Po stopách dřevěného šindele

Redakce | Pondělí, 24. květen 2021 |

S dřevěným šindelem se setkáváme na střechách hradů, ve skanzenech lidové architektury, pečlivě rekonstruovaných chalupách a dřevěnicích, kde má kouzlo starých časů.

Historie i budoucnost dřevěnéo šindele

Dříve šlo o nejjednodušší způsob, jak vlastními silami zhotovit krytinu, chránící stavbu před deštěm. Šindel se vyráběl z místních dobře štipných smrků a jedlí snad v každé druhé chalupě. V současnosti se v případě běžných staveb používá jiných materiálů a dřevěný šindel tak nachází uplatnění jen při rekonstrukcích památkových objektů, na novostavbách stylových dřevěnic, na stěnách moderních ekodomů a je také vhodným doplňkem na prvcích zahradní architektury (například na altánech, studnách, stříškách nad včelími úly...). Současní šindeláři ctí tradici výroby štípání a strouhání stejně jako jejich předchůdci před staletími.

obr.: Hotová šindelová střecha. Foto: Petr Řehák

obr.: Dnes se šindele balí do balíků obvykle po 1 m² na dvojité krytí. Foto: Petr Řehák

obr.: Zdobené šindelové stříšky pro rozcestníky. Foto: Petr Řehák

Výroba šindele není pro každého

Výroba šindele je náročná, vyžaduje zručnost i fyzickou kondici. Dřevěný šindel je masivní kus dřeva, který při patřičné ochraně nátěry po desítky roků odolává nepřízni počasí – větru, dešti, sněhu, ledu a slunci. Musí proto splňovat léty ověřené vlastnosti, které jsou pro dobrou funkci nezbytné, nelze zjednodušovat jeho výrobu, protože takové řešení vždy vede k fatálnímu snížení životnosti.

Jediným možným způsobem výroby je štípání, neboť jen tak nedochází k přerušení dřevních vláken, což je důležité pro zamezení vzlínání vody do šindele a pro rychlý odtok vody po vláknech se střechy. Šindelář se posadí na „strýčka"(v jiných regionech na „dědka") a do „tlamy" mu vloží připravený uštípnutý kus dřeva.

Uchopí poříz za rukojeti, nohou přišlápne pedál, aby „tlama" pevně držela dřevo. Poté dlouhými tahy pořízu po dřevních vláknech z kusu dřeva ostrouhá šindel. Plochy musí mít zvlněná vlákna srovnaná do roviny, aby při montáži šindele neodstávala. Zároveň musí mít vhodně ostrouháno i pero, aby pevně sedlo do následně zhotovené drážky.

obr.: Poříz na výrobu dřevěných šindelů. Foto: Petr Řehák

Montáž a ochrana šindelové střechy

Hotový šindel se nechá uložený v hranách přirozeně vyschnout. Následně se impregnuje proti škůdcům a houbám a poté se opět nechá vyschnout. Takto připravený je možné pokládat. Střechy se zhotovují zejména z 50 cm dlouhého klasického šindele s perodrážkou.

Sklon střechy by měl být minimálně 30, ideálně 45 stupňů. Šindele jsou dvojího druhu – rovné a zkosené. Rovný šindel tvoří velké plochy střech či stěn a zkoseným se formují úžlabí, nároží a „volí oka". Na střechy obytných staveb se šindel pokládá dvojitě, na stodoly, přístřešky a různé stříšky se montuje na jednoducho.

V případě jednoduché montáže je nutné počítat s tím, že po období dlouhotrvajících veder je šindel seschlý a někde může střecha prvních pár kapek propustit. U dvojité montáže tyto kapky zachytí spodní vrstva. Po namontování šindelů by se nová střecha měla nechat asi měsíc na slunci a dešti „vyzrát" a potom natřít speciálním slabovrstvým nátěrem nebo fermeží. Nátěr je třeba poté v pravidelných intervalech obnovovat.

obr.: Detail jednoduchého krytí, vhodného pro hospodářské budovy, obklady stěn, ploty. Foto: Petr Řehák

obr.: Detail dvojitého krytí – řady šindelů jsou překládány přes sebe polovinou své délky. Toto krytí se používá nejčastěji. Foto: Petr Řehák

obr.: Přirozené sušení hotových šindelů v hráni. Foto: Petr Řehák

Autor článku: Petr Řehák, šindelář

Hodnocení uživatelů: 5 / 12
Líbil se Vám článek?012