Dřevostavba z holandského venkova má čiré sklo až po krokve

Dana Jakoubková | Pátek, 28. únor 2020 |

Atmosféra, kterou tento dům v přirozené zahradě vytváří, se dá těžko popsat. Snad by se dalo říci důvěrná, silná až idylická nebo – řečeno zjednodušeně – je esencí toho, kvůli čemu se sem člověk bude rád vracet, ať už pro náladu, inspiraci, zdraví nebo zakořenění sebe sama.

Domek stojí osamoceně v krajině holandského venkova jako neokázalý příklad toho, jak krajinu nezneužít, ale jejích předností s respektem využít. Dřevostavba nahradila zahradní chatu, jejíž základy posloužily jako výchozí půdorys jednoduchého, archetypálního domku.

Obr.: Ze severní strany je fasáda domu zcela uzavřena vertikálně usazenými břidlicovými deskami. Druhá strana je otevřena do zeleně pohyblivými dřevěnými okenicemi, jejichž lamelami lze regulovat míru slunečního svitu i výhledu. V případě potřeby mohou být uzavřeny zcela. Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Obr.: Idea domu pochází z tvůrčí dílny Zecc Architecten BC a interiérového designéra Roela van Norela, kteří rukou společnou dům zhmotnili. Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Obr.: „Umění jde za chlebem, avšak nalézá jej v řemesle," jak znělo Piepenhagenovo motto. Výsledkem v tomto případě je bezprecedentně vysoká úroveň řemeslného zpracování stavby uvnitř i vně, která je do krajiny integrována natolik přirozeně, že téměř zastírá vlastní formu. Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Čím déle se na dům díváte, tím více jste nakloněni prostotě, která je zcela záměrná a přitom jakoby nahodilá; jako vystřižená z učebnice o malebnu; jako scéna z plátna Augusta Piepenhagena – mistra citovosti, nostalgie a nálady. Stejně jako na jeho obrazech najdete člověka nejčastěji jen jako nepatrnou postavu ztrácející se uprostřed krajinné scenérie, ani obraz tohoto moderního domu význam člověka nepřeceňuje.

Obr.: Čelní stěna domu je osazena až po krokve čirým sklem v robustním ocelovém rámu a nabízí ten nejlepší výhled. Sedlovou střechu a komín chrání povrch z břidlice, stěny pak fasáda z červeného cedru. Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Obr.: Domek stojí osamoceně v krajině holandského venkova jako neokázalý příklad toho, jak krajinu nezneužít, ale jejích předností s respektem využít. Dřevostavba nahradila zahradní chatu, jejíž základy posloužily jako výchozí půdorys. Čím déle se na dům díváte, tím více jste nakloněni prostotě, která je zcela záměrná a přitom jakoby nahodilá; jako vystřižená z učebnice o malebnu; jako scéna z plátna Augusta Piepenhagena – mistra citovosti, nostalgie a nálady. Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Obr.: Atypické židle pochází z návrhářské dílny proslulého francouzského designéra Philippe Starcka. Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Líbí se mi, že tvar, rozměry, materiál ani konstrukce domu nebyly podmínkami místa koncepčně romantizovány, ale ani diktovány jen sociální funkcí stavby. Řekla bych, že byly pochopeny v souvislostech, které do sebe dokonale zapadly. Idea domu pochází z tvůrčí dílny Zecc Architecten BC a interiérového designéra Roela van Norela, kteří rukou společnou dům zhmotnili. Nábytková originalita pak nese značku světoznámého designéra Philippe Starcka. „Umění jde za chlebem, avšak nalézá jej v řemesle," jak znělo Piepenhagenovo motto.

Výsledkem v tomto případě je bezprecedentně vysoká úroveň řemeslného zpracování stavby uvnitř i vně, která je do krajiny integrována natolik přirozeně, že téměř zastírá vlastní formu.

Obyvatelé domu si ani neuvědomují „zdi", přes které jsou spojeni se zahradou. Oni obývají prostředí, žijí v obytné krajině, a to v kontextu tak širokém, jak to jen okolí dovoluje.

Obr.: Přední část dřevostavby je používána jako společenská – kuchyně, obývák a jídelna v jednom. V zadní části je umístěna ložnice. Oba prostory lze oddělit posuvnou stěnou. Nad ložnicí je pak malý entresol – mezipatro pro další nocležníky nebo sloužící jako úložný prostor. Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Podlahová plocha čtyřiceti čtverečních metrů je pro ně pouhým číslem, které na váze zisků a ztrát zcela postrádá význam. Takový dům nikdy na své hodnotě netratí, je nadčasový. A pocit z takového bydlení se nedá přepočítat na peníze.

Obr.: Dřevostavba stojí osamoceně v krajině holandského venkova jako neokázalý příklad toho, jak krajinu nezneužít, ale jejích předností s respektem využít. Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Obr.: Interiérovým bonbonkem jsou dveře těsně přiléhající k umyvadlu i sprše – prakticky koupelna ve skříni. Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Obr.: Christian Norbeg-Schulzt: „Architektura znamená zviditelňování genia loci a úlohou architekta je vytvářet místa naplněná významy, a tak pomáhat člověku bydlet." Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Ostatně jak říká proslulý norský historik a teoretik architektury Christian Norbeg-Schulzt: „Architektura znamená zviditelňování genia loci a úlohou architekta je vytvářet místa naplněná významy, a tak pomáhat člověku bydlet."

Obr.: Místo, kde se máme cítit dobře, nelze "znásilňovat". Foto: Stijn Style Fotografie & Roel van Norel

Návrh: Zecc Architecten BC (www.zecc.nl)

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora