Redakce | Pondělí, 25. listopad 2024 |

Hlína je jeden z nejstarších stavebních materiálů vůbec. Je tak samozřejmá a všudypřítomná, že je snadné ji přehlédnout. Má své místo i v moderním stavebnictví? Jaké jsou její přednosti a úskalí? Jak se na ni dívá současná legislativa a je to materiál vhodný pro svépomocnou výstavbu? Markéta Zimová se v hlíně „patlá" už přes dvacet let. Udělala si z ní totiž své živobytí. Proč by se hlína měla vrátit mezi běžně používané materiály a co může stavebnictví jednadvacátého století nabídnout?

Když se řekne hlína, většina z nás si představí krtky a rajčata. Někdo snad i keramiku, pálenou cihlu nebo dlažbu a obklady. Co ale opravdu znamená hlína ve stavebnictví? Kde se tam vzala a jak se používala dříve?

---

Historicky je hlína, nebo přesně řečeno jíl, vedle dřeva a kamene nejstarším a nejrozšířenějším materiálem, který kdy člověk na stavbu obydlí po celém světě používal, a to už od pravěku. Hlína se pro stavební účely i pro výrobu keramiky těžila v tzv. hlinících, které bývaly blízko vesnic a sloužily pro celou komunitu. Do dnešní doby také zůstala zachována celá řada hliněných staveb starších než 1000 let. I tady u nás stále stojí mnoho hliněných domů, často to ale netuší ani jejich majitelé, protože mají klasickou omítku.

Nejčastěji se tak s hlínou jako stavebním materiálem můžeme dnes setkat u staveb lidové architektury, které jsou vystavěné z nepálených cihel, tzv. vepřovic. Já sama jsem v takovém domě vyrůstala. Hlína se využívala k výrobě cihel pálených i nepálených, potom jako spojovací materiál při stavbě válkového a nabíjeného zdiva, jako pojivo při zdění z cihel a kamene nebo jako výplň pro hrázděné domy.

Dále se také hlínou smíchanou s dalším organickým materiálem vymazávaly spáry u roubených staveb. Využívala se k omítání vnitřních i vnějších stěn. Hliněné zdivo bylo nejpoužívanějším materiálem i pro výstavbu zemědělských budov –stájí, stodol, sušáren, sýpek.

A co moderní architektura a stavitelství – dokáže si s hlínou rozumět a využít ji?

---

Já věřím, že určitě ano. Přesto ale hlína není v současnosti v českém stavitelství příliš rozšířená. Bohužel došlo k přerušení tradice v době, kdy se začaly hojně používat nové materiály, jako jsou cementové malty nebo později lepidla. Nahrává tomu také fakt, že pro hliněné stavby v České republice neexistují normy, proto se projektanti, kteří tak stavět chtějí, setkávají s legislativními problémy. Je to paradox, protože mnoho takových domů stojí, ale normy se pro ně nevytvořily, protože hlína byla považována za přežitý materiál.

Dnes je legislativně složité stavět z nepálených cihel obvodové zdivo, proto se obvykle pracuje s konvenčními materiály. Je možné na ně ale aplikovat hliněnou omítku a vystavět z nepálených cihel příčky. Proto u nás hlína jako stavební materiál zatím, i přes své skvělé vlastnosti, zůstává na okraji a zajímají se o ni hlavně nadšenci pro přírodní stavitelství, případně se využívá při rekonstrukcích historických objektů a lidových staveb. I tak ale mohlo vzniknout několik veřejných budov, například Ekologický institut u Olomouce, nebo budovy alternativních školek a škol, kde investor vyžadoval stavbu z přírodních materiálů.

Věřím, že se blýská na lepší časy a hlína se vrátí mezi hojně využívané materiály. Legislativním problémům se v Hliněném domě aktivně věnujeme. Společně se Sdružením hliněného stavitelství se snažíme situaci napravit, abychom mohli navázat na tisíciletou tradici a vrátit ji mezi běžně využívané materiály.

A jaké jsou podmínky v zahraničí? Můžeme čerpat inspiraci tam?

---

V zahraničí jsou naštěstí podmínky jiné. Nebyla tam totiž přerušena tradice a hlína je tam mnohem běžnější i ve veřejných zakázkách. Před deseti lety jsme například spolupracovali na stavbě deseti bytových domů v Rakousku, které byly kompletně postavené z přírodních materiálů – z nepálených cihel s hliněnými omítkami a s využitím přírodních izolačních materiálů. Podobných projektů nejen v Rakousku, ale hlavně v západní Evropě, najdeme celou řadu.

Odkud se jíl pro stavební účely získává?

