Redakce | Sobota, 15. srpen 2020 |
Protože Jindřich s Ivonou často navštěvovali krajinu Krušných hor, rozhodli se oslovit starostu malé obce skoro u hranic s dotazem na volné parcely v okolí. Odpověděl obratem a nabídl manželům hned čtyři pozemky. Na jednom z nich už teď více než tři a půl roku spokojeně žijí.
Téměř celý život jsme strávili v centru Karlových Varů – vystřídali jsme tři služební byty, v tom posledním, přímo nad kolonádou, jsme bydleli 20 let. Když byly děti malé, bylo výhodné bydlet v centru a mít všechno na dosah ruky, navíc jsme jezdili na chatu, která patřila rodičům. Jakmile děti odrostly a chata se musela prodat, začali jsme se poohlížet po nějakém klidnějším místě. Dnes litujeme jediného: že jsme to neudělali už dávno.
Srub, nebo roubenka?
Chtěli jsme stavět dřevostavbu, jen naším prvotním záměrem byl klasický srub. Pustil jsem se do obsáhlého studia o výstavbě masivních dřevostaveb, které mi vydrželo téměř půl roku, a čím víc jsem toho za tu dobu viděl, tím víc se mi začaly líbit stavby z hraněných trámů.
Nastudoval jsem si některé stěžejní detaily výstavby a pak jsem začal se seznamem otázek objíždět stavební firmy a hledat takového dodavatele, který mi bude umět na všechno uspokojivě odpovědět. Zároveň jsme si s manželkou po návštěvě několika domů rozmysleli náplň stavby a její rozměry.
obr.: Stavebníci si u domu nechali zbudovat domácí čističku odpadních vod, která je svedená do místního bílého potoka. Levnější alternativa septiku byla pro trvale obývaný objekt nepohodlná z hlediska častého vyvážení kalů. Foto: Martin Zeman
obr.: Pozemek má 1100 metrů, což je na sekání trávy, navíc v poměrně prudkém svahu, až dost. Zahrada se pomalu zabydluje, nově vysazené stromy zatím rostou pomalu. Na sousedním pozemku už žádná další stavba nevyroste, protože k němu není přístupová cesta. Foto: Martin Zeman
Počáteční nezdary při stavbě roubenky
Nejprve jsme vstoupili v jednání s brněnskou firmou, jejíž jednatel nám doporučil projektanta z Prahy, se kterým jsme začali rozkreslovat projekt. Bohužel součástí naší spolupráce bylo vyplacení finanční zálohy v hodnotě 150 000 Kč. Když se nám jednatel přestal ozývat, zjistili jsme, že firmu prodal, nový majitel od něj však žádné závazky nepřevzal.
Nebyli jsme samozřejmě jedinými poškozenými, ale občanskoprávní řízení o možném odškodnění se vede dodnes. Se zálohou jsme se tedy museli rozloučit, projektanta zaplatit ze svého a najít si novou realizační firmu.
Do firmy Dřevotes jsem zavítal, když jsme byli kousek od jejich sídla na dovolené. Pan inženýr Smička mi jako jeden z mála dobře a s přehledem odpověděl a dovysvětlil všechny mé otázky a protože zafungovaly i osobní sympatie, rozhodli jsme se i přes značnou vzdálenost pro firmu ze Šumperka.
obr.: Okapy na radu stavbyvedoucího na domě nejsou, v zimě by je totiž strhly snéhové závěje. Jindřich s Ivonou nedávno objevili možnou alternativu v podobě okapů sklopných, které se v zimě stočí dolů, dnes už tak lemy střechy zdobí nové sklopné okapy. Foto: Martin Zeman
Foto: Martin Zeman
Celá roubenka ve třech kamionech
V Šumperku se pak začaly vyrábět prvky pro sestavení naší roubenky a my jsme zatím na místě řešili stavební povolení, příjezd na pozemek, terénní úpravy a spodní stavbu. Pan Smička se společníkem Pavlem Morongem se přijeli podívat,a protože je parcela ve velkém svahu, rozmluvil nám původně zamýšlené založení na desce a doporučil nám zbudovat suterén s garážovým stáním.
Samozřejmě to stavbu prodražilo – a to skoro o milion korun, ale dnes si neumím představit, jak bychom to řešili bez garáže a sklepních prostorů. Také nám doporučil nechat si v prvním podlaží vyzdít příčky, které budou pomáhat s akustikou i s akumulací domu.
