Vladimír: Stavbou roubenky se mi splnil foglarovský sen

Redakce | Pátek, 06. srpen 2021 |

Tmavá roubenka nedaleko Bruntálu byla postavena kvůli fence labradora, alespoň majitelé to v nadsázce tvrdí. Kdyby tomu tak bylo, pak ale dostala pořádně velkou dřevěnou boudičku. Svůj nový domov sdílí se svými pány a občas i jejich dětmi, když se vrací ze studií...

Z paneláku do roubenky

„Naše fenka s námi prožila celých sedm let v paneláku, zatímco my s manželkou jsme se v něm zdrželi něco přes čtvrtstoletí," začíná vyprávět příběh svého nového domu Vladimír. Kdo se rozhoduje o stavbě nového domu, postupně plánuje jeho podobu, hledá inspirace, nápady. Ve Vladimírově případě tomu bylo jinak:

„Přál jsem si od chlapeckých let roubenku. Bylo to určitě pod vlivem foglarovek a další dobrodružné četby o loveckých a trampských srubech a podobně. Když jsme se před pár lety rozhodli pro stavbu nového domova, dětský sen začínal získávat reálnou podobu. Pak jsme navštívili známé, kteří si postavili roubenku o něco dříve. Když jsme tam vešli a viděli masivní trámy, všechno to dřevo všude kolem, krásnou pec v kuchyni, bylo rozhodnuto. Inspiraci jsme pak hledali částečně i u finských domků a vnitřní uspořádání roubenky jsme mnohokrát překreslovali".

Foto: Martin Zeman

První Vánoce v roubence

Roubenku postavila šumperská firma Dřevotes MS ze smrkového dřeva v kombinaci s douglaskou, která byla použita na trám průvlaku pod stropem po délce celého přízemí a na několik spodních trámů. Smolnatější douglaska v interiéru vyniká krásnou červenou barvou.

„V plánu bylo stěhování po novém roce, ale byli jsme součástí několikasměny bytů, tak jak ji určitě všichni známe ze svěrákovského Kulového blesku. Najednou všechno spěchalo a my jsme úplně mimo plán slavili Vánoce v nové roubence. Sice jsme tady neměli ještě všechno hotovo a některé naše věci byly v pytlích a krabicích, byl to ale pořádně silný zážitek – nejkrásnější svátky najednou místo paneláku ve vlastním dřevěném domě. Dodnes na ty první Vánoce vzpomínáme.“

Foto: Martin Zeman

Kachlová kamna v zajímavé barevné kombinaci

Návštěvníky samozřejmě na první pohled zaujmou nádherná kachlová kamna v přízemí. „Postavil je stejný kamnář jako našim kamarádům a stejně jako oni i my jsme měli obrovské problémy vybrat ze stovek vzorků kachlů, dekorů a odstínů jeden nebo dva – prostě to nešlo. Jednou jsem se ale uprostřed noci probudil s myšlenkou napadla kombinace čokolády a bílé kávy – sešel jsem dolů, sáhl po vzorníku – a obě barvy tam byly! Naše kachlová kamna byla úžasná investice, nemůžeme si je vynachválit, vytopí, ale nepřetopí dům, dobře se regulují.“

Kamna sice dominují přízemí, ale díky své potlačené barevnosti nechávají vyniknout i svému okolí – dlažbě, trámům na stropě, dřevu kolem sebe i obložení jedné stěny kamenem (i ten je téměř v barvě kamen). Malým pultem je obývací část oddělena od velkého kuchyňského otevřeného koutu. Kuchyně je symetrická, vystavěná do U a její světlá, méně obvyklá barva dobře ladí s nedalekými kamny.

Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Dřevo do zásoby

Pak už stoupáme do podkroví obloženého borovými palubkami. Zajímavé jsou tady patrové pokoje dorůstajících dětí. Jsou prostorné, mají otevřený krov a do něho zabudované patro. Krásná truhlářská práce – mlynářské schody, borové palubky i podlaha patra, vše je sladěno.

Koupelna s lehce antickým vzorem je vyvážená a její dekor s dřevěnými obklady a stropními trámy se nepřebíjí. „Uvnitř je hotovo, ještě uvažujeme o protažení střechy nad zápražím. A právě nám přivezli dlouhý dřevník, který jsme si nechali vyrobit. Ten pojme zásobu dřeva počítám tak na dvě tři sezóny. Dřeva bude dost a nebudeme se muset chvíli starat – raději se věnujeme sportu. Blízkost hor je skvělá, pořád jsme na výletech, na kole, v zimě na běžkách.“

Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Dřevo je lepší než bílá zeď

Když se vracíme zpátky do přízemí, míjíme dveře, které jsme ještě neotevřeli. Jsou šikovně skryté za kachlovými kamny a už to dává tušit, že místnost za nimi asi nebude patřit mezi společenské. Nemýlíme se – vedou do pracovny, která je zároveň i knihovnou:

„Tady si stačí sednout do křesla a sáhnout po knížce. Pod těmi dřevěnými trámy se dobře čte. Ale i pracuje – když čas od času zvednu oči od monitoru počítače a místo do bílé kancelářské zdi se podívám na živé dřevo roubené stěny, je to velmi osvěžující. A člověk si v té chvíli i připomene, proč postavil roubenku. Mimo jiné zrovna kvůli takovýmhle okamžikům.“

Autor článku: Alena Gembalová, Autor fotografií v článku: Martin Zeman

Hodnocení uživatelů: 4 / 18
Líbil se Vám článek?513