Kvalita vzduchu v dřevostavbě - jak účinně odvádět pachy?
Lucie Němcová | Úterý, 22. říjen 2019 |
Neviditelný a přitom esenciální – vzduch uvnitř našeho domu. Jakou má kvalitu a vůni? Není divu, že jeho dostatečný přísun a péče o jeho čistotu jsou hodně diskutovaná témata. Nic totiž nemá tak přímý vliv na naše zdraví a pocit z bydlení, jako čerstvý, voňavý vzduch uvnitř. Pojďme se podívat, jak interiér efektivně zbavovat pachů, které mohou být nepříjemné a obtěžující.
Doma trávíme obrovské množství času a vzduch, který zde dýcháme, má díky tomu obrovský dopad na náš život. Měl by obsahovat dostatek kyslíku, nízké hodnoty CO2 a jakýchkoli dalších toxických látek a také optimální množství vlhkosti – 40 až 60 procent.
Neustálý přísun čerstvého vzduchu do domu by měl být samozřejmostí. V případě budov tak těsných, jako jsou moderní dřevostavby, je pak ke zvážení, zda nám k větrání bude stačit manuální otevírání oken, kterými navíc budeme ztrácet cenné teplo. Zvládneme zajistit dostatek čerstvého vzduchu i během osmihodinového spánku v ložnici?
My se ovšem tentokrát zaměříme na jeden aspekt péče o vnitřní vzduch, a tím je odvod pachů, které vznikají převážně v kuchyni. Tím nejlepším pomocníkem je v tomto směru digestoř – správně zvolená a umístěná, aby fungovala tím správným způsobem a zároveň byla maximálně praktická.
Typy digestoří
Nástěnné (komínové) digestoře
Nástěnné digestoře jsou instalované na stěnu, tvoří součást horních kuchyňských skříněk a často jsou na výběr v různých materiálech, designových a barevných provedeních, s šikmým předním panelem, v klasickém tvaru „T" nebo obloukové se sklem.
Výhodou je vysoký výkon, množství funkcí a promyšlený design, takže s ním jednoduše propojíte vzhled skříněk a spotřebičů.
Vestavné digestoře
Vestavné digestoře jsou vhodné v případě, že vám prostor větší odsavač jednoduše neumožňuje. V nabídce je mnoho vestavných verzí, které se zabudovávají přímo do kuchyňské skříňky nebo se připevní na její spodní část.
Jsou prostorově efektivnější a zároveň nenarušují design kuchyně. V současné době jsou v nabídce i digestoře, které se instalují přímo do pracovní desky – buď jako samostatné prvky, nebo jako součásti varné plochy.
Obr.: Vestavná digestoř, odsavač par ve varné desce. Foto: Gorenje
Sací část je mezi varnými zónami nebo za nimi, motor je umístěn těsně pod pracovní deskou nebo v soklu skříňky. Velkou výhodou tohoto řešení je úspora místa a snadná údržba, v podstatě čistíme jen varnou desku, digestoř je celá skrytá. Nevýhodou bývá vyšší cena.
Obr.: Vestavná digestoř po splnění svého úkolu jednoduše zmizí a nezasahuje tak do vzhledu celé kuchyně. Foto: Martin Zeman
Podvěsné digestoře
Podvěsné digestoře se hodí především do menších kuchyní, kde není nutný tak velký výkon.
Ostrůvkové neboli prostorové digestoře
Ostrůvkové digestoře jsou středobodem kuchyně a slouží současně jako osvětlení varné plochy ostrůvku. Často jsou zároveň designovým prvkem místnosti. Hodí se do velkých otevřených prostor a mohou být připevněny přímo na strop místnosti nebo efektně ukotveny na kovových lankách.
"Dnes již ustoupil do pozadí dříve akcentovaný požadavek na digestoř jako designovou dominantu kuchyně. Je naopak snaha všechny spotřebiče „ukrýt". Pro výběr je rozhodující, zda do horní skříňky, do spodní skříňky, stropního podhledu, nebo pořídit digestoř integrovanou do varné desky."
Miroslav Vrba
PROMTINVEST spol. s r.o.
"Pamatujte na (výškovou) vzdálenost odsavače od zóny vaření. Optimální vzdálenost hrany odsavače je 65 centimetrů od plynového sporáku a 55 od elektrického (indukce, sklokeramické desky či litinových plotýnek)."
Jana Neuszerová
Gorenje Slovakia s r.o.
