Igor: Představa byla jasná, postavit srub z masivních klád, prostorný, ale přízemní a bezbariérový

Redakce | Středa, 26. srpen 2020 |

Mlynář by ve skutečnosti měl žít na vodě, která mu přináší obživu. Jenže kdo dneska vlastní funkční mlýn a kdo se živí mletím obilí? Igor je novodobým mlynářem, alespoň tak se mu ve vsi za Prahou říká. Ke starému mlýnu přikoupil ještě další pozemky, a přestože stará mlýnice se dnes nachází v poněkud jiném skupenství pod jeho srubem, svůj sen obývat mlýn s funkčním kolem si málem splnil. Všechno ale dopadlo trochu jinak...

Proč tedy nakonec z vašeho snu o novém mlýnu sešlo?

Důvodem vlastně bylo chybějící napájení pro mlýnské kolo. Starý mlýn stál na úpatí svahu, kam slunce nesvítilo ani v létě, a předchozí majitel od 60. let minulého století prakticky nepřetržitě topil, protože stavba byla velmi vlhká. Rozhodl jsem se tedy původní stavbu zbourat a materiál z ní použít na terénní úpravy. Novou „mlýnici" jsem postavil na místě původního mlýna, jenže potok, který starý mlýn napájel, se lety proměnil v nevábnou stoku, kterou by si do domu přivedl jen blázen.

obr.: Zděný dům v pozadí stojí na místě původního mlýna, který kvůli dezolátnímu stavu skončil ve chřtánu drtičky a spolu s výkopkem z rybníka posloužil k terénním úpravám a zpevnění podmáčené půdy. Foto: Martin Zeman

A jak tedy došlo k tomu, že kromě nové zděné stavby tu stojí i srub?

Bydlet ve srubu bylo mým snem vlastně už od mládí, lákala mě romantika divokého západu, hltal jsem mayovky, spřádal představy o bydlení v přírodě, u jezera, setkávání s přáteli, posezení s kytarami... Vize byla jasná – srub z masivních klád, prostorný, ale přízemní a bezbariérový. Představu jsem měl po zkušenostech ze stavby předchozích domů.

Ale srub je něco jiného. Samozřejmě jsem nakoupil literaturu, navštěvoval veletrhy, ale nakonec jsem si zahrál na modeláře a vytvořil jsem si z dřevěných tyček zmenšeninu budoucího domu v přesném měřítku, a dokonce i s figurkou člověka, abych si mohl ověřit proporce stavby.

Různě jsem měnil dispozice a orientaci domu na pozemku hlavně kvůli svahu, přes nějž sem slunce v zimě nezasvítí. Model je myslím velmi realistický a hodně mi dal – věděl jsem přesně, co a jak chci, jak mají být dlouhé přesahy střechy, jak se musí udělat krovová konstrukce, aby se sbíhaly okapové žlaby, a podobně.

obr.: Když srub, tak fortelný, žádné telegrafní sloupy... Klády mají průměr kolem 40 cm, celý dům se dá obejít suchou nohou díky velkému přesahu. Je to nutnost, protože v zimě je tady celodenní stín, takže pokud vznikne náledí, dlouho neroztaje. Venkovní kuchyně je tak v provozu často i v zimě. Foto: Martin Zeman

Takže vlastní stavbě už nestálo nic v cestě?

Naopak, překážek byla ještě spousta! Kromě toho, že jsem se mezitím rozvedl a musel se postavit znovu na vlastní nohy včetně financí, jsem musel ještě vyřešit změnu územního plánu, která by mi umožnila umístit stavbu dál od svahu. Přikoupil jsem další pozemky, mezitím jsem ještě opravil starou stodolu a plánoval a plánoval. S hotovou studií od známého projektanta jsem pak navštívil realizační firmu a poměrně bez problémů jsme se domluvili na realizaci.

obr.: S kamínky kanadského typu je Igor navýsost spokojen. Jsou vybavena technologií dvojího spalování, kdy se nespaluje pouze samotné dřevo, ale i dřevoplyn. Kamna krásně hoří a jedna dávka dřeva (na obrázku) se v zimě stopí za dva až tři dny. Pohled na oheň je lepší než na televizi. Ideální cirkulaci ohřátého vzduchu zajišťuje malý ventilátor na kamnech a u stropu jeden velký. „Veselou zeď" v obývacím pokoji si Igor postavil sám z pórobetonu. Veselá je nejen pro svou barvu, ale i svůj oblý tvar, obklad cihelnými pásky, které zajišťují akumulaci tepla, a zub času, který vypadá impozantně hlavně večer, když se osvítí svíčkami. Foto: Martin Zeman

"Nejhorší prací bylo broušení vnitřních stěn – tři dny plné prachu, hučení vysavačů a přidušených pomocníků..."

obr.: Igor se barev nebojí, což se odráží i v kuchyni. Původně pro ni chtěl ferrari barvu, ale je spokojen i s jiným odstínem červené. Do stejného tónu si nalakoval i digestoř a drátěné klobouky pro svítidla, která si přizpůsobil z venkovních svítidel určených pro exteriér. Jeho dílem je i magnetická stěna s úchytkami na kuchyňské náčiní nebo tyč z tee-pee, která slouží jako závěs pro nádobí. Foto: Martin Zeman

obr.: Stejně fortelný jako dům zvolil majitel i jeho vybavení. Masivní teakový stůl je vyroben ze dřeva z bouraného, tři sta let starého mostu, k němu nechal vyrobit i židle a další nábytek. „Až ke mně přijedete na návštěvu za sto dvě stě let, ten stůl tu pořád bude," říká Igor s úsměvem. Foto: Martin Zeman

Zmínil jste se o tom, že jste viděl svůj dům růst, což se každému jen tak nepoštěstí...

