Jak si doma nastavit správnou teplotu?
Redakce | Úterý, 29. červen 2021 |
Na tom, jak se cítíme v interiéru, ať už jsme doma, v práci nebo ve škole, má velkou zásluhu vnitřní mikroklima. Optimální prostředí neudává jen teplota, ale také vlhkost a v neposlední řadě i čistota vzduchu. Přetápění obytných místností bylo a mnohdy stále je nešvarem, kterému se zejména v Čechách docela daří. Jak je to ale se zdravotními, ekonomickými a ekologickými důsledky?
Teplota v interiéru ovlivňuje lidské zdraví
Pocitová teplota v místnosti je individuální záležitost. Zatímco někdo je „ve své kůži", když teploměr ukazuje 18 °C, jiný si ťuká na čelo a k tlustému svetru přidává ještě teplé ponožky a hrnek horkého čaje. Nezáleží ale jen na „horkokrevnosti", pocitová teplota se liší v rámci jediného dne i u jednoho člověka. Záleží, jestli zrovna cvičí, vaří, leží na gauči nebo sedí u počítače.
Kromě jednoduché regulace otevřením okna (a to funguje pouze v zimě) není ideální měnit vnitřní teplotu o několik stupňů několikrát za den. Proto se doporučuje udržovat různou teplotu v každé místnosti podle toho, k čemu slouží. Nejteplejší by vždy měla být koupelna, naopak největší zimu sneseme v oddělené kuchyni, kde máme kromě pohybu množství teplo produkujících spotřebičů.
V dnešní době spojitých interiérů není samozřejmě možné a ani žádoucí teplotně zónovat jako dříve. Chodby v mnoha domácnostech v podstatě zanikají a stávají se součástí obytného prostoru, kuchyně je téměř vždy spojená s obývacím pokojem.
Dodržovat bychom ale měli nižší teplotu v ložnici, která je důležitá pro kvalitní hluboký spánek, a tím pádem i snižování (ideálně automaticky regulované) teploty na noc v dětském pokoji.
Přetápění místností má prokazatelné negativní účinky na lidský organismus, protože kromě snížené výkonnosti a míry soustředění vede i k dráždivému kašli a vysychání sliznic a z dlouhodobého hlediska si tak zaděláváme na chronické záněty nosohltanu a dýchacích cest.
V rámci projektu Spirit, který v ČR probíhal pod záštitou ekologického institutu Veronica, ušetří snížení teploty v interiéru o 1 °C náklady na energie až o šest procent. A z pohledu ekologického klesnou při snížení teploty o jeden stupeň přibližně o stejné procento i emise oxidu uhličitého – v závislosti na tom, jakým způsobem domácnost vytápíte.
Zdroj tabulky: Dagmar Česká
Důležitá je i vlhkost vzduchu
Ruku v ruce s teplotou jde i vlhkost vzduchu. Čím nižší je teplota vzduchu, tím vyšší vlhkost jsme schopni snášet. Zatímco při 18 °C většina lidí označí vlhkost vzduchu okolo 70 % jako příjemnou, při 24 °C už při 50 % vlhkosti hovoří o „tropickém klimatu".
V místnosti s velmi nízkou vlhkostí musíme pro dosažení stejného pocitu tepla zvýšit teplotu o dva až tři stupně. Optimální vlhkost vzduchu uvnitř budov by se měla pohybovat okolo 50 %. Nižší vlhkost je nepříjemná, vyšší může zase vést k růstu plísní.
K dobrému, vhodně regulovanému zdroji tepla by proto v případě přesušených interiérů měla vést i snaha o zvlhčování vzduchu – ať už pěstováním rostlin, zvlhčovačem vzduchu nebo alespoň umístěním mokrého ručníku nebo utěrky na radiátor.
Není proto od věci mít po ruce nejen teploměr, ale také vlhkoměr, který často bývá součástí domácích meteostanic. Je-li v domě nainstalovaný systém pro řízenou výměnu vzduchu, často se jím dá řešit i nastavení optimální vlhkosti v interiéru.
V přetopené, nevětrané místnosti může klesnout míra soustředění a s tím související pracovní výkonnost až na polovinu.
Foto: Katarzyna Bialasiewicz, Zdroj: Dreamstime
Tepelná pohoda a úspora energie
Alfou a omegou kvalitního otopného systému je především jeho vhodná regulace. U teplovodního vytápění ji rozdělujeme na dva typy, tzv. kvantitativní a kvalitativní.
