Iva Bastlová: Interiérový design není to samé co dekoratérství

Lucie Němcová | Středa, 18. prosinec 2019 |

Praktický a obohacující ponor do světa interiérového designu. Oboru, který zdaleka není jen o barvě polštářků v obývacím pokoji a výběru kachliček do koupelny. Povídání o tom, jak přistupujeme k tvorbě našeho životního prostoru, s jakými iluzemi vstupujeme do celého procesu stavby domu a také, jaká specifika přinášejí dřevostavby ve vztahu k interiéru.

Co vás přitáhlo k oblasti nábytku a interiérů?

Nechci říkat klišé o tom, jak jsem od malička stavěla domečky pro panenky, což můžete najít na stránkách spousty designérek. Přijde mi to naprosto iracionální, protože to snad dělá skoro každá holčička a neznamená to, že se stane interiérovou designérkou. Jako střední školu jsem si vybrala ekonomku, za což jsem ohromně ráda. Ekonomické základy a jazyky jsou v dnešní době velmi důležité. Myslím, že mi právě tyto znalosti hodně pomáhají dovést do praxe všechny další kreativní věci, které mě baví.

Svůj obor mám hodně propojený s výrobou nábytku a konstrukcí. Myslím, že je dobré mít ekonomické a výrobní základy. Design a estetika obecně je podle mě něco tak těžce definovatelného, že to buď člověk má, anebo nemá. Nedá se to naučit. A je to až taková nadstavba těm technickým znalostem.

Jak dlouho vůbec funguje pojem interiérový designér v Čechách a jak jej lidé vnímají?

Když jsem začínala, ještě vůbec nebyl populární. Myslím, že to bude orientačně tak deset let, kdy jeho popularita začala stoupat. V Česku je jeho vnímání hodně různé. Pro někoho může být interiérový design naprosto zbytečná věc, kterou nepotřebuje, protože si vše udělá sám, většinou z finančních důvodů. Potom je tu opačná skupina, kde je druhý extrém – designér je pozván jen proto, aby se mohlo říct, že interiér navrhoval designér.

Pak je tady zajímavá skupina lidí, ke kterým patří i moji klienti. Jsou to lidé, kteří peníze skutečně vydělávají, ale vydřou je. Berou si hypotéku, ale nemají čas dům nebo byt detailně řešit. Chtějí mít bydlení pěkné, a chtějí dobře investovat peníze.

Bohužel se ale často setkávám s tím, že jsem druhý nebo třetí designér, se kterým jednají. Služba designéra je na velmi různorodé úrovni, jak kvalitativní, tak finanční. Několikrát jsem musela klienta ubezpečovat, že to dobře dopadne a nebude to další fiasko.

A jak lidem pomoct najít kvalitního odborníka?

Je velmi důležité se podívat, jaký má ten člověk vzdělání, jakou má praxi a jaké má reference. Fakt, že mám vizitku a webové stránky, kde mám vyfocené dvě kuchyně (většinou jednu svoji a druhou kamarádky), neznamená, že jsem kompetentní designér. To nezaručí ani certifikát z nějakého kurzu. Vysokoškolské vzdělání je jiné. A hlavně je důležitá praxe a zkušenosti. Podle mě je velmi zásadní osvěta, abychom uměli rozlišovat, co je skutečně služba designéra, a co řekněme dekoratéra.

Často jde o dámy, které nastupují designérskou dráhu po mateřské. Přehodnotí svoje životní priority, vzpomenou, jak jednou vytapetovaly pokojíček své panence, udělají si kurz a zahájí kariéru interiérového designéra. Mají třeba estetické cítění, to vůbec nepopírám, ale designér dělá ještě úplně jiné věci než jen výběr tapety, polštářků a doplňků. Řeší technické věci – příčky, rozvody, rozmístění osvětlení, návrh nábytku na míru, řešení detailů s výrobcem nábytku, výběr materiálů, aby dlouhodobě fungovaly, dispozice a ergonomie. A to prostě dekoratér řešit nemusí.

Myslím, že tyhle ženy by měly dělat dekoratérství a nevstupovat do interiérového designu. Ale u nás je to všechno smíchané dohromady. Tento fakt mě přivedl i k rozhodnutí sumarizovat své poznatky do knihy. Jejím cílem je ukázat lidem, co všechno interiér obsahuje, aby si mohli ujasnit, zda to zvládnou sami, nebo jestli na to někoho potřebují. A když se rozmyslí, že to budou dělat sami, aby věděli, na co si dát pozor v jednotlivých místnostech.

obr.: Kolekce Like a bird pro Copy General

Vnímám jako velmi důležité dopřát si před stavbou domu nebo rekonstrukcí bytu dostatek času vše zmapovat, abychom mohli opravdu udělat dobrá rozhodnutí. Bez ohledu na to, jestli pak oslovíme někoho pro spolupráci.

