Z původně plánované rekonstrukce zděného domu se vyklubala stavba nové dřevostavby

Redakce | Pondělí, 19. srpen 2024 |

„Dům se dá postavit, ale domov se musí vytvořit," pronesla na konci našeho povídání sympatická maminka Zuzana a s láskou se rozhlédla po nesmírně harmonickém prostoru, který už dva roky obývá společně s manželem Karlem a aktuálně i dvěma malými synky, Karlem „čtvrtým" (tradičnímu rodovému pojmenování nejstaršího pochopitelně nešlo odolat) a Teodorem. Ale zpátky na začátek – do toho bodu nás totiž přivedl téměř až neuvěřitelný příběh, souhra osudu a náhody. Ačkoli, náhody přece neexistují...

Oba mladí manželé se považují za hrdé kladenské patrioty, a tak o bydlení jinde ani neuvažovali. Obývali společně byt 2+1, a když přišla na řadu otázka založení rodiny, věděli, že jim bude malý, a začali shánět pozemek, na kterém by si postavili svůj dům snů. Jenže narazili. Kapacita města i jeho okolí byla naplněna a šance sehnat vhodný volný pozemek v podstatě nulová.

Po dlouhém pátrání Karel přišel s návrhem na koupi a rekonstrukci staršího zděného domu, který byl na prodej v klidné okrajové lokalitě v blízkosti lesa. Zuzčiny pochybnosti o přestavbě staré budovy, dispozičně vymyšlené někým jiným, se rozplynuly v okamžiku, kdy se na místo přijeli podívat. „Nevím čím, ale ten dům nás okamžitě nadchl." Zvláštní patrová kostka, chytře zapasovaná do svažitého terénu, a nepopiratelný genius loci oba rychle chytly za srdce.

Cítili, že tohle je ten pravý kout města přímo pro ně. Kousek do centra, a přitom přímo u lesa. Pro mladou rodinu značka ideál. Karel sice vzhledem ke svému zaměstnání musel zpočátku překonávat i jistou nechuť vracet se k bydlení v domku, který vyžaduje více práce a péče než pohodlný byt, ale i on představám o přebudování atypicky řešené stavby k obrazu svému brzy propadl.

Tajemství domu se ukrytá pod povrchem

Vyřešili koupi domu, prodej bytu, hypotéku, povolení k přestavbě... a pak přišla realita. Přízemí – nebo, chcete-li, suterén, podle toho, ze které strany se na dům díváte – předchozí majitelé využívali jako garáž a sklípek, k obývání měli uzpůsobenou pouze horní část domu. Dispozice patra manželům vyhovovala, ale touha propojit zahradu s kuchyní a obývacím prostorem byla silnější, a tak bylo jasné, že bude třeba spodní část přebudovat.

Příliš nízké stropy garáže tomuto účelu nevyhovovaly, a tak přišlo na řadu ubírání zeminy pod podlahou. Prasklina ve zdi, již i dva nezávislí statici považovali za následek vlhkosti způsobené starou netěsnící střechou, se ukázala být ve skutečnosti jiným varovným signálem, a jak říká Zuzka, nakonec i štěstím v neštěstí. Zjistilo se totiž, že pod domem nebyly vybudovány kvalitní základy, a tak došlo k jeho přetížení vnitřním vybavením, které zdi nevydržely a praskaly i odspodu.

Navíc po obou stranách budovy stály vzrostlé smrky, jejichž kořeny zabíhaly pod stavbu a narušovaly její statiku. Z domu by po odstranění všech problematických částí téměř nic nezbylo, a tak nebylo jiné cesty než změnit plán. Místo rekonstrukce muselo přijít bourání a plánování novostavby. Dům však figuroval jako zástava na stávající hypotéce a k novému povolení ke stavbě navíc přibylo vyřízení pokácení vzrostlých stromů, které nebylo jednoduché získat.

Zodpovědná úřednice ze životního prostředí velmi pečlivě zvažovala situaci nejen u tří smrků, kde se argument s kořeny zasahujícími do budovy a nahnutí jednoho kmene do ulice ukázal jako dostatečně silný, ale také u rozložité hlošiny, jež zabírala podstatnou část zahrady a svým stínem a neustálým nepořádkem obtěžovala i sousedy. Naštěstí pro Zuzku s Karlem se ukázalo, že její kmen je dutý a hrozí rozlomením. Nakonec tedy potřebnému razítku na povolení nic nebránilo, přefinancování hypotéky se vyřídilo s pomocí nemovitostí rodičů a sice o poznání později, ale přece přišla na řadu otázka: co tu postavit?

