Fenomén vertikálních zahrad je řešením budoucnosti v oboru stavění z přírodních materiálů

Lucie Němcová | Pondělí, 14. září 2020 |

Ve snaze dostat do hustě zastavěných měst více zeleně se v posledních letech objevil fenomén zelených fasád, takzvaných vertikálních zahrad. Úspora místa ovšem nemusí být jedeným faktorem, který nás k této netradiční fasádě přivede. Je totiž nejen zdrojem blahodárného kyslíku, ale zároveň neustále se měnícím zeleným uměleckým dílem, které má v oboru stavění z přírodních materiálů jistě svoje místo.

Pojem vertikální zahrady je v současnosti nejčastěji spojován se jménem francouzského designéra Patrica Blanca, který v sedmdesátých letech vynalezl systém umožňující rostlinám růst na svislé ploše. Tomuto objevu předcházela řada experimentů – pěstování rostlin bez půdy, pokusy s nejrůznějšími podklady pro správné zakořenění rostlin, jako jsou kokosová vlákna, rašelina nebo drátěná mříž. Funkční technikou, již si Blanc nechal v roce 1988 patentovat, je dvojitá vrstva plsti připevněná na podložce z PCV sloužící jako opora pro kořeny. To vše je připevněno na kovovém rámu, který můžeme umístit na fasádu, nebo ponechat stát samostatně.

Zelený kabát do interiéru i exteriéru

Mezi výhody vertikální zahrady lze kromě plošné úspory řadit i zvýšení kvality ovzduší, zvukovou izolaci a regulaci teploty. Při vhodném výběru rostlinných druhů lze ozeleněnou fasádu implementovat v jakémkoli prostředí – libovolném klimatickém pásu, exteriéru či interiéru. Pro exteriérové řešení volíme sortiment rostlin, které dobře a rychle kryjí a jsou odolné vůči extrémním povětrnostním podmínkám. Důležitá je orientace vůči světovým stranám – každá má jiná specifika.

Západní je přívětivá, zejména, je-li chráněna před větrem. Severní orientace rostliny chrání před nadměrným vysycháním, a když rostliny dobře vybereme a ochráníme před větrem, je to výborné stanoviště. Nejkritičtější pro rostliny může být strana nezastíněná jižní strana. Při návrhu rostlinného materiálu je nutné znát okolí vertikální zahrady, průběh stínů ročního obrobí a zatížení větrem, které některé druhy úplně vyřadí z použití. Umístíme-li vertikální zahradu do interiéru, je nutné počítat se zvýšenou vlhkostí vzduchu a tím i nutností řízeného větrání stejně jako s adekvátním systémem osvětlení, které rostliny potřebují pro správnou funkci fotosyntézy.

obr.: Plánovaná zelená část fasády tohoto domu prozatím čeká na osázení rostlinami. Majitel domu je totiž přímo tím, kdo takové fasády nebo třeba zelené střechy vytváří. Chce si tedy nechat záležet, aby byl výsledek dokonalý. Foto: Moloarchitekti

obr.: Stěna z živých rostlin dodá interiéru úplně jinou atmosféru. Foto: Dreamstime

Správná výživa na prvním místě

Technicky správné řešení umožní vytvořit trvalou a pestrou zahradu s automatickou údržbou. Součástí systému vertikální zahrady je totiž také automatické hnojení a zavlažování. V přírodě se zálivka děje automaticky, ale zalévat zahradu téměř denně by bylo dlouhodobě nad naše síly. Aby nedošlo k vymývání živin, voda je rovnou doplněna o vhodné hnojivo. Rostliny tedy mají neustálý přísun živného roztoku. Pod stěnou je žlábek, který sbírá nespotřebovanou vodu a uvádí jí zpět do uzavřeného koloběhu. Venkovní zahrady je třeba zalévat i v zimě, pokud se teploty po několik dnů a nocí za sebou vyšplhají nad nulu.

Častěji totiž hrozí vysychání než zmrznutí rostlin. I tak dochází během zimy k přirozenému částečnému úhynu rostlin. Ty tak buď uvolní prostor novým rostlinám, nebo zbude více prostoru pro rozrůstání stávajících. Životnost zahrady je velmi dlouhá – s vhodnými materiály, odbornou volbou rostlin a správným upevněním na stěnu může vydržet bez větší obavy minimálně patnáct let. Jako živý systém se neustále proměňuje a v rámci zachování estetických kvalit je čas od času potřeba zásah zahradníka. Z hlediska nákladů však dochází k největším investicím v počáteční fázi realizace.

obr.: Zahrada na zdi může být nazývána uměleckým dílem. Foto: archiv

obr.: Vertikální plochy z rostlin krásně kontrastují s dřevěným povrchem. Foto: Better Landscape Gardens

Tradiční zelená fasáda

V Česku je nejběžnější zejména díky své jednoduchosti ozelenění stěn pomocí popínavých rostlin. Zde je třeba dbát na správný výběr podkladu nebo fasády, po které necháme rostlinu pnout. Některé by totiž mohly být znehodnoceny nadměrnou vlhkostí nebo prorůstáním úponků popínavé rostliny. Vhodným podkladem mohou být například nejrůznější druhy odolných deskových materiálů.

„Cementotřískové desky Cetris mohou sloužit jako opláštění staveb, ale i jako podklad pod zelenou fasádu. V základním provedení jsou desky bez povrchové úpravy vysoce odolné vůči povětrnostním vlivům, vlhkosti i prorůstání rostlin a jsou tedy vhodné i jako podklad pro popínavé rostliny, což potvrzují naše zkušenosti," říká Miroslav Vacula ze společnosti Cetris.

obr.: Během let se paleta rostlin, které Blanc na své stěny používá, neustále rozšiřuje. Foto: Dreamstime

Mohlo by vás zajímat...

Autor článku Ing. arch. Lucie Němcová

Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.

Nejnovější články autora