"Pravidelně se zákazníci ptají na maximální hlučnost digestoře. Je to zavádějící otázka. Hlučnost by měla být vždy posuzována s výkonem na jednotlivých stupních. Pro běžné vaření nám postačuje výkon 300 m3/hodinu a hlučnost bychom měli posuzovat ve spojení s tímto výkonem. Výkonný výrobek má vždy vyšší maximální hlučnost než model se slabším motorem, ale práci při běžném provozu zvládá ten výkonný při daleko menších otáčkách a proto podstatně tišeji. Při výběru doporučuji konzultaci s firmami, které se na tento segment specializují."
Miroslav Vrba
PROMTINVEST spol. s r.o.
Jak vybrat digestoř
V případě „klasických digestoří" je dobré vybírat takové, které nám nepřekážejí při vaření (překáží například ty, které mají tvar obráceného písmene „T" a o které se tlučeme do hlavy). Z těch, které visí na stěně („komínové" nebo „nástěnné"), je dobré volit ty se šikmou čelní plochou, nebo ploché – vertikální – bývají hluboké i méně než 20 centimetrů. V případě ostrůvkových digestoří platí to stejné. Můžeme bez obav volit digestoř bez vodorovné části pokrývající půdorys varné desky. Výkonné motory ve spojení se štěrbinovým sáním spolehlivě zachytí páry i aromatické složky z vaření.
Nové vlastnosti odsavačů
Mezi novinky se řadí například štěrbinové (perimetrální) sání. Vzduch a páry nejsou nasávány celou činnou plochou, ale štěrbinou na jejím okraji. Zvýší se tak rychlost proudění nasávaného vzduchu a na základě Venturiho efektu dojde i ke strhávání okolního vzduchu do tohoto proudu. Zvyšuje se tak účinnost zachycení par nad varným centrem. Díky tomu spolehlivě fungují například válcové digestoře o průměru 40 centimetrů (nad varnými deskami 60 až 70 centimetrů širokými).
Pokud vede odtahové potrubí přes půdu nebo technickou místnost, je stále více digestoří, u kterých můžeme umístit motor mimo kuchyni. Dosáhneme tak velmi tichého chodu. Velkým přínosem, například pro stropní digestoře, je možnost jejich ovládání z panelu varné desky.
Pozor na chyby
Často chybujeme v provedení odtahu vzduchu. Moderní výkonné výrobky potřebují průměr potrubí 150 milimetrů v celé délce – takzvaně neredukovaný průměr. Dále trasu potrubí s co nejméně koleny a především koncovou mřížku, která klade protékajícímu vzduchu co nejmenší odpor. Právě zde se nejvíce chybuje: mřížka s hustými lamelami dokáže účinně „zabrzdit" proud vzduchu, který protéká potrubím rychlostí až 15 metrů za vteřinu. Projeví se to nejen ztrátou výkonu, ale také až několikanásobně zvýšenou hlučností digestoře. V této věci je dobře poradit se s odborníky.
Důležitou součástí odtahového systému je zpětná klapka. Zamezí kondenzaci par v potrubí, neřízenému úniku tepla v zimě a naopak pronikání studeného vzduchu do kuchyně. I volba té správné by měla být na doporučení výrobce, nebo radě odborníka.
"Některá dříve používaná doporučení již dnes nelze aplikovat. Jde například o doporučení, že digestoř musí umět vyměnit vzduch v místnosti desetkrát za hodinu (jednou za šest minut). Při dnešních otevřených prostorách domu bychom nenašli tak výkonný výrobek, navíc pokud by nám v zimě digestoř vyměnila v celém domě jednou za minutu teplý vzduch za ten čerstvý, ale studený z venku, asi bychom spokojeni nebyli. Pokud se touto poučkou chceme řídit, může orientačně platit pro prostor kuchyňského koutu, můžeme brát v úvahu i velikost propojených místností, ale moderní digestoře s výkonem kolem 600 m3/hod spolehlivě svoji práci zastanou kdykoliv."
Miroslav Vrba
PROMTINVEST spol. s r.o.
Obr.: Kromě "čistého" vzhledu kuchyně vestavná digestoř přináší také snadnější údržbu. Foto: Martin Zeman
Otázky pro odborníka na téma: Odvod pachů a digestoř v pasivním domě
Jak se pracuje v návrhu pasivního domu s problematikou odvádění pachů z interiéru?
