Marie: Naše dřevostavba je taková rodinná archa

Otázky na autora projektu

Měl projekt tohoto domu nějaký návrhový oříšek, konstrukční zajímavost?

Oříškem byl zejména tvar velmi úzkého, nepravidelného stavebního pozemku. Už při prvním kontaktu investoři zmínili obavu, jestli na takhle blbý tvar pozemku půjde vůbec nějaký dům smysluplně postavit. Tvar pozemku se tak stal jedním z faktorů, který měl vliv na konečnou formu domu, a to myslím v pozitivním smyslu.

Dům vklíněný do nejširší části úzké parcely tak odděluje pobytovou zahradu od křižovatky místních, neméně klidných ulic. Domnívám se, že není blbých parcel, je jen zapotřebí hledat specifická řešení na míru ku prospěchu stavby. Věřím, že je rodina investora s návrhem domu spokojena, důkazem je mi to, že jsme i nadále v přátelském kontaktu.

Ing. arch. Miloš Černý
autor projektu

Otázky na majitelku Marii

Když přijde na bydlení ve vlastním domě, co bylo u vás rozhodujícím faktorem pro tuto volbu, co vás nejvíc lákalo?

Toužili jsme mít hlavně vlastní prostor, kde budeme moci dělat svoje věci v době, kdy chceme my, a ne, kdy to nevadí ostatním.

Takže dřevo stálo vlastně až ve druhé řadě?

Je pravda, že rychlost výstavby, pořizovací náklady nebo energetická nenáročnost byly důležitým atributem volby, ale s manželem se nám dřevostavby líbily ještě dříve, než jsme o vlastním domě vůbec začali uvažovat. Jakmile jsme se rozhodli, že rodinný dům ano, cesta ke dřevu nebyla dlouhá.

Zajímavé. Hodně lidí totiž dřevostavbu řeší prvotně, adekvátně nedůvěře, která kolem ní panuje.

Já myslím, že nedůvěra není na místě. Je to jen neinformovanost. Když jsme stavěli, někdo se mě dokonce ptal, jestli budeme jezdit na koních jako kovbojové ... (smích). Naprostá většina lidí, co nebyli v obraze, si myslela, že stavíme srub.

Neumím si v téhle zástavbě a na tomto pozemku představit srub. Jak jste vlastně k parcele přišli? Není to žádný stavební krasavec ...

Chtěli jsme klasickou parcelu ve vedlejší vesnici, odkud pocházím. Jenže tam to vypadalo nereálně a v půdním bytě 3+kk v domku rodičů nás to se čtyřmi dětmi už začínalo „tlačit". Když jsme dostali tip na pozemek na kraji Prahy, zjistili jsme si adresu a jeli se na něj podívat. Byla to láska na první pohled.

Nešlo právě o ideál, ale jeho nepravidelný, protáhlý tvar se nám zprvu zdál zajímavý, a byly na něm už vzrostlé stromy. Viseli jsme na plotě a nemohli se vynadívat. Dočkat pondělí, až nás realitní makléřka na pozemek pustí, bylo nekonečné. Prakticky o ničem jiném jsme nemluvili a rovnou začali řešit finance.

Následně pak trošku zapeklitou situaci majetkových vztahů; část pozemku totiž nepatřila prodávajícím, nýbrž obci. Ale byla jsem toho času na mateřské, tak jsem si věřila, že všechno vyběhám.

Pak přišlo na řadu zbourání stávající provizorní stavby a současně návrh našeho nového hnízda. A tím vlastně pro mě začal úžasný projekt – dům doslova a do písmene na míru.

Promítli jste do něj svoje představy, nebo jste se chtěli nechat překvapit architektem?

Základní pilíře jsme měli jasné, dostat je ale do elaborátu pro architekta už bylo složitější. Oslovili jsme jich několik, ale naše cesty se minuly. Ve finále navrhovali to, co se líbilo jim, ne co by se líbilo nám. Jednu chvíli jsme dokonce propadli zoufalství, že na nepravidelném pozemku nepůjde postavit to, co bychom si přáli.

