Redakce | Neděle, 25. duben 2021 |
V odlehlé části malé obce v podhůří Orlických hor vyrostla dřevostavba, která svým prostým vzhledem nijak nenarušuje ráz okolní krajiny. Její majitelé se sem přistěhovali ze sousední vesnice, kde bydleli ve své sto let staré roubence. Mladé rodině nabídl nový domov na okraji lesa místo, kde mohou v klidu pracovat i odpočívat.
Do roku 2011 jsme bydleli ve starém, z poloviny roubeném, z poloviny zděném domě, který sloužil dříve jako hospoda. Do velkého prostoru s nízkým stropem se špatně dostávalo světlo a držela se v něm vlhkost. Na kvalitě bydlení ubírala také nevhodná poloha domu v blízkosti frekventované silnice. Není tedy divu, že jsme začali uvažovat o novém domě někde v blízkém okolí.
Po krátkém hledání jsme náhodou narazili na pozemek jen pár kilometrů od našeho stávajícího domova. Neváhali jsme a parcelu u lesa jsme koupili. Trvalo však poměrně dlouho, než jsme začali skutečně stavět. Od začátku jsme byli rozhodnuti pro dřevostavbu, jejíž lehkost nás ze všech předností lákala nejvíce. O typový dům jsme neměli zájem, žádný z nich nesplňoval naše požadavky.
Mým snem, který mě provázel již od dětství, byl dům s atriem. Nyní, když jsem ho mohla konečně uskutečnit, se stal základní myšlenkou našeho budoucího domu. Architektovi Patriku Zamazalovi se můj nápad zamlouval a z jeho studií jsem si vybrala jednu, kterou jsme přizpůsobili našim představám.
Foto: Martin Zeman
Rodí se sen o moderní dřevostavbě
Stavební práce jsme zahájili na podzim roku 2008. Jako první byly zhotoveny piloty, na kterých na jaře následujícího roku vyrostla rámová konstrukce domu. Od léta do podzimu se pak prováděly vnitřní úpravy a na začátku roku 2010 už jsme se do našeho nového domova mohli nastěhovat.
Stavba domu probíhala částečně svépomocí. Můj muž, který spolupracoval i na přípravě projektu s architektem Patrikem Zamazalem, pomáhal také na stavbě a práce se mu natolik zalíbila, že se začal hlouběji zajímat o dřevostavby a stavařinu vůbec.
Kromě vlastní výpomoci prováděl také stavební dozor, řídil veškeré práce a obstarával potřebný materiál. Díky jeho zapálení se na stavbě podařilo uhlídat i takové věci, které by mohly být jinak lehce opomenuty. Nepříjemnou komplikaci nám přivodila okna, protože firma, která měla již hotové rámy zasklít, v průběhu stavby zkrachovala.
Kvůli velikosti oken nebylo lehké najít za firmu náhradu, nakonec se to však povedlo. Poněkud kuriózní problém jsme řešili také s lednicí, které se musela stavba přizpůsobit. Během stavby jsme ještě přidávali okna v dětských pokojích amírně jsme zvětšovali pracovnu, protože jsme se s manželem oba rozhodli pracovat z domu.
Kdybychom stavěli znovu, vyhradili bychom v domě místo na dílnu. Na tu jsme v návrhu zapomněli, a protože jsme se chtěli vyvarovat prostor, ve kterých by se hromadily nepotřebné věci, nemáme teď dílnu kde umístit.
obr.: Proporce nepravidelně umístěných oken byly komponovány podle pohledů na krajinu – okna s dálkovými výhledy jsou horizontální a rámují krajinu v širším kontextu, zatímco okna orientovaná do zahrady a do atria jsou řešena vertikálně a vizuálně propojují zahradu s interiérem. Foto: Martin Zeman
obr.: Povrch terasy tvoří lamely bez povrchové úpravy. Část, která se dokončovala později, má proto zatím odlišnou barvu, časem se však také potáhne šedou patinou. Foto: Martin Zeman
Atrium – ideální místo na spaní
Určitou nevýhodou domů na pilotech je to, že se musí obejít bez sklepa. Veškeré kuchyňské náčiní či zásoby potravin tak musí být uskladněny v rámci obytného prostoru. Ten je naštěstí dostatečně velký. Půdorys domu lze rozdělit do tří funkčních částí.
První je určena pro návštěvníky, kteří vstupují ze zádveří přímo do naší pracovny. Na tuto část navazuje hlavní obytná místnost s kuchyní a prádelnou. Důležitým prvkem dispozice je vnitřní atrium, které je umístěno v třetí části a kolem něhož se soustřeďuje život celé naší rodiny.