Sehnali jsme místní stavební firmu s velmi schopným majitelem, která nám zhotovila připojení na sítě, zajistila zemní práce, vyzdění celého suterénu a příček v prvním patře a opěrné zdi. Majitel pan Pokorný nám navíc přispěl mnoha dobrými radami, které jsme v průběhu výstavby bohatě zužitkovali.
Dřevotes přivezl v červenci celou hrubou stavbu ve třech kamionech a během deseti dnů ji na pozemku smontovali – takřka před očima neuvěřitelnou rychlostí přibyly obvodové zdi, stropy, záklopy, krov i jedno vnitřní schodiště.
Špaletová okna Dřevotes zhotovil a dodal v září. Dokončovací práce v interiéru dělala opět firma pana Pokorného, dřevěné části pak zhotovil nás dvorní truhlář. Všechno v domě jsme ladili do jasanového dřeva, ze kterého je podlaha, dveře, sauna, schodiště, kuchyňská linka, ostatní nábytek i obložení betonového schodiště ze suterénu.
obr.: S budováním opěrných zdí poradil kamarád, který tak realizoval podobný prvek u svého domu. Jsou zhotoveny z modřínových prizem, ze zadní strany chráněných hydroizolací, o kterou se země opírá. Modřín je prosmolená, vodoodpudivá dřevina, které tolik nevadí působení povětrnosti. Foto: Martin Zeman
obr.: Největší chloubou majitelů a zlatým hřebem celé roubenky je finská sauna, kterou si vášnivý saunaři Ivona s Jindřichem nechali zhotovit od truhláře. V sauně jsou zabudované reproduktory, aby mohl člověk poslouchat relaxační hudbu, před saunou je vybudovaná sprcha a lehátka pro odpočinek. Foto: Martin Zeman
Zimní slunce pomáhá topit
Přitápíme plynem, jako hlavní zdroj tepla ale používáme především krbová kamna, ve kterých topíme od podzimu do jara. Původně jsme tu chtěli vybudovat krb, po poradě s panem Pokorným jsme nakonec pořídili otočná krbová kamna, obložená kvůli akumulaci kamenem a jsme naprosto spokojeni.
Mají krásnou výhřevnost a protože jsou umístěna mezi jídelnou a obývacím pokojem, možnost jejich natáčení opravdu používáme. Topíme bukovým dřevem, roční zásobu máme vždy složenou pod přesahem střechy na severní straně, kde hradba dřeva pomáhá s tepelnou izolací stěny.
S vytápěním nám i v zimě hojně pomáhá sluníčko. Máme tu hodně velkých oken, což místním připadalo zvláštní, my jsme ale v našem původním bytě trpěli nedostatkem světla a slunce a chtěli jsme si to pořádně vynahradit. Díky špaletovým oknům s izolačním dvojsklem jako vnějším zasklením nám nedělají problém ani velké mrazy – a že jsme tu zažili už i rekordních mínus 27 stupňů!
obr.: Nevelký obývací pokoj s jídelnou je možné v létě otevřít dvěma francouzskými okny na prostornou terasu s kamennou dlažbou, která hlavní společný prostor rozšíří. Foto: Martin Zeman
obr.: Plánovaný krb se nakonec zrušil a stavebníci si pořídili otočná krbová kamna obložená kamenem. Zatím jsou jak s jejich výkonem, tak s jejich estetikou a funkčností nadmíru spokojeni. Foto: Martin Zeman
obr.: Kuchyni Jindřich s Ivonou navrhovali ve spolupráci s truhlářem. Dvířka jsou vyrobená z jasanového masivu, natřeného na bílo, pracovní deska je jasanová a korpusy skříněk jsou dýhované. Foto: Martin Zeman
obr.: Schodiště z podkroví je na zakázku vyrobené z jasanového dřeva. Schodiště ze suterénu do prvního podlaží je betonový monolit, který je ale kvůli souhře interiéru obložen stejnou dřevinou. Foto: Martin Zeman
Celý život na poloviční dovolené
Nedávno jsme zrekonstruovali podlahy v nejvyšším patře. Protože ke konci výstavby docházely peníze, nechali jsme tam položit klasickou plovoucí podlahu z laminátu. Ta se samozřejmě do roubenky moc nehodí, navíc má o poznání horší akustické vlastnosti než masivní jasan.