---

Nejekologičtější variantou je získání jílu z vlastního pozemku. Jíl je totiž všude a je možné se k němu dostat například při kopání základů. Tato varianta je sice na první pohled nejlevnější, ale ve výsledku se může staviteli prodražit jinak, a to délkou a náročností stavby samotné. Je to tedy cesta pro opravdové nadšence. Druhou variantou je sehnat si už profesionálně připravené jílové směsi, které stačí smíchat s vodou.

K čemu všemu mohu hlínu při stavbě použít?

---

Jak už bylo řečeno, kvůli legislativním požadavkům není oficiálně možné použít nepálené cihly ke stavbě obvodových nosných zdí. Můžeme však stavět akumulační příčky z nepálených cihel, pro zaklopení použít hliněné desky anebo využít hlínu pro omítání, zdění, podlahy... Hliněnou omítku je možné aplikovat i na kamna a komíny. Krom toho je možné hliněné směsi společně s přírodními materiály využít na utěsnění a vymazání spár u roubených staveb.

Jaké materiály se používají pro spárování roubenek?

---

Spáry se utěsní konopnou vlnou (dříve mechem), poté je potřeba je zakolíkovat a nanést hliněnou mazaninu se slaměnou řezankou, kterou je třeba nechat vyzrát a vypraskat. Poslední vrstvou je nízká vrstvička hliněného štuku a ten doporučujeme přetřít vápenným nátěrem. Je ale možné štuk nechat i bez nátěru, hlavně v interiéru.

Na roubenkách můžeme také pomocí tradičních postupů využít speciální hliněnou omítku, tzv. „kožuch". Veškeré materiály k tomuto účelu nabízíme u nás v Hliněném domě, a to včetně odborného poradenství. Zájemcům vše vysvětlíme a pomůžeme jim zvolit nejvhodnější materiál, a to nejen u roubenek a dřevostaveb, ale u jakékoliv stavby.

Foto: archiv Hliněný dům s.r.o.

S jakými materiály je možné hlínu kombinovat?

---

Hlína si dobře rozumí se všemi přírodními materiály, jako je dřevo, kámen, ale i pálené a nepálené cihly, stejně tak i s moderními stavebními materiály – dřevovláknitými a sádrovláknitými deskami, jakýmikoliv tvárnicemi a podobně. Hliněnou omítku je možné a žádoucí aplikovat i v dřevostavbách, a to jak masivních, tak montovaných.

Tady je možné postupovat tradiční cestou, nebo pro urychlení stavby instalovat hliněné desky. Dřevo je citlivé na vlhkost a s pomocí desek se i tento problém eliminuje. Připravenou hliněnou desku stačí namontovat a přetáhnout tenkovrstvou hliněnou omítkou. Výsledek je pak vzhledem a vlastnostmi stejný jako při běžném způsobu nahazování silnovrstvé hliněné omítky.

Když se podíváme blíže na hliněné omítky – jak může taková omítka vypadat a jak se používá?

---

Složení hliněné omítky je v základu jíl a písek, žádné syntetické příměsi se nevyužívají. Je to jednoduchý princip, který funguje. Možnosti aplikace jsou stejné jako u konvenčních omítek. Jde ji aplikovat na jakýkoliv materiál, jen se musí dodržet postup doporučený výrobcem. Není to ale nic složitého – omítka se pouze rozmíchá s vodou a nahodí se stejným postupem jako konvenční omítka, s použitím stejného nářadí i technologie.

Využívá se klasická skladba – špric, jádro a štuk. Na trhu je v dnešní době mnoho produktů s celou řadou struktur a barev. Existují omítky určené jak na silné vrstvy do tří cm, tak na slabé vrstvy do jednoho centimetru. Platí ale, že čím více jílu použijete, tím více pro hlínu typických vlastností omítka získá. Nejlepší účinek má pak v kombinaci se zdivem z nepálených cihel.

A jak je to s praskáním hliněných omítek?

---

Při nahazování silnější vrstvy může jádro praskat, stejně jako je tomu u konvenčních omítek. Je proto nutné dodržovat technologickou pauzu na vysychání a vyzrání jádra, která je u hliněné omítky delší. V omítkové skladbě je možné použít i perlinku a tím zamezit vzniku mikroprasklin. Při dodržení všech doporučených postupů pak omítka připravená od výrobce zpravidla nemá tendence praskat.

Pokud si stavitel míchá omítku sám z vlastního jílu a poměr pojiva a ostřiva nebude dopředu vyzkoušený a navzorkovaný, může omítka popraskat. Jiný případ je praskání z důvodů pohybu podkladového materiálu – typicky v roubenkách, případně dřevostavbách, kde dřevo ještě pracuje a sedá si, pak se využívá právě zmiňovaná výztužná tkanina, tzv. perlinka. Hlína je nicméně pružná a jde snadno rozmočit, proto jdou prasklinky zatřít i dodatečně, když si podkladový materiál sedne.

