Úžas, údiv, překvapení

Dům ve tvaru helvétského kříže je v mnohém originální. Nevychází ze žádné typové stavby, ale není ani dílem architekta. Majitel, původním povoláním strojní inženýr, si venkovský domov navrhl sám a pojal ho opravdu velkoryse.

Můj první dojem z tohoto sídla byl mnohovrstevný – na jednu stranu moderní stavba taktně vnořená do poválečné výstavby malé obce, na straně druhé usazená v zahradě vysoustružené podle katalogových trendů. Ze všech stran exteriéru se zobrazuje smysl pro úhledné linie, až puntičkářská snaha o perfektní vzhled a záviděníhodný pořádek. Z této vizuální pastvy vytrhne oko až veliká prosklená plocha střechy.

V první chvíli jsem se domnívala, že je za ní ukryt třeba umělecký ateliér nebo zimní zahrada. Ale nebylo za ní nic. Přesněji řečeno v interiéru je schovaný skoro prázdný prostor sahající od přízemí po třetí nadzemní patro. Jak neobvyklé... Zajímám se, proč vlastně vznikl. Kvůli tepelným ziskům? Pro získání více světla?

„Vůbec ne," uvádí mě do reality majitel. „Prostě jsem chtěl mít v domě atrium. Bál jsem se ale, že obrovský solární zisk bude dům přehřívat, nebo že v zimě bude utíkat teplo z podlahového topení nahoru. Rozhodl jsem proto pro flexibilní strop přízemí, který by se dal volitelně otevřít nebo zavřít. Proto jsou v jeho hypotetické úrovni ty kolejnice ve stěně. Šířka otevřeného prostoru je čtyřnásobkem rozměru postranních říms, pod kterými budou stropní panely zasunuté. Zatím je nemám instalované, ale až to doladím, vyjedou v případě potřeby po kolejnicích, přízemí tak zaklopí a atrium předělí. Vedlejším efektem této vychytávky je zvukové oddělení obýváku od zbytku domu v době, kdy budu pořádat třeba večírek a nahoře budou spát děti."

Okna atria jsou osazena kaleným, determálním čtyřsklem, které minimalizuje prostup tepla do té míry, že na nich nemusejí být žaluzie. Uvědomuji si, že ačkoliv je venku třicet nad nulou a slunce se do oken opravdu opírá, v obýváku je stejně příjemně jako v kamenné chalupě. Dům není opatřen ani centrálním větráním. Když chce majitel interiér proluftovat, stačí dálkově z obýváku otevřít střešní okno v podkroví i dveře v přízemí a přes atrium se dům křížově provětrá. Klimatizační jednotky umístěné v druhém a třetím patře jsou tu pouze jako záloha a k dochlazení se používají jen minimálně, respektive jich není téměř třeba.

Prostor a zase prostor

První dojem po vstupu do domu dělá zádveří. U něj se na prostoru často šetří, ale právě tady je ho potřeba.

„Doporučuji každému jej nepodceňovat. Probíhá tu vítání a loučení s návštěvou, oblékání, přezouvání..., kolikrát i celé rodiny najednou. Je třeba, aby zádveří bylo prostorné a maximálně praktické. Náš botník je například ´nakopávací´, stačí do dvířek ťuknout nohou a otevřou se. Navíc se na něm dá sedět. Jak vidíte, nemáme ani žádný věšák, ale vestavěnou šatnu, kde je všechno pěkně schované," dodává majitel.

Interiér je pojatý tak, aby co nejvíce prvků nábytku nevyčnívalo do prostoru. Na první pohled se zdá, že jde o holou stěnu. Úložné skřínky „sekretáře" jsou však ze strany obýváku vestavěné, skryté za otvíravými hliníkovými panely. Ze strany opačné, z jídelny je na míru vestavěné obrovské, pohledové akvárium, které večer převezme i roli osvětlení. V nitru stěny je schovaný nejen prostor pro instalační rozvody, ale i posuvné dveře, kterými lze stěnu protáhnout a oddělit tak obývák od kuchyně a jídelny.

„Krb jsem zamýšlel původně pod schodištěm," pokračuje majitel, „které mělo obtáčet přiznaný tubus komína. Jelikož však byly požadavky na průměr tubusu značné a schodiště by tím pádem nabylo impozantních rozměrů, dali jsme krb do rohu."

Své k svému

Celým domem se táhne myšlenka „stejné ke stejnému". Materiály skříněk použité v kuchyni jsou proto ze stejného materiálu jako v obýváku.

„Když jsme stavěli, byl hliníkový povrch inovativní," vysvětluje Pavel. „Dnes vím, že to není úplně ideální materiál pro často používané povrchy, protože je hodně háklivý na poškrábání. Zato do decoakrylu, kterým je obložena kuchyňská linka, jsem se zamiloval. Jde o přírodní materiál zalitý do plastové desky a mírou podsvícení si mohu doladit intenzitu efektu. Krásně to přírodninu rozzáří. Zvolil jsem travinu, ale dá se použít i mák, rýže a jiné materiály. Je to takový milý prvek, krásný kontrast ke kovovému vzhledu kuchyně."

Na kuchyni bezprostředně navazuje jídelna a schody do patra.

„Jelikož je malinko utopená, zvolil jsem na schodiště průhledné sklo, aby se prostor jídelny trochu odlehčil," vysvětluje Pavel.

V prvním patře se třemi pokoji, halou a samostatnou velkou místností pro boty paní domu je prostorem záměrně plýtváno. Efekt uzemnění mu dává podlaha v dekoru palisandr, různé materiály povrchů a designová topidla, každé ve stylu konkrétní místnosti. Lehce průmyslově se tváří pracovna, koupelna je hravější a ložnici protepluje vinylová podlaha s pravou mědí a otisknutá i do stěny za postelí. Pod šikminou střechy ložnice je pak ukrytá šatna s přístupem z levé strany pro ni a pravé pro něj.

´Taneční sál´ v podkroví je zatím ve fázi budování. Časem bude přepažen příčkami tak, aby po stranách vznikly dva pokoje. Když se tak koukám z téměř jedenáctimetrové výšky přes atriové okno ven, musím uznat, že tenhle rodinný dům si budu ještě dlouho pamatovat.

Technické parametry

Typ domu: nízkoenergetický

Zastavěná plocha: 150 m2
Užitná plocha: 260 m2
Konstrukční systém: prefabrikovaný panelový systém Dřestav, difuzně otevřený
Teplo: topení podlahové vodní
Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,15 W/m2K
Roční náklady na energie: 22 500 Kč
Autor projektu: Ing. Pavel Janouš
Realizace: HK Dřestav s. r. o., www.drestav.cz