Do historické stodoly se rozhodli vložit samostatnou dřevostavbu. Díky tomu vznikl moderní objekt určený k bydlení

Dana Jakoubková | Pondělí, 13. duben 2020 |

Stodoly jsou typickým rysem venkova. Zřídkakdy si jich ale všimneme. Možná kvůli tomu, že jsou bez oken a nepřitahují architektonickou pozornost. V průběhu času se mnoho z nich stalo nadbytečnými. Jedna na Kokořínsku ale využití našla. Díky své majitelce a šikovnému architektovi se proměnila v rekreační objekt s téměř zenovou atmosférou.

Původní plán stavby nevyšel

„Původně jsem chtěla postavit na pozemku trvale obyvatelnou novostavbu a historickou stodolu využít pouze jako skladový objekt," uvádí genezi chaty majitelka Lucie. „Záměr ale neprošel přes územní plán, a tak jsem se rozhodla historickou stodolu oživit. Konverze staré budovy ale není jen tak. Proto jsem oslovila architekta a myslela si, že stodolu zrevitalizuje jako takovou. On ale přišel s neobvyklým konceptem ´domu v domě´ a mě pro něj okamžitě nadchl."

„Jednoduchost a strohost původní stavby se nám velmi líbila," přitakává architekt Martin Kalhous. „Veškeré zásahy do vnějšího vzhledu mají být poctou původní stavbě. Stodola je už dnes vnímána jako archetyp. Stačí drobný zásah a může fungovat dalších 100 let."

obr.: Ke stodole je napojena příjezdová cesta, která je dostatečně široká a vdobrém stavu. Foto: archiv majitelky

"Příjemná energie celého objektu je zjevná."

rekonstrukce-stodoly-vchod-do-stodoly

obr.: V horkém létě je pod střechou stodoly luxusní klima. Když jsou vrata zavřená, provětrává budova skrze podstřešní a štítovou perforaci obvodových stěn. Foto: archiv majitelky

rekonstrukce-stodoly-priroda-okolo

obr.: Zdi stodoly jsou ručně opravené, použitý písek pochází z místních zdrojů a vše je řešeno původními technologickými postupy. Foto: archiv majitelky

Cenná rada architekta

Přestavba staré kamenné stavby na moderní a energeticky únosný objekt je finančně velmi náročná. Návrh architekta vložit do stodoly samostatnou dvoupodlažní dřevostavbu z masivních smrkových fošen a trámů s výrazně menší zastavěnou plochou je tak ekonomickou variantou využití prostoru, díky níž získala majitelka i řadu „nepeněžních" benefitů.

„Například otevřené ohniště je schované pod střechou a můžeme ho využívat za každého počasí," dodává Lucie. „Tím, že v chatě jsou umístěny pouze dvě ložnice, koupelna a toaleta, a kuchyňský prostor s jídelnou je situován zvenčí, ušetřili jsme na materiálu pro výstavbu.

Na myši a pavouky jsme si museli přivyknout a nyní jsou přirozenou součást chataření blízkého přírodě. Také jsme zachovali oboje velká vrata, kterými pouštíme do stodoly slunce a vánek."

"Otevřené ohniště bylo od začátku podmínkou rekonstrukce. Na jeho realizaci si architekti přizvali pana Hořánka z Prahy, opravdového mistra v oboru."

"Důležité jsou i průhledy ven. Díky poloze objektu, který je vzdálen ostatní zástavbě, si mohli architekti dovolit otevřít ho více do okolí."

obr.: Modřínové palubky jsou v exteriéru ošetřeny japonskou technikou ochrany dřeva opalováním Shou-sugi-ban Yakisugi a jejich barva koresponduje s „černou kuchyní", vloženou do štítové stěny chaty a s de facto noční funkcí dřevostavby, respektive hlavně pro spaní. Foto: archiv majitelky