Dřevostavba „Pasáž“ demonstruje parametrickou architekturu

Dagmar Šimonová | Pátek, 14. říjen 2011 |

Kdo by si ještě před pár lety pomyslel, že se počítače stanou každodenní součástí našich životů. O tom, jak dokážou usnadnit velké množství činností, už snad dnes nikdo nepochybuje. Pomocí matematických operací se dá ovšem pronikat i do umění a architektury. Přesnou definicí několika křivek dokáže počítač vytvořit tvary, jinak jen obtížně definovatelné, zformuje digitální model a přistoupí rovnou k fázi výroby – rozloží velký celek na menší části a odešle do obráběcího stroje příslušné pokyny. Pak už je zapotřebí jen několika šikovných rukou, které podle přiložené dokumentace složí celou dřevostavbujako velké 3D puzzle.

Zapomeňte na tužku a papír

Místo obyčejné tužky a stohu papírů potřebuje moderní umělec klávesnici a myš. Jakýkoliv tvar se dá totiž definovat souborem několika parametrů. Jak efektivní může být tento způsob projektování, demonstrovali absolventi školy Kentské státní univerzity v Ohiu, v jejímž kampusu je dřevěná instalace s názvem Pasáž umístěna. K jejímu vytvoření byl použit program Rhinoceros, v němž šikovní studenti celou konstrukci, složenou celkem z 26 vertikálních žeber a 24 horizontálních ztužidel, vymodelovali.

Projekt byl součástí předmětu Geometrická algoritmizace a má demonstrovat některé ze současných metod digitálního navrhování a následné digitální výroby. Douglas Steidl, děkan Fakulty architektury Kentské státní univerzity říká: „Tento projekt je fyzickou manifestací kreativního procesu, vyjádřeného pomocí digitálních výrobních technologií."

I přes malý rozpočet se unikátní dřevostavbu podařilo dokončit

Poměrně malý grant nakonec nebyl překážkou, protože se finance použily pouze na nákup materiálu. Projektování bylo samozřejmě dílem samotných studentů, následné vybudování stavby také. Do projektu tak nebyla zapojena žádná stavební firma, několik spolužáků z Fakulty architektury se vlastníma rukama postaralo o výstavbu 15 metrů dlouhého a 4 metry vysokého tunelu.

Konstrukce byla o něco těžší, než zbudování modelu o maximálních rozměrech 1,2 na 2,5 m. Většina částí musela být totiž rozdělena na menší celky, které se následně skládaly dohromady, navíc výstavba probíhala na mírně svažitém místě. Asistent professora, Bill Lucak, věří, že tento projekt ukáže světu kvalitu výuky na Fakultě architektury Kentské university, protože konstrukce takového tvaru by bez použití počítačů byla prakticky nemožná.