Roubenka pod Kuksem byla postavena za čtyři dny

Radek Beneš | Čtvrtek, 28. duben 2022 |

Řada historických dřevěných staveb u nás znovu rozkvetla díky citlivému přístupu stavebníků (mnohdy chalupářů), kteří ctili původní ráz nemovitostí z minulých století a nebáli se investovat do rekonstrukcí. Jejich osobitost a atmosféra nás okouzlí zejména tam, kde jsou součástí historicky významného celku. Z našich fotografií bude zřejmé, kde a proč si roubená chalupa zasloužila pozornost našeho časopisu.

Bydlet v naší obci ve většině případů znamená žít v původních a skromných staveních, v nichž pobývalo i služebnictvo hraběte Františka Antonína Šporka. Domky jsou to skromné, dřevěné a samozřejmě v dosahu panského sídla. V této části obce stála i „moje roubenka", kterou jsem si vyhlédl už kdysi dávno. Léta opuštěný dům byl v žalostném stavu a každým rokem chátral víc a víc. Přesto nebylo vůbec lehké přesvědčit majitelku, aby roubenku prodala. Ruce jsme si podali až po dlouhých osmi letech...

obr.: Okno ve štítě do zahrady je doopravdy rozporuplné, jak uvádí stavebník. Když však člověk sedí uvnitř a ohromením z pohledu na Hospital Kuks lapá po dechu, pochyby vezmou za své. Foto: Martin Zeman

Rekonstrukce roubenky s odborníky

Protože se jednalo o stavbu v chráněné památkové rezervaci, nebylo možné provádět opravy svépomocí. Abych se vůbec mohl do něčeho pustit, musel jsem zažádat příslušný stavební úřad o schválení rekonstrukce objektu. Tomu předcházela mnohá jednání s odborníky z Ústavu památkové péče. Bylo nutné celou stavbu rozebrat a špatné roubení nahradit novým.

Odborníci na místě posoudili stav jednotlivých trámů a ty pak rozdělili do tří kategorií – laicky řečeno do dobré, špatné a úplně špatné. Výsledek byl pro mě zdrcující – absolutní většina dřevěných konstrukčních prvků domu nebyla podle prvotního zjištění použitelná pro renovaci. Začal jsem hledat odbornou a renomovanou firmu, která by dokázala zbývající části roubenky zrenovovat, podle původních nepoužitelných částí vyrobit nové a přitom zachovat ráz původní stavby.

obr.: Poklona patří majiteli rovněž za to, že rázu stavby pro bydlení přizpůsobuje i drobné zahradní stavby. Je málo takových... Foto: Martin Zeman

Rekonstrukce roubenky vyžadovala zásah renomované firmy

Získal jsem výborné reference na jednu šumperskou společnost, která má velké zkušenosti se stavbou roubených domů. Pár jednání a jejich přístup mě přesvědčily, že jsem na správné adrese. Mohlo se začít... Musím se přiznat, že jsem byl z pracovního postupu firmy překvapen i ohromen zároveň – v tom nejlepším slova smyslu. Dům rozebrali do posledního detailu, poté všechno odvezli do Šumperka, kde zjistili skutečný stav konstrukčních prvků – nešlo v podstatě nic zachránit. Zcela nová roubená stavba pak doslova vyrostla na dvoře stavební společnosti; její vzhled si díky umělé patině trámoví nic nezadal s domy z 18. století.

obr.: Dva světy proti sobě – konfrontace sídla bohaté šlechty s domkem pro bydlení... Jasná paralela s bydlením současnosti, v níž je na první pohled patrné, která stavba je energeticky náročnější. Foto: Martin Zeman

Roubenka vyrostla za čtyři dny!

Takový postup měl i další přednosti: tak zvaně na place se na postaveném domě předvrtaly rozvody elektroinstalací, doladily se detaily, a tak bylo v podstatě všechno předpřipraveno pro přesun a finální stavbu na původním místě. Tady na zachovalých základech se sklepem pak vyrostla roubenka za čtyři dny! Neskutečně obdivuhodná rychlost...