Bude to dřevostavba

Nejen o základním materiálu pro stavbu bylo rozhodnuto od prvního okamžiku. Karel má totiž klempířskou a pokrývačskou firmu a měl bohaté zkušenosti s jedním z předních výrobců dřevostaveb. S tím, co při své práci viděl a mohl posoudit, byl natolik spokojen, že ani na vteřinu nepochyboval o tom, že i jejich dům postaví právě oni. Dobře znal jejich stavební systém i lidi, věřil jim a toto řešení, včetně předpokladu, že si technický dozor a všechny klempířské práce na domě udělá sám, mu jednoznačně vycházelo jako nejlepší – rychlé a finančně výhodné.

Výhodou byla i široká variabilita při stavbě – že nejde o modulový systém. Odpadlo tedy jakékoli vybírání stavební technologie i dodavatele a zůstávala pouze samotná otázka vzhledu a dispozic. I v rozdělení rolí měl Karel jasno: „Já si to vyřeším stavebně, ty si to vyřeš designově." Zuzka se do toho pustila s vervou a starý dům opět promluvil.

Původní představa o bungalovu rychle vzala zasvé. To, jak chytře byla původní kostka zapasována do svahu, se i nyní jevilo jako nejlepší řešení, přestože s ohledem na zabránění přímého kontaktu dřeva se zeminou znamenalo složitější základovou desku s opěrnou stěnou, která svah podrží. „Takové věci se ze začátku tváří jako problém – řešíte něco navíc, těžšího, nestandardního, místy to byly konstrukčně náročné věci, ale výsledkem je jedinečný efekt. Všichni tu chválí, jak je to hezké, a já říkám, že je to právě tím, jak je to atypické. Kdyby tu ten starý dům nestál, asi by nás nenapadlo postavit tohle – zaseknout dvoupatrovou budovu do svahu."

Zastavěnou plochu měnit nemínili a Zuzce navíc natolik vyhovovala i původní dispozice řešení pokojů, že neviděla důvod ji vymýšlet znovu. Ložnici, dětské pokoje, pracovnu a koupelny v patře tedy do plánů zakreslili stejně, zásadní změnou však prošlo řešení spodní části domu. Ta se měla proměnit v jeden velký společný prostor pro denní užívání i přijímání hostů, s proskleným výhledem do zahrady a bezpečným výběhem pro děti pod máminým dohledem.

Majitelka sama sobě architektkou

Zvláštní pocit, když mě paní domu od vchodových dveří vedla po poměrně strmých schodech do suterénu, záhy zmizel a díky výhledu na upravenou zahradu (včetně povinné výsadby jako náhrady za původní stromy) a les jsem na něj brzy zapomněla docela. Dokonale harmonický dojem velkorysého prostoru obývacího pokoje spojeného s kuchyní, vybaveného v zemitých mužských energiích s převládajícími barvami dubu a antracitu, navozoval až zenový klid. O to překvapivější bylo zjištění, že si manželé na zařízení interiéru nenajali designéra, ale vše zvládla osobně Zuzka.

„Jako první jsem řešila kuchyň, protože jsem věděla, že se na ni dlouho čeká. Chtěla jsem ji od truhlářů a po nějaké době hledání jsem na internetu náhodou objevila mladé lidi od Hradce, jejichž přístup mi naprosto sedl. My doma věříme na to, že přitahujete lidi stejného myšlení, a s nimi to prostě od začátku klaplo." Jako první tedy měla vizualizaci kuchyně a obývacího pokoje a zbytek vymýšlela sama za pochodu. Od designu v suterénu se později odvíjel i další nábytek v patře, aby byl dům sjednocen ve stejném duchu, a kousek po kousku se zbývající vybavení dolaďuje dodnes.

„Moje základní představa byla, aby dům vypadal přírodně, takže dřevo, kámen, nějaký kov...," vzpomíná na to, jak vymýšlela materiály k použití. „Chtěla jsem, aby výsledný dojem byl nadčasový, ne žádná moderna, která se brzy okouká. Navíc jsem nechtěla chromové doplňky, jako kliky či baterie, ale černé a například okenní rámy rozhodně kovové, ne bílý plast. I kvůli tomu jsem kuchyni nakonec volila tmavou, s lepší povrchovou úpravou, aby na ní nebyly vidět otisky prstů."

Přesycena barevnou výmalbou z dětství měla jasno i o jednoduché bílé, s tím, že bude-li kolem sebe chtít barvy, raději to vyřeší doplňky, které je snadnější po čase vyměnit. Bílou barvou pak nahradila i antracit v klidové části v patře, protože by se jí ve tmavé nespalo dobře, motivy dubu a černého kovu jsou ale zachovány.