Hledala jsem v různých typových domech a v časopisech o bydlení. Nakonec vlastně i to „hledání cesty" bylo výzvou. A jak se později ukázalo, přivedlo nás to i k volbě architekta.

Postavil se k vašim požadavkům jinak?

Ano, jinak a lépe. Naslouchal, vnímal a nabízel alternativy. Samozřejmě, že byly i třecí plochy. Třeba ohledně topení – jaký systém, nebo zda krb ano či ne, jestli vanu, nebo sprchový kout, a taky kvůli barvám v interiéru.

Ale to podstatné, bez čeho se neobejdeme, jako třeba garáž propojená s domem, obývák rozšířitelný v létě o terasu, samostatná šatna pro děti a pro nás, vlastní koupelna u manželské ložnice – to všechno se povedlo a navíc zabalené do nepřehlédnutelného rukopisu. I proto jsme si ho vybrali.

Doporučil nám také stavební firmu, se kterou spolupracoval vícekrát. I to byla dobrá volba. Hrubou stavbu zvládli na jedničku. Jednoduché to ale neměli. Materiál na takto špatně přístupný pozemek museli navážet menším náklaďákem vícekrát. Ostatní jsme víceméně zvládli svépomocí.

Krb nakonec nedopadl, kde se tedy scházíte? Kde tluče srdce vašeho domu?

Právě tady, kde sedíme, v jídelně a kuchyni zároveň. Nicméně děti se radují prakticky všude, jak sama vidíte (překážková dráha v obývací části, pozn. red.).

Zdá se, že ani po čtyřech letech zkušeností s životem v dřevostavbě nemáte výhrady.

Celý život jsem vyrůstala ve zděném domě, mám tedy srovnání a vlastně nechápu, proč se stále tolik staví z cihel. Mám v chodbě udělanou takovou koláž z fotek, jak probíhala stavba, a už několikrát jsem slyšela údiv typu: To je dřevostavba?

Myslím, že pokud člověk dodrží určitá pravidla, jako třeba sluneční clonění, tak je dřevostavba skvělá volba. Ostatně, jsme s ní tak spokojeni, že jsme se rozhodli postavit si další, v koutě zahrady. Bude podstatně menší, jen pro hosty, babičky, dědečky a tak. Ale docela určitě bude ze dřeva a jistě jej zrealizujeme s již prověřeným architektem i stavbařem.

Otázka na dodavatele

Jakou roli hraje součinnost majitele budoucího domu se stavební firmou?

Součinnost investora, majitele či budoucího uživatele domu s dodavatelem stavby v jejím průběhu je trojího druhu. V případě, že majitel spolupracuje, o stavbě něco ví a je s ním dobrá komunikace, je to pro obě strany přínosné, na stavbě panuje dobrá atmosféra a obě strany mají ze stavby radost. Důležitý je postoj a kvalita technického dozoru – v tomto případě to byl autor projektu, což je asi nejlepší varianta. Vyjasňování detailů, pokud je nějakého třeba, může probíhat operativně.

Druhý případ je, že se investor o průběh stavby vůbec nestará, vše nechá na dodavateli a technickém dozoru. Já tomu říkám „studená stavba", ale postup výstavby to vůbec nelimituje.

Třetí rovina znamená, že investor se o stavbu zajímá, nesjedná si technický dozor, nic o stavbě neví a neustále přichází s „novými nápady", má snahu stavbu koordinovat. Dům se samozřejmě dostaví a předá, ale z předané stavby má mít minimálně dobrý pocit jak investor, tak dodavatel. V tomto případě byla s majiteli domu dobrá komunikace – byli ten první případ.

Jaromír Eisman
Palis Plzeň spol. s.r.o.