Horský chalet na výsluní aneb návštěva majitelů po deseti letech

Redakce | Čtvrtek, 28. listopad 2024 |

Postavit si dům je jako vyplout na lodi z přístavu na širé moře a čekat, co přijde. Každý den určitě nebude dokonalé bezvětří a během plavby vás potká nejeden karambol. Po deseti letech už se ale dá ledacos zhodnotit. Vydařila se příprava, nebo byste při zpětném pohledu udělali něco jinak? Eliška s Milanem mají o svém horském chaletu, který je jednou z realizací jejich rodinné firmy TFH dřevěné skeletové domy, jasno. Neměnili by.

Těžký dřevěný skelet je pro firmu TFH srdcovou záležitostí. Z něj vychází i Chalet do českých hor, tedy projekt moderních dřevostaveb, které v sobě snoubí horskou atmosféru alpských chaletových staveb s českou architekturou. Jeden takový Eliška s Milanem navrhli a postavili i pro sebe, a to na jednom z nejvýše položených pozemků v rodné vsi v Jizerských horách. „Až na pár výhrad jsme s domem opravdu spokojení. Stěžejní roli v tom hraje zejména symbióza celé rodiny s místem stavby, což je podle mého názoru to nejdůležitější. Sedačku do obýváku můžete vyměnit kdykoliv, ale dům už nikdy nepřestěhujete," říká Eliška.

FOTO: KATEŘINA SOBIČKOVÁ

Přesah střechy chrání vstup do domu před nepřízní počasí. Na horách bývá někdy přece jenom pořádně větrno a deštivo. Rodinný život se tak často odehrává i na terase.

FOTO: KATEŘINA SOBIČKOVÁ

Rodina nejraději používá krbová kamna, která dokážou krásně vytopit celý dům. Chladněji je jen při větších mrazech, to pak může ke slovu přijít i podlahové vytápění. Zdroj tepla však majitelé před pár roky předělali z důvodu změny energetické cenové politiky a v tuto chvíli opět přemýšlí o dalších úpravách. „S nárůstem pořízených technologií beroucích elektrický proud je třeba neustále optimalizovat," povzdechne si paní domu.

FOTO: KATEŘINA SOBIČKOVÁ

FOTO: KATEŘINA SOBIČKOVÁ

Dům je pomyslnou vertikální osou rozdělen na dvě části. V jedné je zázemí rodičů, tedy ložnice, koupelna, šatna a pracovna, druhá polovina patří dětem. Tři samostatné dětské pokoje byste ale hledali marně, majitelé totiž patří k zastáncům nerozdělování, a volba tak padla na jeden velký mezonetový prostor. V čase již ale pokoj prošel rekonstrukcí.

FOTO: KATEŘINA SOBIČKOVÁ

„Do stavby domu jsme nešli formou domyšlené realizace na klíč se vším všudy, tvořili jsme jej postupně tak, jak vznikaly potřeby a dozrávaly nápady. Užívali jsme si a užíváme každý kus nového nábytku či dokončeného zákoutí zahrady, který náš domov posouvá dál, tak jak nás posouvá život," přibližuje Eliška. Základ ale zůstává a neokoukal se rodině dodnes.

Interiéru vládne dub. Elišce s Milanem od začátku záleželo na tom, aby zůstala zachována barva surového dřeva – jak dub stárne, přirozeně oxiduje a žloutne, proto ho napustili olejem s bílým pigmentem. „A přestože se žloutnutí stejně ze 100 % neubráníte, dub opravdu zůstal světlejší. Abychom neměli nábytek materiálově jednotvárný, začali jsme pořizovat i kusy ze starého dřeva, jehož punc je nezaměnitelný – ne do všech stylů staveb se sice hodí, k nám ale ano. Například v letní kuchyni a spodní koupelně dominuje," dodává.

FOTO: KATEŘINA SOBIČKOVÁ

Některé věci člověk zjistí až v „každodenním provozu". Třeba, že stavba domu bez sklepa je na pořízení sice finančně výhodnější, nicméně nepraktická. Zvlášť když technická místnost velikostně nestačí. „Patříme totiž mezi lidi, kteří mají hodně zálib a k tomu tři sportovně založené děti, což zkrátka vyžaduje prostor," konstatuje Eliška.

Jak dodává, ve třiceti a bez dětí zkrátka vnímáte potřeby jinak než o deset let později se zcela jinou životní situací. No, a když už stavíte sklep, proč rovnou neudělat garáž pro drobné dopravní prostředky či letní kuchyni? „A když si člověk řekne, že konečně zase ‚vylezl z hlíny' a že už opravdu není nic třeba, vyschne studna a u toho začnete přemýšlet o zdravotních a ‚duši hladících' výhodách bazénového jezírka," směje se paní domu.

FOTO: KATEŘINA SOBIČKOVÁ

Velké prosklené plochy jsou u těžkých dřevěných skeletů běžnou praxí. S takovým výhledem by ostatně byl hřích dům co nejvíce neotevřít. Za tuhých zimních nocí, ale i horkých letních dní pomáhají s udržením optimálního vnitřního klimatu předokenní rolety. „Abychom dům udrželi v plné síle a vnitřní kráse, musíme o něj pečovat a to představuje vynaložení spousty energie. Odměnou za toto úsilí je však uspokojující pocit, že si nakonec po každém výletu či příjemně strávené dovolené řeknete VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÍP," uzavírá Eliška.

FOTO: KATEŘINA SOBIČKOVÁ

Takhle dům vypadal před deseti lety

AUTOR ČLÁNKU: DANA JAKEŠOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00