toto vylepšení je vykoupeno nižší tvrdostí a nosností.

WPC

Vypadá jako dřevo, lze s ním pracovat jako se dřevem, ale má odolnost plastu. Wood Plastic Composite spojuje výhody obou materiálů a odstraňuje nedostatky ve vlastnostech dřeva. Umělá prkna jsou stálobarevná, velice dobře odolávají povětrnostním podmínkám i škůdcům, snadno se udržují, jsou levnější než dřevo a lze je plně recyklovat. Jejich životnost je srovnatelná s exotickými dřevinami,minimálně 25 let.

Tlaková impregnace

Tlaková impregnace je jednou z nejlepších a ekonomických metod pro získání lepší odolnosti měkkého dřeva (smrk, borovice, jedle). Toto řešení obstojí v testu času po celá desetiletí (až 25 let), zvláště jde-li o borovici. Bez ohledu na svou původní barvu zůstává barva impregnované borovice v průběhu času víceméně stejná – k zešednutí vlivem UV záření dochází s velkým zpožděním. Pokud jde o odolnost, tyto druhy se velmi liší. Jedle a smrk jsou mnohem méně propustné pro impregnaci než borovice, a proto mají nižší zlepšenou trvanlivost.

5. Trvanlivé dřeviny

Řada druhů tropických dřevin spadá pod nálepku „velmi trvanlivé" nebo trvanlivé. Jejich užitné vlastnosti se nemusí změnit ani po třiceti letech. Avšak rychlerostoucí plantážně pěstované dřeviny, oproti těm přirozeně rostoucím, ztrácejí trvanlivost, řádově až o dva stupně. Vypátrat původ dřeva, které jste si vybrali na terasu, tedy zda je z přirozeného lesa, nebo z plantáže, je však velice obtížné, a to i přesto, že certifikace PEFC nebo FSC by vám měla být určitým vodítkem.

6. Záchrana dřeva ipe

I když je ipe fantastické dřevo, existuje několik důvodů, proč se od něj ekologicky smýšlející návrháři odvracejí. Je to poměrně vzácný strom, který roste pouze jeden na třech až deseti hektarech lesa. Aby bylo možné zralý strom získat, musí být vykácena výše zmíněná plocha lesa, což má za následek obrovské odlesňování a spoustu dřevního odpadu, který má minimální komerční hodnotu, ale obrovskou cenu pro ekosystém. Jelikož se dřevo ipe využívá už po několik desetiletí, zbývá ho jen málo a může dojít k jeho úplnému „vyhynutí".

7. Odolnost exotických dřevin

Není sporu o tom, že exotické dřeviny skvěle odolávají biotickým činitelům – dřevokazným houbám a hmyzu. Abiotické, tedy povětrnostní vlivy se na nich ale podepíší podobně jako na našich domácích dřevinách. Ve svém prostředí jsou tropické dřeviny zvyklé na trvalou vlhkost. V našich klimatických podmínkách však dochází k vlhkostním výkyvům a na bobtnání i sesychání mohou některé druhy reagovat tvorbou trhlin. Změnám barvy je možné i při kvalitním ošetření zabránit jen částečně, protože vysoká hustota dřeviny nedovolí olejům v UV stabilizátorech proniknout hluboko do dřeva. Ne právě laciný nátěr je tak třeba každoročně obnovovat.

8. Statistické údaje

Podle Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství je odhadována míra odlesňování v letech 2015 až 2020 na 10 milionů hektarů ročně. Od roku 1990 se plocha primárního lesa na celém světě zmenšila o více než 80 milionů hektarů. Rozsáhlé komerční zemědělství (především chov dobytka a pěstování sójových bobů i palmy olejné) představuje 40–70 procent tropického odlesňování. K prosinci 2019 bylo na Červený seznam ohrožených druhů IUCN zařazeno 20 334 druhů dřevin, z nichž 8 056 je hodnoceno jako kriticky ohrožené, ohrožené nebo zranitelné.

Zkušenosti redaktorky

Pro ilustraci toho, jak „málo" vydrží domácí měkké dřeviny v exteriéru, uvedu vlastní příběh. Terasa i zahradní nábytek byly řešeny jako dočasná záležitost do doby, než bude vyladěn návrh zahrady. Dobře odvětraná podlaha (9 m²) je proto z devíti vysloužilých smrkových palet, stáří v době nákupu na pile kolem deseti let, v ceně padesát korun za kus. Takzvaný lázeňský stůl s „deskou" z borových prkének a nohama z jilmu jsem zdědila jako čtyřicetiletý.

Oboje mi slouží osmým rokem. Z provizoria se stal setrvalý inventář, který zatím není důvod měnit. I pod celoroční expozicí povětrnosti (na zimu nábytek neschovávám) se totiž jeho užitné vlastnosti nezměnily, přesto, že údržbě věnuji minimální péči. Podlahu stačí po dešti přejet jednou za čas dobrým koštětem a stůl jednou za dva roky napustím levným olejem. Není to žádný estetický skvost, ale vypadá přirozeně a účel plní skvěle, i když podle tabulek trvanlivosti by měly být všechny zmíněné dřeviny už dávno v kompostu.

Foto: autorka textu

Foto: autorka textu