Typový projekt poloroubenky pro bicí a klavír

Helena Petáková | Pondělí, 15. březen 2021 |

Hudební pokoj ve zděné části poloroubenky byl už součástí projektu. Jan a Kateřina si skutečně postavili dům, ve kterém by mohli provozovat svého koníčka, aniž by rušili sousedy. Bicí soupravu si do panelového bytu pořídit vůbec neodvážili a také klavír raději zůstal u rodičů. Velký pozemek a akustické cihly jim teď zaručují klidné muzicírování se dvěma kapelami, během kterého i jejich děti bez problémů večer usínají. Důvodů, proč se mladá rodina rozhodla zrovna pro stavbu poloroubenky, bylo ale samozřejmě víc.

Odjakživa jsem chtěl bydlet ve zdravém domě, i z hlediska pocitu, který dřevostavby vyzařují. Znal jsem prostředí tradiční roubenky, kam jsem jezdil k babičce a dědovi. Proto jsme s manželkou hledali místo, kde by se takový roubený dům, co vydrží dalších čtyři sta let a bude pořád pěkný, dal postavit.

Nakonec jsme získali část bývalého rodinného pozemku, hned v sousedství dědovy roubenky, která má už dnes jiného majitele. Zakotvili jsme tady v Českém ráji, odkud pocházíme, kde naši předci hospodařili a kam tato tradiční česká stavba patří.

Od projektu po hotovou roubenku

Se stavbou jsme spěchali, proto jsme od původního nápadu postavit poloroubenku co nejvíc tradičně ustoupili – firmy, které se zabývají například hliněnými omítkami, pro nás delší dobu neměly termíny. Před zahájením výstavby i během ní jsme čerpali inspiraci z poloroubených staveb z místního okolí.

V dřevěné části domu je hlavní obytné přízemí a ve zděné, kde bývalo hospodářství a žila zvířata, máme odhlučněný hudební pokoj, místnost pro technologie, koupelnu a příslušenství. Půdorys tvoří klasický obdélník s délkou čtrnáct metrů a šířkou šest a půl metru.

S dalším rozložením místností nám pomohl už projektant Daniel Vlček, jehož přístup, finanční a časové představy byly ve srovnání s jinými nabídkami od začátku velmi férové, a také výsledný projekt hodnotily stavební firmy jako jeden z nejlepších. Vše proběhlo velmi rychle.

Pozemek jsme koupili v listopadu 2010, mezi svátky jsme poprvé projektanta navštívili a v lednu jsme u něj byli na čtyřech konzultacích. Za měsíc zpracoval kompletní projekt, se kterým jsme mohli jít na stavební úřad.

Paralelně jsem hledal klasickým výběrovým řízením stavební firmu. Projekt jsem zaslal na třicet až čtyřicet adres. Firmy, které nám nejvíce vyhovovaly nabízenými službami, jsem navštívil, abych viděl jejich stavby a promluvil s majiteli. Během měsíce jsme ze tří finalistů vybrali realizační firmu. Její výhodou bylo, že byla schopna naši poloroubenku realizovat na klíč.

Pro stavbu dřevěné části, což je vlastně osmdesát procent domu, si za partnera přizvala Romana Střihavku, protože s roubenkami sama zkušenost neměla. V březnu jsme tedy získali stavební povolení a začalo se kopat do země. Za rok byla stavba hotová se vším všudy. I se zimní přestávkou, aby dům vyschl před pokládkou dřevěných masivních podlah.

obr.: K vytápění zatím stačí vlastní dřevo, na většině pozemku byly vzrostlé stromy. Foto: Martin Zeman

obr.: Dřevěná špaletová okna, na rozdíl od eurooken, podtrhují klasický vzhled stavby. Zvenku je dvojsklo, uvnitř jednoduché zasklení, což je pravděpodobný důvod, proč se okna občas zarosí. Dnes by majitel uvažoval o opačné koncepci. Bruskou očištěné pískovcové kvádry v základech pocházejí ze starší stavby, čeká je ještě spárování. Foto: Martin Zeman

obr.: Roubenky v českém ráji jsou tradičně černé. Majitelům se více líbila světlejší barva červeného cedru, který zvolili pro stěny v exteriéru i interiéru. Foto: Martin Zeman

Spárování a jiné detaily v roubence

Právě proto, že jsem před vlastní stavbou viděl hodně roubenek, měl jsem dost jasné představy i o detailech. Stavební firmu jsem si vybral také z důvodu, že se mi líbilo její řešení spárování. Chtěl jsem takové, které vydrží, nebudu se muset o ně starat a bude dobře izolačně fungovat. Koncepcí těsnění mezer je u nás mnoho.

Některé firmy staví na pero a drážku, ale jejich „průmyslově dokonalá“ stěna na mě nepůsobí teple. Dům se hodí tak do satelitní zástavby, zvlášť když se nestrhnou hrany trámů, což my jsme si nechali pořízem ručně udělat. Jiné firmy spáry těsní konopnými lany, to je však koncepce vhodná spíše do Jeseníků, v našem kraji nemá tradici.

Někdo používá umělohmotné lišty nebo různé klínky… Podle mě právě pan Střihavka zvolil tu nejjednodušší a přitom nejefektivnější cestu – mezery vypění, zakryje páskou z pěnovky a přes ně nanese bílý tesařský tmel. Toto řešení se nám osvědčilo. Jak stavba sesychá – stavbu jsme nad zděnou částí popustili asi o deset centimetrů – je vidět, že pěna pracuje vynikajícím způsobem.