Ano, v knize přirovnávám výběr interiérového řešení, domova, k výběru dovolené. Mnohdy trávíme několik týdnů, ne-li měsíců, výběrem konkrétního hotelu, kolik metrů budeme od pláže, díváme se na různé reference a zjišťujeme, jak velké budou krevety k večeři... A když si jdeme vybrat obklady do koupelny, vezme nás stavař do jednoho showroomu, řekne, že za deset minut odjíždíme vybírat okna, a my v totálním stresu ukážeme na něco, co je béžové, protože se bojíme vybrat si cokoli jiného, aby se to neokoukalo. A jede se vybírat dál.

Pak se stane, že koupelna je celá béžová od podlahy až po strop. Pozvou si tam mě s otázkou, co se s tím dá dělat, aby to nevypadalo takhle. Absurdita je ten vložený čas versus hodnota, kterou nás to stojí. Proto je potřeba neustálá osvěta koncových klientů. Mimo jiné ohledně finanční náročnosti.

Stavba stojí spoustu peněz a oni to berou tak, že bude stát přesně tolik, kolik má stát. Jenže ono to samozřejmě vždycky stojí víc a na interiér už nezbývá. Pak se vybaví největším „low costem". Takže dům je krásný, zahrada se vyřeší tak za 15 let a interiér, to asi až děti, protože tady bude kuchyně koupená z hobby marketu.

Souhlasím a potvrzuji: na návštěvách domů se setkávám tím, že lidé velmi podceňují cenu (nejen) interiéru.

Apelovala bych hlavně na projektanty, protože spousta lidí si architekta ani nebere, ale řeší to s projektantem. Od projektanta by měli dostat informaci, že by měli zvážit řešení interiéru s odborníkem, alespoň ve formě konzultace. Mezi těmito profesemi je bohužel určitá propast. V zahraničí tato spolupráce skvěle funguje, ale u nás chce každý urvat daného klienta namísto toho, aby se specializoval na svoji činnost a dělal tak co nejlepší projekty. Jsem pro větší kooperaci, aby celý proces fungoval lépe až do posledního detailu. Problém bohužel je, že i projektanti vnímají interiérový design často jako dekoratérství.

Přitom interiér je to, v čem pak žijeme, s čím jsme v tom nejužším kontaktu. A v projektech tento důležitý detail většinou není vůbec řešen. Ergonomie, funkčnost nábytku, praktické detaily...

Přesně tak, to vnímáme každý den od rána do večera. Pokud se dostanu k projektu včas, v 95 % zasahuji do dispozice. Jde třeba jen o drobnost, jako je posunutí dveří o deset centimetrů. Pak tam můžu dát vestavnou skříň, do které dám ramínko. Což je třeba věc, která je projektantovi více méně úplně jedno. Prostě tam v počítači vloží ikonku skříně, trošku ji rozměrově upraví, aby se mu tam vešla, a tím to pro něj končí.

V rámci realizace se tam pak ještě instaluje vypínač, takže zbyde místo na skříň hlubokou maximálně 50 centimetrů, kam už ramínko nepověsíte. Jde pouze o zamyšlení. Totéž platí pro koupelny a kuchyně. Jen třeba sjednocení výšky parapetu a pracovní desky je praktická věc, která zvětšuje pracovní plochu. Projektantovi takové věci nedocházejí a já mu to nemám za zlé, jelikož on má opravdu řešit konstrukční věci.

Stačilo by nabídnout konzultaci s kolegou – interiérovým designérem, která by stále třeba pět až deset tisíc, což je z hlediska projektu mikropromile, ale z hlediska komfortu je to výrazný posun, který si budete užívat každý den. Takhle to u nás bohužel ještě nefunguje. Osvěta se šíří, ale mohlo by to být rychlejší.

Kdyby si měl klient udělat představu o tom, jaké finanční prostředky si připravit na interiér, kde se budeme řádově pohybovat? A na jaké částky se připravit, chci-li přizvat interiérového designéra?

To záleží hodně na tom, co vše bude interiérový designér dělat, ale nebráním se tomu říkat konkrétní čísla. Když nedělám vizualizace, dělám návrhy ve 2D a postupuji tak, že se sejdeme, promluvíme si o tom, co klient potřebuje, co se mu líbí a kterým směrem půjdeme. Na základě téhle schůzky vytvořím půdorys bez barvy – základní dispozici, která je klíčová. Když je dispozice špatně, nedá se to ničím vylepšit. K tomu udělám základní „barevnici" materiálů: jaké budou podlahy, barvy na nábytku, barvy na stěnách, co bude výrazný dominantní prvek, ať už velký lustr, zajímavá tapeta, nebo jiný solitér.