Kvantitativně regulujeme teplotu skokově – otočením uzavíracího ventilu na radiátoru, popřípadě samovolně, pokud je radiátor vybaven termostatickou hlavicí, která sama reaguje na změnu tepla a drží v místnosti stálou teplotu. Tím se sníží nebo zvýší množství teplé vody proudící do radiátoru, zdroj tepla jako kotel však na takovou změnu zareaguje až o něco později a dochází tak k tepelným ztrátám.
Do tohoto druhu regulace spadá i použití prostorového termostatu, který je umístěn v referenční místnosti a na kterém tak závisí teplota i v ostatních místnostech. Pro zvýšení nebo snížení teploty o několik stupňů pak v jednotlivých místnostech slouží hlavice na radiátorech.
obr.: Součástí termostatické hlavice je termostatický ventil, pomocí kterého dochází k regulaci tepla. Ten reaguje na změny vnitřního klimatu a drží v místnosti stálou teplotu. Foto: Korado
Kvalitativní regulace mění přímo teplotu otopné vody, která se mění s výkonem kotle, reagujícím na teplotu v určité referenční místnosti (pokud je třeba teplotu snížit, omezí se přívod paliva a naopak). Takový způsob je energeticky efektivnější, často funguje v kombinaci teploty v referenční místnosti a vnější teploty. Teplota v domácnosti je tedy automaticky přizpůsobena aktuální situaci v domácnosti, počasí a teplotním požadavkům.
Ideální je kombinace obou výše popsaných systémů – řídicí jednotka vyhodnotí všechny vstupní veličiny a udržuje stálou teplotu, popřípadě umožňuje nastavit teploty v jednotlivých místnostech nebo nastavit harmonogram regulace zdroje tepla během dne (snížení teploty, když v domě nikdo není nebo v noci).
Moderní technologie umožňuje takové řízení teploty i na dálku pomocí smartphonu nebo tabletu či PC. Obecně se na systému regulace nevyplatí šetřit, protože vynaložené investiční náklady se díky efektivnímu hospodaření s energiemi velmi rychle vrátí.
obr.: U inteligentních systémů regulace lze provádět nejzákladnější nastavení přímo na LED prostorovém regulátoru, mnohem více funkcí je pak dostupných v aplikaci pro chytré telefony a tablety. Kromě možnosti ovládat systém odkudkoliv se tím značně zjednoduší i technická podpora, která dokáže většinu nastavení systému opravit na dálku. Foto: REHAU
Proč je nám zima, i když je teplota vzduchu dostatečná?
Určitě to znáte. Přijedete do vymrzlé nemovitosti a zatopíte. I když teplota vzduchu stoupne poměrně rychle, všechny předměty, podlaha nebo stěny zůstávají ještě nějakou dobu studené. Takže i když teploměr už ukazuje přijatelnou teplotu, pocitově je nám pořád zima. Při vytápění se totiž teplo přenáší z otopných těles dvěma způsoby:
- prouděním – ohřívání okolního vzduchu, který teplý stoupá nahoru, tam chladne a padá zase dolů, kde se ohřeje a koloběh pokračuje stále dokola. Když to trvá dostatečně dlouhou dobu, nakonec se ohřejí i všechny předměty v místnosti.
- sáláním – topidlo předává svou energii do prostoru přímo infračervenými paprsky (podobně jako slunce), které procházejí vzduchem, aniž by ho ohřály, namísto toho předávají teplo stěnám, podlaze, stropu a dalším předmětům, vzduch se od nich ohřívá až následně.
obr.: Sálat dokážou ukázkově krbová nebo kachlová kamna. Modernější, čistší a na údržbu jednodušší variantu nabízejí sálavé elektrické panely. Aby co nejvíce splynuly s interiérem, je možné na ně aplikovat jakoukoliv fotografii. Foto: FENIX
Jaká by měla být správná teplota v interiéru?
Součtová teplota povrchu předmětů a vzduchu by se v zimních měsících měla blížit 38 °C a neklesnout pod 32 °C, v letních měsících by neměl součet překročit 51 °C. Odchylka mezi teplotou vzduchu a povrchů by měla být do 2 °C; pokud je větší, vyhodnocujeme teplotu pocitově jako nepříjemnou.