Taky máme ještě rest v podobě střešní krytiny z recyklovaného plastu, kterou bychom chtěli vyměnit za břidlici. Opět jsme tento kompromis zvolili z důvodu nedostatku financí a krytina se už teď nepříjemně kroutí a porůstá mechem.
Když jsme bydleli ve městě a bylo odpoledne sychravo, ani nás nenapadlo jít se ven projít. Teď máme psa, který chce každý den na procházku, a člověk rychle přijde na to, že opravdu špatné počasí je jen výjimečně. Stačí se dobře obléknout.
Celý rok se tu tak cítíme jako na poloviční dovolené, ve dřevě se bydlí krásně, je to pocitově moc příjemné, každý den se upřímně těšíme domů. Rostou tu borůvky a hodně hub, naopak už tu nemáme problémy s klíšťaty, protože jsme přece jen relativně vysoko.
Od té doby, co tu bydlíme, jsme také úplně přestali stonat s klasickou rýmou nebo chřipkou. I když Krušné hory dostaly své jméno podle rozsáhlé těžby barevných kovů (krušiti = těžiti), někdy tady trochu krušno je, ale i tak tady život rozhodně stojí za to.
obr.: Plovoucí podlaha na fotografiích v nejvyšším podlaží je dnes již vyměněnná za jasanové dřevo. 24 milimetrové jasanové palubky se jako podlaha v nejpoužívanějším podlaží zatím plně osvědčily. Foto: Martin Zeman
Zvolte nejhezčí dřevostavby v anketě Dřevostavby roku
Pomozte nám zvolit nejhezčí dřevostavby! Každý rok vyhlašujeme čtenářskou anketu Dřevostavba roku, ve které soutěží domy představené v časopisech DŘEVO&stavby a sruby&roubenky. V anketě nevyhrávají pouze soutěžící, ale i hlasující účastníci. Hlasujte a získejte atraktivní ceny...
Hlasovat v anketě
obr.: V ložnici Jindřich s Ivonou vůbec netopí. Suchá zima v domě z masivního dřeva jim ani v zimě není příjemná. Foto: Martin Zeman
obr.: Elektrické podlahové topení je zabudované v koupelně, v kuchyni a v suterénu. Majitelé ho ale vůbec nepoužívají. Stačí jim vytápění krbovými kamny a občasné zavlažování teplovodním vytápěním s plynový kotlem. Foto: Martin Zeman
Technické parametry
- Spodní stavba: zděný suterén
- Stavební systém: roubená konstrukce – smrk (první řada obvodových trámů modřín)
- Krov: dřevěný – smrk
- Střešní krytina: šablony z recyklovaného plastu
- Vstupní dveře: dřevěné – jasan
- Okna: špaletová
- Zasklení: vnější izolační dvojsklo, vnitřní jednoduché sklo
- Podlahy: masivní dřevěná z jasanu, plovoucí laminátová, dlažba
- Topení: plynový kotel, krbová kamna, elektrické podlahové topné rohože
- Pozemek: 1 100 m2
- Zastavěná plocha: 78 m2
- Obytná plocha: 180 m2
- Realizace: DŘEVOTES MS s.r.o., www.drevotes.cz
Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”
-
V objetí lesa
Místo, kde stojí tahle moderní roubenka, navigace ještě ani nezná. Jan na nás proto čeká na návsi, aby nám zbytek cesty ukázal osobně. Mineme poslední domy, kousek jedeme mezi poli,…
-
Pohoda v srdci Orlických hor
Horská silnice mě vede dolů podél hřebene Orlických hor, těsně u hranic s Polskem, k obci s příznačným názvem Orlické Záhoří. Nebe je bez mráčku a i přes první zářijové dny je…
-
Okouzlující roubenka s kachlovými kamny v barvě chilli
Navštívit tuto okouzlující roubenku na okraji Olomouce jsme měli možnost jen v jednom pevně daném dni. Michal s Barborou totiž hodně cestují, a tak se v ní i oni zastavili v podstatě jen…
-
Jednoduše vymazlený srub
Pojem „na samotě u lesa" může mít více výkladů, tahle návštěva mu jde ale až na dřeň. Navigace vás sem dovede bezpečně, když ale zavelí, že máte odbočit z uzounké lesní cesty…