Ideální pro dřevostavbu: Extenzivní zelená střecha

Redakce | Úterý, 15. září 2015 |

Zelená střecha nejen hezky vypadá, ale také dobře izoluje dům před vnějšími vlivy počasí a snižuje jeho přehřívání v létě. Pro dřevostavby jsou velmi vhodné extenzivní zelené střechy s minimální údržbou.

Pokud porovnáme výhody a nevýhody zelených střech, kladné stránky jednoznačně převažují. Kromě toho, že zpříjemňuje okolní prostředí, prodlužuje zelená střecha také životnost střešní konstrukce, neboť vegetační vrstva funguje jako izolant – chrání konstrukci před výkyvy teplot. Díky tomu snižuje náklady na údržbu hydroizolace střechy. Vegetační vrstva vzhledem ke svému složení také tlumí hluk.

Ve prospěch vegetačních střech hovoří rovněž ekologické hledisko. Vegetační střechy postupným odpařováním dešťové vody zlepšují místní mikroklima. Vegetační vrstva váže prach a filtruje škodlivé látky, čímž přispívá k vyšší kvalitě ovzduší. A v neposlední řadě má zelená střecha schopnost zadržovat srážkovou vodu a díky tomu odlehčuje kanalizačnímu systému během přívalových dešťů.

Zelená střecha vyžaduje vyšší nároky na konstrukci domu

Nevýhodou jsou samozřejmě pořizovací náklady, které je nutné promítnout do ceny celého domu. A také vyšší nároky na únosnost střešní konstrukce. Pro extenzivní zelenou střechu je nutné počítat s únosností do 300 kg na m² střechy. V případě intenzivních střešních zahrad je to více - až do 2 000 kg na m² plochy.

Extenzivní zelená střecha zatěžuje střešní konstrukci zhruba 80 - 170 kg/m², některé lehké zelené střechy však mohou vážit pouhých 40 kg na m² plochy.

Zelená střecha bývá obvykle plochá, ale není problém ji navrhnout šikmou. I na střechách se sklonem do 30 ° tak mohou růst rostliny. Platí však, že s takovou střechou už musí počítat projekt a jen těžko ji lze realizovat dodatečně.

Extenzivní a intenzivní zelené střechy

Podle druhu osazení můžeme střechy rozlišit na extenzivní a intenzivní. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá ve výšce substrátu a výběru vegetace. V prvním případě se jedná o střechy, které jsou zatravněné nebo pokryté suchomilnými rostlinami (trávy, netřesky, rozchodníky), výška substrátu na nich dosahuje maximálně 150 mm a nejsou určeny pro běžný pohyb osob. Právě takové střechy většinou potkáme i na většině dřevostaveb. Naopak intenzivní zelené střechy mají větší výšku substrátu a mohou na nich růst i okrasné či užitkové keře.

Výhodou extenzivních zelených střech jsou nižší náklady na realizaci. Odpadá totiž nutnost budovat dostatečně robustní konstrukci střechy a závlahový systém.

Obr.: Na extenzivních zelených střechách rostou hlavně suchomilné rostliny. Foto Dreamstime

Z čeho se zelená střecha obvykle skládá

K běžným konstrukčním prvkům střech (nosná konstrukce, tepelná izolace) přidává extenzivní zelená střecha hydroizolaci. Ta musí být odolná vůči prorůstání kořínků, působení mikroorganismů a fyzikálně-mechanickému zatížení. Následuje obvykle drenážní vrstva (drobný štěrk, pemza, liapor nebo keramzit), pokrytá geotextilií. Na ní je pak substrát o tloušťce v rozmezí cca 20 - 150 mm podle druhu pěstovaných rostlin.

Výrobci pro tvorbu zelených střech nabízí i různé komponenty a materiály. Kromě specializovaných hydroizolací jsou to hlavně nopové folie, které slouží jako drenážní vrstva a navíc i dobře rozkládají tlak vrchních vegetačních vrstev do konstrukce střechy. Na trhu najdete například i vegetační panely, které nahrazují substrát a dobře akumulují vodu.

Extenzivní zelená střecha je téměř bezúdržbová, pouze v horkých suchých létech je dobré ji jednou za čas postříkat vodou. Vhodná je také vizuální kontrola zhruba jednou za půl roku a případně lehké propletí nebo dosazení vhodných rostlin.

Hodnocení uživatelů: 5 / 12
Líbil se Vám článek?012