V budoucnu ho chceme využívat jako odpočinkové místo, kde budou k dispozici také lehátka. Za teplých letních nocí je to ideální místo na spaní, člověk je vlastně uvnitř i venku zároveň. Atrium obklopuje z jedné strany chodba s šatnou vedoucí do koupelny a naší ložnice a z druhé strany rovněž chodba, z které se vstupuje do dětských pokojů a druhé koupelny.
Dřevěnou konstrukci domu jsme nechali částečně přiznanou na stropech, zatímco stěny jsme obložili cementotřískovými deskami, které jsme ponechali v surovém stavu tak, jak byly dovezeny na stavbu. Tím získal především obývací pokoj svůj lehce industriální ráz. Toto ladění potlačuje bohaté prosklení, které prostor rozjasňuje a zároveň jej propojuje s terasou a přilehlou zahradou.
obr.: Lamelová masivní dřevěná podlaha dodává interiéru výrazný charakter. Zajímavým prvkem jsou vysoké dveře, které každý prostor opticky zvětší. Foto: Martin Zeman
obr.: Kuchyně je jediným vybavením interiéru vyráběným na míru, ostatní nábytek je buď typový nebo dokonce zděděný. Foto: Martin Zeman
obr.: Stropy v interiéru mají přiznanou konstrukci, stejně „odhalené“ zůstaly i spáry mezi cementotřískovými deskami CETRIS použitými pro obklad stěn: desky jsou lepeny na podkladové lišty a zůstaly bez povrchové úpravy, aby vynikl jejich industriální ráz. Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
obr.: Atrium vytváří intimní venkovní prostor pro dům, který se jinak zcela otvírá do volné krajiny. S vnitřním prostředím domu komunikuje prostřednictvím velkoplošného zasklení. Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
Nechceme krmit zajíce
K domu přísluší mírně svažitý, jižně orientovaný pozemek, který má poměrně velkou rozlohu. Naštěstí nám jej pravidelně sekají místní zemědělci. Protože půda je poměrně vlhká, chtěli bychom na zahradě vybudovat jezírko, které by mohlo vlhkost odvádět a současně by se v něm dalo koupat.
Okolo domu jsme vysadili ovocné stromy, ale kvůli srnkám z přilehlého lesa jsme je museli obalit. Rádi bychom naši zahradu nechali neoplocenou, abychom nijak nenarušovali výhled na okolní louku a les a pozemek si mohl zachovat svůj přírodní ráz.
Jelikož se však v budoucnu chystáme na zahradě pěstovat zeleninu, nejspíš se plotu nevyhneme. Jinak bychom jen krmili místní zajíce. Ani potom nebudeme mít vyhráno. Zdejší jílovitá půda není pro pěstování zeleniny zrovna ideální. Bude to tedy spíše experiment.
Foto: Martin Zeman
Komentář majitelů
Budování vlastního domu bylo pro nás zajímavou zkušeností. Každému, kdo má tu možnost, bych rozhodně doporučila spolupráci s architektem už od prvního návrhu. Vlastní zkušenosti mnohdy nestačí, navíc laikovi chybí informace o nových možnostech ve výběru materiálu a technologií. A neméně důležité pro nás bylo i estetické vyznění celé stavby. Přesto jsme se nevyhnuli některým chybám jak v návrhu dispozice domu, tak v provedení. Tak snad až budeme stavět podruhé...
majitelé dřevostavby
Komentář architekta
Rád vzpomínám na projektování tohoto domu, protože jsme s klienty našli velmi rychle „společnou řeč". Projekt tak mohl růst, místo abychom se neustále vraceli a měnili vše od začátku. Obdivuji jejich otevřenou mysl a velkorysost, se kterou k projektu přistupovali. Neméně obdivuhodný byl i proces stavby, při kterém se podařilo udržet kvalitu provedení detailů. Nezbývá mi než klientům poděkovat.
MgA. Patrik Zamazal
www.moloarchitekti.cz
Technické parametry
- Velikost pozemku: 6000 m2
- Zastavěná plocha: 225 m2
- Podlahová plocha: 185 m2
- Spodní stavba: zděné piloty
- Stavební systém: skeletová dřevostavba
- Tepelná izolace: minerální vlna
- Fasáda: dřevěná, neošetřený modřín, zavěšená vertikálně
- Střecha: plochá
- Střešní krytina: PVC
- Okna: dřevěná
- Zasklení: izolační dvojsklo
- Podlahy: plovoucí dřevěné Magnum
- Vytápění: elektrické
- Topení: podlahové, nucené větrání s rekuperací tepla
- Další vybavení: jímka na dešťovou vodu