Stavební firma, kterou jsem si vybral, sice sídlí u nás, ale výroba probíhá na Slovensku, což mě sice trochu zaskočilo, ale protože jsem chtěl skutečně vidět, jak bude srub vznikat, několikrát během výroby jsem se tam jel podívat. Pak už stačilo jen přemluvit řidiče kamionů, kteří vozili rozložený srub na stavební pozemek, že přes brod určitě projedou, a mohlo se začít stavět. Ten koncert trval šest dní a bylo úžasné sledovat, jak jde slovenským řemeslníkům práce od ruky.

Občas se něco nepovedlo, třeba když zkrátili už osazené krokve na obvyklou míru, přestože jsem chtěl od začátku delší přesahy. Ale nebyl problém to opravit – stačilo zajet na Slovensko, pokácet stromy, přitesat je a přivézt sem... No a potom asi půl roku práce a práce, nejvíc asi dala zabrat zelená střecha. Pokud to byla jediná reklamace, dopadlo to na výbornou... Ještě se trochu nepovedla výška hřebene, což jsem poznal až po dokončení, protože ve spacím patře měla být podchodná výška.

Po dvou zimách, jak si srub sedal, vznikly na několika místech obvodových stěn netěsnosti, nejvíce asi ve štítech, což se ale dalo očekávat, protože místo klasické sendvičové konstrukce jsem chtěl mít štíty masivní. Firma ale poslala servisní tým, který během tří dnů veškeré mezery dotěsnil konopnou vatou. Předpokládám ale, že jinak jste se sedáním srubu počítal.

Samozřejmě, ale přesto mě docela překvapilo, jak moc dřevo pracuje. Dům si sedá ještě teď, tři roky od nastěhování. Několikrát za rok ale přijede zástupce firmy seřídit rektifikační šrouby, na mě pak bylo upravit vnitřní stěny, které jsem si stavěl sám z pórobetonu. Upravit znamená seříznout, přebrousit a znovu vymalovat. A kdo někdy pracoval s pórobetonem, ví, že jemný prach se pak usadí všude... ... včetně oblin na trámech, kde se usazuje rád i běžný prach a dobře tam drží, pokud nejsou stěny dobře natřené.

Stejně jako spoustu věcí v interiéru jsem si chtěl i vnitřní srubové stěny opracovat sám. Dodavatel mi sice nabízel tryskání abrazivem z rozemletých kukuřičných zrn, což se mi ale moc nelíbilo, protože povrch trámů pak není úplně hladký. Vyzkoušel jsem si broušení sám... a už na to nikdy ani nepomyslím! Je to fyzicky náročné, ve výškách nebezpečné a kolik prachu jsem vdechnul, na to raději ani nemyslet...

Takže jsem povolal do služeb odbornou firmu, jejíž pracovníci připomínali chvílemi vlaštovky, jak poletovali po kleštinách a hambalkách. Vnitřní nátěry jsme zvolili matné, aby se neleskly, a k tomu usazování prachu – koupil jsem sice vysavač s dlouhou hadicí, abych se dostal všude, ale za dva roky na čištění oblin ještě nedošlo.

obr.: Dominantou ložnice zařízené v safari stylu je velkoformátová fotografie přenesená práškovým lakováním na pozinkovaný plech. Obraz si vyrobil sám majitel srubu, protože provozuje práškovou lakovnu. Výhodou je strukturovaný povrch, UV stabilita i při umístění v exteriéru a možnost plech ohýbat, takže může vzniknout i trojrozměrné dílo. Foto: Martin Zeman

obr.: Celý srub je bezbariérový, pouze pod střechou vzniklo spací patro spojené s přízemím kovovým točitým schodištěm. Původně tu měla být podchodná výška, což se z nějakého důvodu nepovedlo, tak alespoň pár centimetrů zachránilo seříznutí hřebenové vaznice. Když přijede návštěva, vyspí se tu až osm lidí, jinak tu má svoje zázemí dcera Igorovy přítelkyně. Foto: Martin Zeman

obr.: V polovině května, kdy jsme tady byli na návštěvě, ještě neměl Igorův srub venkovní nátěr. S korekturou textu nám ale přišel i obrázek s dovětkem: „Vaše návštěva a darované starší výtisky mě inspirovaly, takže dnes je již srub zvenku natřený dvěma vrstvami „medové" barvy Delta... to tomu chybělo!" Igor je prostě muž činu, a když se pro něco rozhodne, chce to hned a nic ho nezastaví... Foto: Martin Zeman

obr.: Nebourejte zbytečně to, co může sloužit. Stará stodola pojme spoustu sezónních věcí a v domě tak může být méně mobiliáře. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 288 m²
• Užitná plocha: 160 m²
• Konstrukční systém: srubový ze smrkové kulatiny, těsnění dvojitou paměťovou páskou a ve výdlabu konopnou vatou, některé vnitřní příčky pórobetonové
• Venkovní nátěr: bez ošetření
• Vnitřní nátěr: olejovoskový nátěr Kreidezeit, dvě vrstvy
• Izolace střechy: 4 cm fošny a 16 cm PIR deska, hydroizolace systém pro zelenou střechu Bauder
• Vytápění: tepelné čerpadlo vzduch-voda, teplovodní podlahové rozvody; záložní elektrokotel; krbová kamna
• Studie: Ing. arch. Štěpán Popelka
• Realizace hrubé stavby: Kanadské sruby Tábor s.r.o., www.sruby-tabor.cz, 2018