Aby nám tedy v zimě nebylo v interiéru nepříjemné chladno i přesto, že teploměr ukazuje dostatečnou teplotu, je třeba při návrhu otopného systému myslet právě i na to, zda je vyvážený poměr sálavé a proudící složky.
V létě se mohou stěny přehřívat proto, že dům není dobře zaizolovaný, podlahu a ostatní předměty nám zase dokáže „rozpálit" slunce, pronikající do interiéru přes nedostatečně zastíněné prosklené plochy. Teplota povrchů se dá změřit jednoduše bezkontaktním teploměrem, který se prodává v každém hobby marketu, popřípadě je možné takový přístroj i zapůjčit.
obr.: Podlahové teplovodní vytápění může v létě fungovat i jako příjemné chlazení interiéru – systémem proudí studená voda, která odebírá teplo z podlahy a tím stejnoměrně ochlazuje prostor. Funkce chlazení je nejen podstatně příjemnější než klasická klimatizace, protože nevzniká průvan, ale je také energeticky úspornější. Foto: Kermi
obr.: U podlahového vytápění vydává sálavé teplo rovnoměrně celá podlaha. Zima od nohou bývá jedním z nejčastějších důvodů pro přetápění interiéru – a té se s podlahovým vytápěním bát nemusíte. Foto FENIX
Slunce – výborný sluha, ale zlý pán
V zimě jsou tzv. pasivní solární zisky velmi příjemným bonusem, v létě se slunci samozřejmě snažíme vyhýbat. Velké prosklené plochy jsou dnes neodmyslitelnou součástí každé novostavby. Orientují se nejčastěji do zahrady, která bývá ponejvíce umístěna na jižní straně pozemku.
Když se nám do nich v létě opře slunce, můžeme se snažit sebevíc a nikdy se nám nepodaří dosáhnout v interiéru příjemné teploty. Velmi často se využívá polohy slunce na obloze – v létě je vysoko, zatímco v zimě nízko, takže pokud zvolíme vhodný přesah střechy, popřípadě slunolam nebo markýzu, sluneční paprsky v zimě si cestu do interiéru najdou, zatímco ty vysoké letní se zarazí ještě venku.
Pomoci s udržením přijatelné teploty v létě může klimatizace nebo jiné způsoby chlazení, ovšem faktem zůstává, že ke snížení teploty o 1 °C potřebujeme cca 3krát až 4krát více energie, než k jejímu zvýšení. Proto by měla být koncepce vhodného stínění a zónování místností podle světových stran jednou z nejdůležitějších součástí projektu nového domu.
Zónování místností podle světových stran a vhodně navržené zastínění by mělo být součástí každého projektu.
Foto: Martin Zeman
Otázka pro odborníka
Jaké možnosti regulace teploty nabízejí moderní vytápěcí systémy?
Elektrické vytápění nabízí vyšší flexibilitu a výbornou regulovatelnost, což je ve srovnání s teplovodním vytápěním i z pohledu provozních nákladů zásadní výhoda. Protože u současných novostaveb hrají důležitou roli nahodilé tepelné zisky (oslunění, více osob v místnosti, elektrospotřebiče), jsou základním požadavkem na efektivní vytápění přesné dodávky malého množství tepla do každé místnosti.
Obecně jsou u regulace elektrických topných systémů možné dva systémy – centrální nebo pokojová/ lokální regulace. Pokojovou, resp. lokální regulací se rozumí zařízení (tj. termostaty), fungující v každém vytápěném prostoru (zóně) nezávisle.
Ovládání a nastavení je možné pouze přímo na samotném zařízení, umístěném ve vytápěném prostoru. U centrální regulace ovládáte topení ve všech zónách z jednoho místa přímo přes řídicí jednotku nebo třeba mobilního telefonu.
Kontrolu vytápěných zón a změny nastavení můžete tedy provádět kdykoliv a odkudkoliv a nastavit teplotu individuálně v každé místnosti. Navíc je možné regulovat i jednotlivé části podlahy, například je vhodné mít možnost zvýšit teplotu před francouzskými okny. Vyšší typy regulací umožňují ovládání i přes internet, jiné nejsou propojeny kabely, ale komunikují spolu bezdrátově a jsou tak ideální například při rekonstrukci.
Miroslav Petr
FENIX Trading s.r.o.
Autor článku: Dagmar Česká
Tento článek vyšel v časopisu DŘEVO&stavby 3/2021
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 95 Kč
Vytvořeno v xart.cz
