Vila Tugendhat je „obložena“ RAKO obklady

Dagmar Šimonová | Pátek, 29. červen 2012 |

Přestože se nejedná o dřevostavbu, stavbu takového významu, jako je vila Tugendhat nemůžeme opomenout ani na našem webu. Zvláště v těchto dnech, kdy je po dvouleté rekonstrukci opět přístupná veřejnosti. Společnost LASSELSBERGER, s.r.o. nás pozvala "na návštěvu", abychom si mohli repliky původních prvorepublikových obkladů a dlažeb prohlédnout na vlastní oči. A že bylo na co koukat. Keramické obklady a dlažby jsou samozřejmě doplňkem koupelen a kuchyní většiny rodiných domů, včetně dřevostaveb. Podívejte se proto, jak se mistři keramici dokázali s obtížným zadáním vyrovnat.

Jak unikátní stavba vznikla

Manželé Grete a Fritz Tugendhatovi si na přelomu dvacátých a třicátých let nechali v Brně postavit jednu z nejkrásnějších funkcionalistických staveb na světě. Vila Tugendhat, v roce 2001 zapsaná do seznamu kulturního dědictví Unesco, určila nový rozměr moderního bydlení. Vilu manželů Tugendhatových navrhl v letech 1928 – 1929 architekt Ludwig Mies van der Rohe. Jde o unikátní umělecké dílo, které bylo postaveno díky tehdy nejmodernějším technologiím s využitím ušlechtilých materiálů. Investice domu byla v tehdejší době oceněna na 5 milionů korun, což  stačilo na výstavbu třiceti rodinných domů.

Manželé, Židé, ve funkcionalistické vile bydleli pouze osm let, do té doby než ji byli nuceni před válkou opustit. Do vily se už nikdy nevrátili. Dům byl na konci války poškozen bombardováním, stěny byly rozbity, mobiliář byl buď zničen nebo odcizen a půvad unikátní stavby se tak rozplynul.  Větší rekonstrukce vily proběhla v osmdesátých letech, na té se však podepsala jak tehdejší finanční tak politická situace. V letech 2010-2012 proběhla druhá památková restaurace vily. Projekt zpracovalo sdružení tří architektonických ateliérů a jeho cílem byl maximální návrat k původnímu stavu.

Výzva pro RAKO

V rámci druhé obnovy firma LASSELSBERGER, s.r.o. uchopila výzvu vyrobit repliky původních obkládaček a dlaždic RAKO a vstoupila do jednání se zástupci architektů a restaurátorů keramiky s cílem maximálního přiblížení se k jejich požadavkům na vlastnosti a vzhled nových obkladových výrobků. Repliky keramických obkladů RAKO jsou nyní ve vile všudypřítomné. Naleznete je v obou koupelnách, kuchyni, spíži, kotelně. Jedinou místností, kde se dochovaly původní obklady, je tzv. trezor na kožichy.

„Z dodaných původních vzorků, sejmutých ze stěn a podlah vily, byl okamžitě zřejmý rozdíl mezi tehdejší výrobní technologií a současnými možnostmi moderních a výkonných strojních celků. Tak, jako se každý rád podívá do historie na různé trendy vývoje keramických designů, tak si každý keramik vzpomene na staré dobré postupy, které se dnešní generace nastupujících keramiků učí pouze ze starých učebnic či přebíráním informací od starších kolegů,"dodává Ing. František Oujiří CSc., vedoucí vývoje a technologie. „Stejná historie dýchla z originálních vzorků sejmutých obkládaček, původně vyráběných dvoužárovým způsobem ze surovinových směsí označovaných jako kaolinitický střep, jehož bílá barva byla tak typická a ceněná pro tehdejší československé keramické obkládačky. Druhým, typickým a ve světě ceněným rysem byla rozměrová přesnost tehdy vyráběných obkládaček, která byla dosahována jejich kalibrací na strojích vyvinutých a vyrobených v Horní Bříze na základě československých patentů."

Jedním z požadavků architektů a restaurátorů bylo dosažení koncových zaoblených hran, které se v současném designu nevyskytují a byly tak typické pro tehdejší výrobu. Pro jejich výrobu byla vyvinuta speciální forma umožňující lisování dvou protilehlých zaoblených koncových hran, která povolila kombinaci stávajících forem a tehdejšího vzhledu.

Obkládané místnosti se časem zmenšili o šest centimetrů!

Specifické bylo i kladení zhotovených replik, protože jak po původních obkladech, tak  po sejmutí obkladů novodobých (80. léta) byly na stěnách ponechány cementové „buchty" o síle cca dvou cm. Stěny bylo nutné v tomto stavu vyrovnat a připravit plochu pro kladení replik. Sečetli-li se všechny stávající síly hmoty, došlo k celkovému nárůstu stěn až o cca šest centimetrů. Z toho se muselo vycházet při změně kladečského plánu, který byl dochován na základě dobových fotografií. Linie spár bylo třeba zakreslit tak, aby odpovídaly jak původnímu rytmu, tak i vyústění zařizovacích předmětů. Ve 30. letech minulého století nebylo obvyklé umístit vývod pro umyvadlo vrtáním děr do střepu, vše bylo na spáře, která se pro otvor upravila štípáním. Každá místnost měla tedy zpracovaný svůj specifický kladečský plán.