Když klient tento návrh schválí, začneme vypracovávat pohledy na stěny v barvě. Pak se připravují výkresy pro výrobu a nacenění pro zakázkovou výrobu a kompletní specifikaci, co všechno v daném prostoru je. Jsou zahrnuty i svítidla a dekorace. Tato služba v průměru vychází na 5 až 15 tisíc na jednu místnost. Záleží na počtu konzultací. Snažím se jejich počet eliminovat a šetřit tak čas mně i klientovi. S vizualizacemi pak cena narůstá podle toho, kolik je jich třeba, ale to se většinou týká veřejných interiérů.

"Při navrhování interiérů je mým cílem vytvořit originální interiér, který bude ušitý na míru zákazníkovi. Potřebuji od klientů co nejvíce informací o jejich představách, životním stylu a vkusu. Jedině tak vytvořím interiér, který bude přesně pro ně."

obr.: Detail výplně dvířek - digitální tisk a sklo, Trachea.

Dává smysl obracet se s řešením interiéru na architekta, který například řešil studii? Protože on zná ten dům dobře, zná každý detail.

Pokud se interiéru věnuje, a takových architektů znám spoustu, pak to smysl dává. Ale znám také spoustu architektů, kteří interiér řeší velmi s nadhledem, s vizí globálního tvarosloví a v neutrální barevnosti a čistotě. Není pro ně tolik důležitá praktická a každodenní funkce. Tam už je to ke zvážení.

Když vidím, že rozpočet je napjatý, stojí za to zaplatit si alespoň konzultaci s designérem?

Určitě to možné je, mnohokrát jsem konzultaci poskytla a lidem to velmi pomohlo. Dokonce tak, že kompletně změnili studii domu, protože pochopili, že by nefungoval dobře. Výsledkem může být zlomková částka za konzultaci v rámci projektu a v ceně domu, ale obrovský výsledný efekt.

"Je ohromně jednoduché udělat chybu. Právě i tam je rozdíl v dekoratérovi a designérovi. Když dekoratér vybere špatně tapetu, je to v řádu třeba pár tisíc. Tak fajn, za nějakou dobu můžeme tapetu vyměnit a zase o tolik nejde. Ale co s nevhodnou kuchyní za 300 tisíc?"

Jaká specifika se pojí s interiérem dřevostavby?

Příprava a následná změna stavby je mnohem náročnější než v případě klasické zděné stavby. Proto by projektová příprava měla být ještě lepší a spolupráce s designérem nutnější.

A co váš vztah ke dřevu jako takovému?

Ráda pracuji se dřevem a v současné době se připravuje i zajímavá kolekce s digitálním tiskem. Jde o tisk na dýhy a masivní dřevo, což je myslím v Čechách úplně nová věc. Přitom v zahraničí se tato technologie běžně používá. Nebojí se se dřevem pracovat i jinak než s jeho původní vizuální podobou. Když se na dýhu natiskne jednoduchá grafika, povrch dostává úplně jiný výraz.

Struktura dřeva je přitom stále viditelná. Digitálnímu tisku se věnuji už řadu let. Aplikovala jsem jej na celou řadu prvků jako dveře, garážová vrata, tapety, ucelené kolekce, textil a další. Pracuje se mi s ním hodně dobře. Lidé krásně přijímají, když jej zapojuji do projektu. Cítí tam individualitu. Finanční náročnost je sice větší, ale rozdíl není tak markantní a dotáhne celek do úžasného výsledku. Digitální tisk má zkrátka obrovské možnosti.

obr.: Digitální tisk leskem na matný podklad na dvířkách, Trachea

obr.: Digitální tisk na dýhu, kolekce Like a bird pro Copy General

"Změny rozvodů jsou v dřevostavbě komplikovanější než ve zděném domě, proto je o to důležitější interiér promýšlet už v projektu."

Máte pro nás nějakou radu, jak správně kombinovat dřevo v interiéru?

Doporučuji rozmyslet si všechny materiály, které v interiéru budou. Nevybírat věci jednotlivě, ale vždy je vidět v kontextu. Klidně si vezměte kus podlahy, vzorky, nábytek, doplňkovou barvu... Aby bylo vidět, co je dominanta, co je neutrální základ, co s čím ladí a tak dále. Pak třeba zjistíte, že byste měli v jedné místnosti několik dekorů dřeva, a to už je pel mel.

Foto: Michal Protivanský, archiv Ivy Bastlové

Další zajímavé tipy, jak si poradit s interiérem:

Autor článku Ing. arch. Lucie Němcová

Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.

Nejnovější články autora