Pasivní dům již ve svém původním konceptu obsahuje řešené řízené větrání, které dům neustále provětrává. A to bez toho, aniž by na cokoliv musel myslet uživatel. Tím dochází k neustálému odvodu znehodnoceného, vydýchaného vzduchu (případně pachů) a přívodu čerstvého venkovního vzduchu. Další výhodou řízeného větrání je systém rekuperace odpadního tepla, které navíc z odváděného vzduchu vrátí značnou část tepla zpátky do vzduchu přiváděného. Máme tak doma nejen vyvětráno, ale také příjemně teplo.
V pasivním domě neexistuje vydýchaný vzduch a pachy například ráno po probuzení v ložnici nebo dětském pokoji. Neustále je zde čerstvý vzduch a zdravé prostředí.
Rozumí si digestoř s konceptem pasivního domu a jeho těsností? Jaká specifika v tomto PD přináší?
Digestoř v pasivním domě lze řešit několika způsoby. Většinou se používá takzvaná cirkulační digestoř, která vzduch přečistí a vrátí zpět do interiéru, odkud je pak odveden vzduchotechnikou. Dalším řešením může být klasická digestoř, která je opatřena speciálním ventilem. Ten se uzavře v momentě, kdy digestoř nepracuje, a nenarušuje nám tak vzduchotěsnou rovinu.
Lze se obejít v PD úplně bez digestoře (odvést pachy systémem VZT)?
Úplně bez digestoře řešení kuchyně není ideální. Vzduchotechnické potrubí by se zbytečně zanášelo mastnotami a dalšími nečistotami z provozu kuchyně. Mnohem vhodnější je použití digestoře, která zachytí ty největší nečistoty a mastnotu (filtry digestoře se pak dají snadno umýt například v myčce na nádobí) a až po přečištění digestoří odpadní vzduch odvézt systémem řízeného větrání.
Jaké chyby se objevují v souvislosti s tímto tématem (ať už v projektu, nebo během realizace)? Na co bychom si měli dát pozor a jaké detaily si pohlídat?
Důležitý při projekci řízeného větrání je správný návrh množství větraného vzduchu (abychom dům ani nepřevětrávali, ale ani nepřiváděli málo vzduchu), umístění větrací jednotky, materiál a vedení rozvodů a tak dále. Velmi důležité v rámci návrhu je také řešení koordinace s ostatními profesemi tak, aby se vše vyřešilo na papíře v projektu a nedocházelo k problémům na stavbě samotné.
Je potřeba v této souvislosti řešit i otázku hluku?
Hluk je určitě důležitou otázkou v souvislosti s řízeným větráním. Pasivní dům je velmi dobře izolovaný, má kvalitní okna a o to méně hluku do domu proniká z venkovního prostředí. Tím důležitější je řešení hluku v rámci interiéru. Řízené větrání bychom v domě neměli vůbec vnímat. A to jak hluk od jednotky samotné (umístit ji tam, kde nás neruší, například do technické místnosti, toalety nebo chodby, dobře vyřešit rozvody a tlumiče hluku od jednotky), tak z potrubí. Je důležité jej navrhnout tak, aby nepřenášelo zvuky z jedné místnosti do druhé. Toto lze řešit samotnou koncepcí vedení rozvodů, případně přeslechovými tlumiči mezi místnostmi.
Změnil se během posledních let přístup k řešení odvodu pachů? Objevily se nějaké nové technologie?
V posledních letech dochází k nástupu automatizace ve všech odvětvích – i v řízeném větrání. Systém je více autonomní, je schopen zvýšit svůj výkon na základě například rozsvícení na toaletě, případně v momentě zvýšené vlhkosti třeba v koupelně. Díky tomu sám uživatel nemusí myslet na nějaké ovládání.
Co ještě je dobré o této problematice vědět, než se pustíme do stavby pasivního domu?
Myslím si, že řízené větrání je věc, které se budoucí majitelé a stavebníci na počátku nejvíce obávají. Po realizaci a zabydlení domu, je to ale právě řízené větrání, kterým se chlubí a odlišuje ten jejich kvalitní, komfortní a zdravý dům od domu běžných. Nemusí řešit vydýchaný vzduch, zvýšenou vlhkost, růst plísní a další nepříjemné věci.
Nevýhodou je, že si člověk na pobyt v neustále vyvětraném prostředí rychle zvykne a daleko více pak vnímá nekvalitní a nevyvětrané prostředí v jiných budovách (v práci, ve škole, nebo na návštěvě).
Ing. Libor Hrubý
odborný poradce Centra pasivního domu
Redakčně upraveno pro web
Mohlo by vás zajímat:
Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.
Vytvořeno v xart.cz