Jediné, co bych dnes udělal jinak, je rohová vazba domu. Ve vašem časopise jsem před časem viděl rybinu se zadlabáním proti profouknutí – rybinu se zavětrováním a tento nápad se mi líbí. My jsme stavěli na klasickou rybinu, jak se to dělalo po staletí, jenže během sesychání se v rohových spojích objevily drobné spáry.

Museli jsme je zapěnovat, protože jinak „koukáte skrz stavbu ven“. Oprava je při detailnějším zkoumání patrná a není to pěkné. Na druhou stranu jsem s takovými problémy počítal. Roubenku jsme stavěli s tím, že není vzduchotěsná.

obr.: Sousední rybník a spodní voda byly příčinou, proč majitelé svůj velký. Pozemek museli až o jeden metr zvednout navážkou, takže „spolkl" asi sto nákladních tater. Do základů na doporučení hydrologa použili speciální beton s příměsí křemíku. Foto: Martin Zeman

obr.: Střešní okna k tradičním roubenkám moc nepatří, do podkroví však přivádí dostatek světla, jsou levnější a při užívání praktičtější než vikýře. Střecha z pálených tašek nemá oplechování, které podle majitele zbytečně vyžaduje údržbu. Foto: Martin Zeman

obr.: Děti mají šikovného dědu a díky němu na zahradě i svou vlastní malou „roubenou" chaloupku. Foto: Martin Zeman

Nebydlíme ve skleníku

Roubenka nikdy nebude mít hodnoty pasivního domu. Když jsme se ale pro bydlení v domě ze dřeva rozhodli, chceme z jeho vlastností vytěžit co nejvíce. Dům byl koncipován tak, aby přirozeně dýchal, a toho stěnami s falešným roubením nedosáhnete.

Získali jsme standardní energetický štítek, jenže bylo to na hraně, protože jsme nikde nepoužili polystyren ani jinou formu zateplení stěn. Pro obvodové zdivo jsme zvolili jen cihelné bloky s vylepšenými izolačními parametry.

Specifických přání jsem měl víc, ať se týkalo lomenice, oken, dveří, nábytku… Pro roubenku není například typická nadkrokevní izolace. V podkroví jsme se však chtěli vyhnout současným moderním bílým stropům, a naopak přiznat dřevěný záklop a klasickou hambalkovou konstrukci krovu.

Se všemi viditelnými „šibenicemi“, jak to na starých půdách bývalo. Vytvořili jsme tak tradiční vzdušný prostor, ale zároveň nám nadkrokevní izolace posadila výš střechu, takže styl roubenky působí trochu rozbitým dojmem.

Foto: Martin Zeman

obr.: Hambalková konstrukce krovů je v dětském pokoji příležitostí pro zavěšení pomůcek pro hraní. Foto: Martin Zeman

obr.: Dřevo ani v koupelnách při dostatečném odvětrání vlhkosti netrpí. Foto: Martin Zeman

První zima roubenku prověřila

Za hlavní zdroj vytápění jsme zvolili akumulační kachlová kamna s biotopeništěm, opatřená elektronickou regulací přiváděného vzduchu. Mají 84 % účinnost a fungují výborně tak, že do nich naložíme patnáct kilogramů dřeva, zatopíme, po dvou až třech hodinách dřevo dohoří a kamna začnou sálat.

Podle dokumentace mají vydávat teplo patnáct hodin, realita je ale taková, že při mírných venkovních teplotách zatápím jednou denně a kamna sálají až dvacet čtyři hodin. Při otevřených dveřích přes schodiště vytopí i podkroví. Jen pokud je venku mráz, musíme zhruba na půl hodiny ráno a večer pustit záložní elektrokotel s radiátory, aby děti nahoře v dětském pokoji měly příjemnou teplotu na hraní.

Dřív jsme z panelového bytu odjížděli každý víkend na chatu do lesa. Teď máme za domem Český ráj se všemi jeho krásami a celoročně tu žijeme jako na chalupě. Je to určitě příjemná změna a jsme spokojení hlavně kvůli dětem, které mohou běhat venku na pozemku.

obr.: Kachlová kamna od firmy BH kamnářství poloroubenku dostatečně vytopí, takže elektrokotel není po většinu roku v provozu. Příjemné ležení na vyhřáté peci vyhledává celá rodina a také návštěvy se předhánějí, kdo na ní bude spát. Foto: Martin Zeman

obr.: Kuchyňskou linku z jasanového dřeva s dubovou deskou vyrobila na zakázku firma Jokava. Z její dílny je i většina bytelného a kvalitně zpracovaného nábytku v domě. Také provizorní sezení bude časem vyměněno. Foto: Martin Zeman

obr.: Hudební místnost s bicí soupravou a klavírem by nakonec mohla být o nějaký metr větší. K izolaci stěny kromě akustických cihel přispívá i knihovna. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Pozemek: 3000 m²
• Zastavěná plocha: 91 m²
• Obytná plocha: 180 m²
• Spodní stavba: betonová základová deska
• Stavební systém: kombinace roubené a zděné konstrukce
• Krov: dřevěný – smrk
• Střešní krytina: pálená taška Tondach Brněnka režná
• Vstupní dveře: dřevěné
• Okna: špaletová
• Zasklení: vnitřní okno jednoduché, vnější izolační dvojsklo
• Podlahy: dlažba, masivní smrk
• Topení: kachlová kamna, elektrokotel
• Realizace: Q stav, Roubenky Střihavka, www.roubenky-strihavka.cz

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 12
Líbil se Vám článek?012