Na dřevostavbě šetřete chytře
Lucie Němcová | Pondělí, 18. červenec 2016 |
Ten, kdo při stavbě nového domu nemusí řešit finance, je opravdovým šťastlivcem. Pro nás ostatní, kteří vydání svých prostředků musí zvažovat poněkud obezřetněji, přijde vhod několik rad, jak při stavbě nového domu ze dřeva šetřit efektivně a nezadělat si do budoucna na zbytečné problémy nebo dokonce další výdaje.
Dřevostavby jsou více než jiné konstrukční systémy citlivé na kvalitu a preciznost provedení. Když se jako laici rozhodneme šetřit, ne vždy volíme ten správný způsob a zbytečně si tak přiděláváme problémy. Zkrátka šetříme na nesprávném místě.
Kde při stavbě nevhodně šetříme?
Často se stává, že přijde investor s tím, že má dřevo ve vlastním lese nebo má možnost v předstihu koupit levně dřevo. Díky malé informovanosti pak nakoupí levné řezivo z místní pily, které nebývá vyschlé a nemá splněny požadavky na tvarové změny při sesychání. Nekvalitní vstupní materiál pak generuje vícenáklady, které pak přesáhnou cenu kvalitního stavebního řeziva. Dnešní dřevostavby již naštěstí běžně používají vysušené řezivo, masivní profily KVH a lepené profily BSH.
Použití rostlého řeziva ale není vyloučené, toto řezivo se často používá pro realizaci dřevostaveb z přírodních materiálů, kde se ale počítá s dotvarováním a také krásou rostlého dřeva.
Hojně opakovanou chybou je používání nevhodných materiálů v konstrukci, zejména když chceme použít bezpečnou difuzně otevřenou skladbu stěny. Použití polystyrénu nebo desek s malou difuzní propustností v nevhodném místě skladby může vést k poruchám způsobených kondenzací. Za nevhodné šetření lze považovat i použití parotěsných fólií místo podstatně bezpečnější desky OSB s přelepenými spárami vzduchotěsnou páskou.
Některé firmy u nás používají skladby konstrukcí převzaté z USA, které nesplňují naše požadavky na propustnost par. Důsledkem je rychlá degradace konstrukce, zejména v oblasti kolem oken. Mohou to potvrdit tesaři, kteří pracovali na opravách dřevostaveb v USA a dnes často působí v českých firmách. Stavební firma má v té době již po záruce, takže tyto náklady pak plně nese plně investor. Jednou z možností šetření je omezení izolačních materiálů, ale dnes si investoři dobře uvědomují nutnost kvalitní tepelné obálky budovy.
I současné zpřísněné normy na tepelnou ochranu budov již vyžadují kvalitní izolační materiály a dostatečně velké tloušťky izolací. Záměny izolací jsou možné, ale je nutno ověřit jejich vlastnosti, součinitele tepelné vodivosti, paropropustnost a další vlastnosti.
V současné době je také častým požadavkem úprava projektu na pasivní dům, aby splnit podmínky dotace Nová Zelená úsporám. Úprava projektu je náročná, protože se vychází ze stávajícího projektu a nemusí se vždy podařit. Změnou projektu sice investor neušetří, ale získá podstatně kvalitnější dům splňující pasivní standard a současně dům s nízkými provozními náklady.
Když chceme platit postupně
Existují také možnosti rozložení nákladů stavby v čase. Je ale nutno si uvědomit, že dodatečné dokončování stavby nese další vícenáklady a je už prováděno za provozu stavby. Může tedy být značně nepříjemné – obtěžování prachem, hlukem a podobně.
V etapě návrhu stavby je možno počítat s etapizací stavby, například objekt garáže se sklady je možno obvykle stavět dodatečně. Další možností je použití teorie „rostoucího domu“, kdy dům roste s obyvateli. Je tak možno například přistavět další křídlo s obytnými místnostmi.
Alternativou rozdělení nákladů je také nedokončení některých částí domu, které nebrání provozu. Může to být například pozdější dokončení vestavené obytné části podkroví, nebo dodatečná montáž některé technologie jako jsou solární a fotovoltaické kolektory. Ale i v tomto případě je lepší, když je s touto možností už počítáno při návrhu stavby. Nevhodné je ale nechávat vzduchotechniku jako další etapu, rozvody vzduchotechniky jsou obvykle již příliš svázány se stavebním řešením.
Šetřeme na správném místě
Prvotní úspora je u investora v jeho představách o domě. Málokterý investor uvažuje skromně a jeho představy domu jsou obvykle skoro dvakrát finančně náročnější, než si představuje. Úlohou zkušeného projektanta je, aby na to investora upozornil. Mnohdy si investor nechá udělat projekt od mladého architekta a po nacenění zjistí, že je to mimo jeho finanční možnosti. Teprve pak požaduje nový, daleko reálnější projekt a za ten původní zbytečně vyhodí peníze. Další úspora je ve volbě projektanta, který má už více zdařilých realizací – nejen architektonicky ale i konstrukčně a provozně. Většina projektů je dělána stavebními inženýry, na projektech je pak vidět sice dobré konstrukční řešení, ale častá absence kvalitní dispozice, nemluvě o estetické stránce. Architekti zase podceňují konstrukci a řešení detailů. Dřevostavba klade daleko vyšší nároky na projektanta a chyby neodpouští. Špatný návrh může vést k rychlé degradaci stavby, snížení životnosti a ke zvýšení nároků na údržbu a opravy.
Úspory při stavbě svépomocí jsou v případě dřevostaveb omezené. Zvláště dřevostavba redukuje možnost stavby svépomocí běžným stavebníkem, hrubou stavbu musí provádět zkušený tesař s patřičnou výbavou. Další profese už si může zajišťovat investor, tak jako tomu bývá v případě zděného objektu. Firmy většinou vítají, když si investor zajistí spodní stavbu – základy a přípojky, poměrně rychle postaví dřevěnou nadzemní část. Dnešní dodavatelé dřevostaveb běžně operují po celé republice, což v případě společností provádějící zděné budovy není možné.
Nepřímou úsporou je kontrola celého procesu realizace stavebním dozorem, který zná problematiku dřevostaveb. Stavbu posuzuje již od návrhu stavby, projektu až po celou dobu výstavby prováděné firmou zaměřenou na objekty ze dřeva. Tato úspora se odmění tím, že dřevostavba bude sloužit dobře a bez poruch.
Spolupráce: Ing. arch. Mojmír Hudec