Tmelení srubů a roubenek - dříve a dnes

Redakce | Čtvrtek, 26. říjen 2017 |

Již v prvopočátcích budování dřevěných staveb – ať srubových či roubených – bylo kromě jiného nutné řešit utěsnění spár mezi kládami. Důvod nebyl ani tak estetický jako spíše praktický – bylo třeba zabránit únikům tepla, profukování studeného vzduchu mezerami mezi trámy či kládami, případně zatékání dešťové vody do konstrukce stavby.

V dřívějších dobách se k tmelení používaly ty nejdostupnější materiály, například mech, slámové pletence nebo ovčí vlna. Ty se vkládaly do mezer a plnily funkci tepelné izolace. Aby nedocházelo k navlhnutí izolační vrstvy, překrývala se většinou dalším odolnějším materiálem, opět samozřejmě dobře dostupným a snadno použitelným. Obvykle šlo o směs jílu a slámové řezanky, do níž se přidávala další pojiva, která dokázala alespoň nějaký čas odolávat povětrnostním vlivům i pohybům dřeva. Jejich nevýhodou bylo však možné vymývání při náporovém dešti na stěny a neschopnost vyrovnávat mikropohyby povrchu dřeva během sesedání a vysychání stavby, což mělo za následek praskání a uvolňování hliněné směsi ze spár a tudíž časté opravy.

Sruby a roubenky - tmelení je věda

Tyto způsoby spárování se dnes používají jen při opravách historických roubených staveb, v moderním stavebnictví se díky vývoji nových materiálů používají speciální, takzvané srubařské tmely, které netrpí výše uvedenými nedostatky dříve používaných materiálů. Srubařský tmel se vstřebá do povrchu dřeva ve styčné ploše spáry a pevně se se dřevem spojí. Postupným vysycháním (to trvá zhruba týden v závislosti na podmínkách) nanesený tmel ve spáře vyzraje do finální podoby a zůstane pevný a pružný. Jeho pružnost se bez problémů vyrovnává s pohybem dřeva, nedochází ke vzniku prasklin, odpadávání kousků materiálu a podobně. Navíc tyto tmely po vyzrání vytváří na povrchu štukovou strukturu, takže povrch zatmelené spáry vypadá zcela přirozeně.

Tmelení jako tepelná izolace

Jako tepelnou izolaci na vyplnění spár mezi kládami dnes stavitelé srubů používají většinou pásy konopné nebo ovčí vlny, tedy přírodní materiály osvědčené minulostí. Mezi klády se pásy vkládají již při stavbě, kdy se jednotlivé prvky kladou na sebe. Se zatmelením nově postaveného srubu není potřeba spěchat, srubová konstrukce postupně během několika roků sesychá a sesedá a pohyb klád je tudíž značný. Minimální doba, po jejímž uplynutí je možné srub bez problémů zatmelit, jsou tři roky. Většina zákazníků si nechá srub vytmelit nejdříve z venkovní strany, kde se vlivem sesedání stavby mohou vytvořit ve spárách i větší mezery a způsobit problémy s únikem tepla nebo s profukováním chladného vzduchu při větrném počasí. Poté se tmelí spáry v interiéru srubu. Stěny srubu jsou dokonale uzavřeny a tepelné ztráty domu se výrazným způsobem sníží. Opomenout nelze ani design – stěny působí celistvě a čistě, interiér působí útulnějším dojmem.

Roubenky a typy roubení

V případě roubenek záleží na typu roubení. Klasickou konstrukci, kde jsou mezi trámy vloženy vymezovací podložky, určující šířku spáry, je (pokud je stavba ze syrového dřeva) potřeba nechat minimálně jeden rok sesychat, poté se do spár vkládá tepelná izolace – nejčastěji též konopná nebo ovčí vlna, kterou je také nutné uzavřít z obou stran do spáry zatmelením. V konstrukcích, kde trámy leží přímo na sobě, je mezi ně vložena izolace již při stavbě. Spáru tak tvoří jen zhoblované hrany trámů a tmelí se jen úzká spára.

Tmelit před nátěrem dřeva?

Důležitá je finální úprava dřeva. Sruby bývají po třech letech, kdy se začínají tmelit, opatřeny ochrannými nátěry a tmelení se tedy provádí již na dřevo natřené. Další udržovací nátěry se pak bez problémů provádějí i na zatmelené spáry, neboť srubařský tmel je přetíratelný běžnými materiály, používanými k nátěrům dřevostaveb. V případě roubenek je velmi vhodné provést všechny finální nátěry ještě před zatmelením, aby nátěr nestékal na již zatmelené spáry, špatně se pak odstraňuje.

Miroslav Malafa
odborník na tmelení dřevostaveb

Hodnocení uživatelů: 5 / 22
Líbil se Vám článek?220