Přímý kontakt s terasou a zahradou si pan Miroslav s rodinou ve své dřevostavbě opravdu užívají

Dana Jakoubková | Úterý, 13. říjen 2020 |

Zatímco tělesně-pohybová inteligence s věkem chátrá, ta vizuálně-prostorová odolává. Alespoň u těch lidí, kteří ji pravidelně používají. Na rodinném domě ve Svojeticích je zvláště patrná. Nosnou ideou byl objekt vnitřně otevřený, propojený a komunikující se zahradou. Bylo třeba najít detaily, vidět celek a přitom naplnit sen o nepřetržitém prostoru. Pohledem z ulice je škoda, že dům není vidět. Forma i obsah se zde totiž noblesně potkaly.

Když přijde na bydlení ve vlastním domě, neměl Miroslav problém. Zrekonstruovaná prvorepubliková řadovka v klidné říčanské čtvrti, s pěknou zahradou hned u lesa mu vyhovovala. Bod zlomu nastal až s narozením dvojčat. Bylo jasné, že do budoucna rodině malý 3+1 nebude stačit. K myšlence novostavby přispěl i fakt, že jeho firma disponovala dostatečně velkým pozemkem se statutem stavební. „Vždycky jsem tvrdil, že pokud bych musel stavět, tak jedině dřevostavbu, patrovou kostku,“ vyznává se Miroslav. „Ani nevím, jaká kritéria mě tomu přivedla; prostě mi byl dřevěný dům sympatický. To patro mi architekt rozmluvil kvůli začlenění domu do okolí. Teď jsem za to rád. Vlastně i za vyřízení stavebního povolení, autorský dohled nad realizací a hlavně za jeho invenci obecně.“

Funkce: Barevně i skladbou hmoty odlišná, navzájem kolmá křídla představují dispoziční dělení domu. Foto: Robert Žákovič

Dům a vnímání cyklického času

Vizuálně prostorová koncepce domu z ateliéru Davida Mateáska hledá v okolí jen těžko srovnání. Propojení vnějšku s vnitřkem a opačně vyvolává dojem přirozeného cyklu, mimovolného běhu věcí a dějů. Jako by dům promlouval se svými obyvateli a přenášel informaci do svého okolí. Tak přirozeně, jak by to v rodině mělo být. Koloběh vzduchu, barev a světla ve velkorysých proporcích stavby zosobňuje dynamiku, s jakou se v něm lidé probouzejí a usínají. Připomíná proměnlivost ročních období, která se jen pomalu kutálí za oponou prosklených stěn. „Během stavby snad nebylo dne, kdy bych číslo pana architekta nevytočil,“ vzpomíná Miroslav. „Stále jsem měl pocit, že to bude malé! Ale on mi se stoickým klidem stále dokola opakoval – nebude.“

Pro představu – obytná plocha zabírá sto padesát pět metrů čtverečních, z nichž většina volnoprostoru bez příček obsáhla kuchyni, jídelnu, obývák i dvě chodby včetně zádveří. Objem vzdušnosti umocňuje i poměrně vysoký strop, sklánějící se jen před nutností prostoru zázemí. Interiérem se zabýval Miroslav dlouho. Vybíral i podle časopisů, rozhodnout se ale sám nedokázal. Podpis architekta je proto patrný i v prvcích vnitřního zařízení.

„Vnímám ten prostor, polohu dětí i moji v něm, a myslím, že práce architekta i stavební firmy dalece přesáhla moje představy. Nemusel jsem se, a stále nemusím, prakticky téměř o nic starat, jen zaplatím elektřinu a občas nechám vyvézt jímku. Cítíme se tu šťastni a spokojeni, neměnil bych; vůbec nic. Zůstal mi ještě sen o zimní zahradě a musíme dodělat zastínění terasy. Ale už si začínám pohrávat s myšlenkou na další dřevostavbu. Tentokrát něco z kategorie roubenky; máme totiž rádi hory a chceme tam mít nějaké víkendové doupě.“

Foto: Robert Žákovič

Foto: Robert Žákovič

Neobvyklost: V chodbě společenského křídla stojí za pozornost otevřená knihovna a obložení stěny stejným panelem, jaký byl použit na fasádu. Zelená stěna ukrývá hlavní koupenu, technickou sprchu na kola i psa, pracovnu a „mozek domu" s rekuperační jednotkou, pračkou a centrálním vysavačem. Foto: Robert Žákovič

Sdílení: Obývák, jako nejživější obytný segment, naplňuje podstatu rodinného domu faktorem odpočinku, sdílení i her. Foto: Robert Žákovič

"Koloběh vzduchu, barev a světla ve velkorysých proporcích domu zosobňuje dynamiku, s jakou se v něm lidé probouzejí a usínají."

Čisto a světlo: Jednoduché linie a světlé barvy násobí „čistotu" kuchyně. Foto: Robert Žákovič

Variace: Dětské pokoje jsou vzájemně propojené a mají přímý vstup na terasu. Kdykoliv je možné oddělit je stěnou. Foto: Robert Žákovič

Odpočinek: Ložnice, stejně jako ostatní místnosti, má přímý vstup na terasu. Foto: Robert Žákovič

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 190 m²
• Užitná plocha: 150 m²
• Spodní stavba: základová deska, nepodsklepeno
• Konstrukční systém: nosná konstrukce z fošen 40×140 mm
• Tepelná izolace: skelná vata Knauf Insulation
• Fasáda: obklad vodorovnými modřínovými palubkami, fasádní obkladové desky Cembonit, omítka
• Střešní krytina: hydroizolační PVC fólie Multiplan
• Okna: dřevěná, U = 0,90 W/m²K
• Podlahy: marmoleum, dlažba
• Teplo: tepelné čerpadlo vzduch-voda, 11 kW, záložní zdroj elektrická topná patrona 6 kW
• Skladba stěny: (směrem zevnitř) sádrokartonové desky, instalační rošt + izolace, OSB desky, nosná konstrukce z fošen 40×140mm + izolace, vodorovný rošt + izolace, pojistná hydroizolace, provětrávaná mezera, fasádní obklad (desky Cembonit nebo modřínové palubky)
• Celková tloušťka stěny: 34 cm
• Součinitel prostupu tepla U stěnou: 0,15-0,16 W/m²K
• Projekt: Ing. arch.MgA. David Mateásko, Studio M.A.D., www.mad-arch.com
• Realizace: PENATUS s.r.o., 2013-2015

Foto: Robert Žákovič

Autor článku Dana Jakoubková

Publicistka s náklonností ke smysluplným činům a věcem. Obdivuje brilantně provázané duchovní gangsterky, ale neodvrhne ani lyrické, tajemné, lakonické a současně vtipné příběhy s tématem originální syntézy křehkosti úmrtnosti.

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 14
Líbil se Vám článek?113