Zajímavé a poučné zároveň pro mě byly i jednotlivé kroky technologického postupu realizace dřevostavby. Dozvěděl jsem se při tom mnoho zajímavého z oblasti zpracování a využití dřeva. Od té doby třeba vím, že první tři řady roubení od země je vhodné vyrobit z borovice douglasky, která má vyšší odolnost vůči vodě, sněhu a vůbec klimatickým změnám než smrk, který se používá až ve vyšších vrstvách.

Foto: Martin Zeman

Vnitřní prostory roubenky mám zařízené podle svých zálib

Dispozice domu jsme zachovali původní – v přízemí je velká místnost (sednice) s kachlovými kamny propojená s kuchyní. Chodba spojuje sociální zázemí s technickou místností a dvěma pokoji. Jeden nazývám hudební místnost. Zde mám dostatek místa pro jednu ze svých mnoha zálib – hru na hudební nástroje. Klavír a harmonika patří mezi moje favority. Druhý z pokojů je studentský pokoj s knihovnou a krásným výhledem do zahrady.

Nově bylo vybudováno obytné podkroví, kde jsou dvě ložnice, sociální zařízení a větší obývací pokoj – taková relaxační čítárna s krásným výhledem velkým oknem v jižním štítě na historický hospital. I když je to výhled jedinečný, osobně nejsem právě se vzhledem tohoto atypického prvku spokojen. Velké okno bylo sice mým přáním, ale po jeho zabudování utrpěl celkový vzhled roubenky. Chtěl jsem ho dokonce odstranit. Nakonec mě však architekt pro jeho zakomponování přesvědčil. Podle jeho slov je to moderní prvek snoubící se se starou architekturou...

Někdo je z nadmíry prosklení nadšený, zvlášť, když sedí v podkroví v pohodlném křesle a v dálce hledá jednu ze svých ctností či neřestí v řadě soch u barokního hospitalu, jiný, stojíc dole v zahradě, je z okna na rozpacích. Rázu chalupy jsme chtěli přizpůsobit rovněž její vnitřní vybavení, prostě jsem chtěl chalupu dovybavit věcmi, které dříve patřily do každého stavení. Většinu drobností jako jsou staré hodiny, mlýnky, žehličky jsem získal po svých rodičích, plno dalších věcí přinesli kamarádi. Největší radost mám ze starého kolovrátku a krásných historických houslí.

obr.: Vybavení interiéru připomíná dávné časy. Dřevěný nábytek byl vyroben na zakázku, drobné předměty majitel sháněl v anticích, něco věnovali kamarádi. Foto: Martin Zeman

obr.: Spaní za pecí v roubence by odolal málokdo - však je také o teplou postel tlačenice. Foto: Martin Zeman

obr.: Kromě vinohradu je zálibou majitele domku hudba, respektive hra na hudební nástroje. Koníček tady má svou vlastní místnost. Foto: Martin Zeman

obr.: Velkou výhodou stavby je její částečné podsklepení skryté pod dřevěnými dveřmi v podlaze. Využití je u stavebníka - vinaře – nasnadě. Foto: Martin Zeman

Soukromý vinohrad kolem roubenky

Poměrně rozlehlou a svažitou zahradu nám pomáhala upravit zahradní architektka z Hradecka. Kompozicí zahrady dala vyniknout okolí včetně historické dominanty protilehlého svahu a zároveň nám poskytla absolutní prostor pro odpočinek, a to jak aktivní, tak ten „terasový" – zahradní jezírko je opravdovým balzámem na nervy, trávník nabízí dostatek prostoru pro pohyb, záhony s trvalkami jsou téměř bezúdržbové a na všechno lze shlížet z rozlehlé terasy u domu.

Pýchou zahrady a zároveň mojí chloubou je vinohrad na jižním svahu zahrady, do něhož můj bratr „vinař" vysadil pět set hlav tramínu bílého. Ten je u nás velkou vzácností – pěstoval se v době vlády krále Karla IV. A poté z českých i moravských vinic prakticky vymizel. V příštím roce budeme mít první sklizeň této ušlechtilé odrůdy. Už teď se nemůžeme dočkat, jaká bude úroda...

obr.: Na takovém místě by jako zahrada stačil třeba jen trávník a pár dřevin volně přecházejících do krajiny. Vodní prvek jeho malebnost tučně podtrhuje. Foto: Martin Zeman

Hodnocení uživatelů: 5 / 28
Líbil se Vám článek?028