Pomocníci pro pohodlí i bezpečí

V původně plánované rekonstrukci neuvažovali o žádných zásadních technologiích, ale i toto téma nakonec vzhledem ke stavbě nového domu přišlo na pořad dne. „Já jsem hrozný větral, a tak manžel přišel s rekuperací, což je dobře i pro dřevěnou konstrukci a odvádění vlhkosti z prostor," přiznává Zuzka spokojenost s řízeným větráním. Na střeše je vyvedená přípojka na solární panely, na které dojde časem, vzhledem k tomu, že stavba probíhala v období krize a zdražování po covidu.

V současné chvíli investoři zvažují i pořízení tepelného čerpadla, zatím teplo domu zajišťuje kombinace podlahového vytápění a elektrokotle. Ačkoli je Karel příznivcem spíše šikmých střech, nezbylo mu než se smířit s tím, že na vlastním domě vyrobí plochou. Zároveň ale využil svých znalostí a zkušeností z oboru a opatřil ji více než praktickými čidly na hlídání vlhkosti, což je u plochých střech velmi šikovný počin.

Všechna okna na domě jsou opatřena žaluziemi, které si Zuzka chválí nejen kvůli tepelnému komfortu, ale i kvůli vyššími pocitu bezpečí. V domě je nainstalován i alarm, rozdělený na zóny, takže se rodina večer může s klidem odebrat do spacího patra a spodní prostor je zabezpečen i proti nárazu do oken. Jako geniální tah paní domu hodnotí rozhodnutí o třech toaletách v domě, umožňujících pohodlné soukromí i návštěvám.

Jediné, co by dnes řešila jinak, je odvětrávání nad varnou deskou. Ta je totiž umístěna v ostrůvku, a tím pádem nebylo možné nad ni umístit klasickou digestoř s odtahem ven. Je tedy opatřena recirkulací, která vzduch sice zbaví mastnoty, ale s pachem jídla si neporadí. S touto informací ale do současného řešení šli, protože jim dispozice kuchyně jiné nenabízela.

Mělo to tak být

Nic jiného by manželé neměnili. Snad jen, kdyby se jim podařilo správně vybrat barvu fasády. Výsledná hnědá je totiž pozoruhodným výsledkem omylu, nedorozumění na jiné stavbě, kde se chtěli inspirovat světlým odstínem podobným cappuccinu. Když si objednávali stejnou, bohužel netušili, že se nedívají na finální barvu zapsanou v projektu, ale na jednu z mezifází celého procesu. Celý týden pak chodili kolem svého budoucího domu a rozhodovali se, zda nechat natáhnout novou, světlejší fasádu. Ve finále se jim ten „hnědý omyl" ale tak zalíbil a přišel jim zajímavý, že si ho nechali.

I to, že jim osud oproti původním představám do cesty přihrál pozemek ve staré zástavbě, nakonec Zuzka kvituje s povděkem. „Za prvé už víte, co stojí kolem vás. Nemusíte se bát, co vám vyroste před okny. A za druhé – aspoň jsme ušetřili jednu louku. Je fajn vidět podporu mladých lidí k tomu, aby využívali staré zástavby. Mělo by to tak být, pozemky nejsou nekonečné."

Výsledek je tedy kombinací hned několika osudových faktorů, které tak zkrátka měly být. „Pro nás to není jen dům, je to domov. Manžel se trochu bál, jaké to tu bude, jak si zvykneme. Říkala jsem mu, že je to o tom, jaké si to uděláme, jakou energii si do něj pustíme." To, že si všechny návštěvy pochvalují, jak dobře se v něm cítí, jsem vzápětí potvrdila i já. Co jsem dokázala v tu chvíli pojmenovat, byl jednoznačně pocit bezpečí a klidu, podpořený navíc pohledem do zeleně. Harmonie, v níž jsem si neuměla představit jakékoli negativní emoce a energie.

„Přesně takhle jsem to chtěla," usmívala se Zuzka, „a jsem moc ráda, že to přenášíme i na lidi, kteří sem přijdou. Chtěla jsem pro své syny vytvořit útočiště, kam se budou moc vracet, a je jedno, že to, co je dnes nové a krásné, už bude starší a opotřebované. Bude to napořád jejich domov. Dům se dá postavit, ale domov se musí vytvořit."

Technické parametry

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 178 m²
• Užitná plocha: 234,2 m²
• Dispozice: 6+kk
• Konstrukční systém: lehký skelet – sendvičový panel LUCERN Eco Plus, difuzně uzavřená skladba
• Zdroj energie / teplo: elektrokotel, podlahové topení
• Větrání: nucené s rekuperací Zehnder
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,134 W/m2K
• Autor arch. návrhu a projektu: LUCERN dřevostavby s.r.o.
• Realizace: 2021–2022, LUCERN dřevostavby s.r.o., www.lucern.cz

Autor článku: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00