Foto: archiv Hliněný dům s.r.o.

Dá se využít jen v interiéru, nebo je vhodná i pro exteriér?

---

My dodáváme hlavně omítky pro interiér, nicméně pro exteriér použití hlíny možné je. Má to ale svá specifika, kterým je nutné se přizpůsobit. Nejčastěji se takto využívá při rekonstrukci historických objektů. U hliněných omítek v exteriéru je ale třeba v první řadě zajistit větší přesah střechy, aby byla omítka chráněná před povětrnostními vlivy.

Je třeba si také uvědomit, že dříve se lidé o své domy pravidelně starali. Na omítku se každý rok nanášela takzvaná vápenná lička, to je speciální nátěr, který ji chrání, zároveň je ale prodyšný. Tento postup je nutné dodržet i dnes, proto je na zvážení každého, jaké má možnosti a jak se o fasádu dokáže starat. I tak se ale mohou omítky poškodit, například vlivem častých přívalových dešťů, proto v exteriéru obecně doporučujeme spíše využití vápenné omítky.

Při využití v interiéru na omítce v průběhu užívání často vznikají skvrny nebo defekty. Když se něco takového stane, dá se hliněná omítka nějak očistit nebo opravit?

---

Záleží na tom, jakou povrchovou úpravu si stavitel zvolí, i na hliněnou omítku je totiž možné aplikovat nátěry. Nicméně i samotná hnědá omítka bez nátěru vypadá moc hezky, pak se ale případné defekty hůře odstraňují. Je pak potřeba omítku rozmočit a skvrny zapravit, ale na výsledku to může být vidět. Mnohem jednodušší je oprava u omítek s nátěrem. Vrypy se zapraví a pak se postupuje stejně jako u konvenčních omítek – vymaluje se. Je také možné po nahození nechat nějakou dobu jen čistou omítku a nátěr aplikovat až ve chvíli, kdy přestane vyhovovat. Spíše než k prodyšným nátěrům se ale přikláníme k použití probarvených světlých hliněných omítek, které mají příjemné zemité odstíny.

Foto: archiv Hliněný dům s.r.o.

Je taková omítka vhodná i pro místa se zvýšenou vlhkostí, jako je kuchyně nebo koupelna?

---

Na místa, kde nedochází k přímému kontaktu s vodou, je hliněná omítka velmi vhodná. Má totiž vysokou absorpční schopnost. Dokáže regulovat vzdušnou vlhkost, zajistit příjemné klima a omezit rosení zrcadel a oken. Ale protože není omyvatelná, nedoporučuje se do míst, kde dochází k přímému kontaktu s vodou (sprchové kouty, stěny kolem vany nebo umyvadla). Tam doporučujeme použít jiný materiál, třeba Marocký štuk, který je na bázi vápna, mramorové moučky a přírodních barevných pigmentů. Ten vytvoří prodyšnou, ale voděodolnou a omyvatelnou vrstvu.

Když hliněná omítka absorbuje vlhkost, není náchylná na plísně a podobné neduhy, kterými trpí běžné omítky?

---

Přirozenou vlastností jílu je proces vnitřního hospodaření s vodou, tedy schopnost navázat na sebe vodu z okolí, držet ji v sobě, a když okolí vyschne, znovu ji vypustit. Takto jíl funguje i v přírodě a je to proces podobný přirozené rekuperaci. I přes vlhkost je to ale prostředí nevhodné pro plísně, proto hliněné omítky ani v koupelnách nebo kuchyních běžně neplesniví. Nicméně nelze říci, že by se plíseň hliněných omítek vůbec netýkala. V případě špatně řešených konstrukcí a zatékání vody nebo mokrého zdiva mohou zplesnivět i ony. Plíseň pak není způsobena klimatem v místnosti, ale vadou v nosné konstrukci nebo stavbě samotné a tu je také potřeba odstranit – hliněné omítky to nezachrání.

Foto: archiv Hliněný dům s.r.o.

A co místa kolem sporáku? Existují omítky, které lze využít i tam, kde se vyskytuje mastnota a jiné nečistoty?

---

Speciálně za sporákem doporučujeme opatřit stěnu obkladem, protože mastnota a další nečistoty, které se kolem plotny často vyskytují, nechávají skvrny i na omyvatelném Marockém štuku. Případně je možné použít jílové stěrky, které jsou hlazené do lesku a dají se ještě ošetřit voskem. Vzhledem připomínají betonové stěrky, ale jsou z přírodního materiálu a jsou pak omyvatelné a trvanlivé. Nicméně obklad je sázka na jistotu.

Ovlivňuje využití hliněných omítek klima v domě nebo místnosti, kde byly použity?

---

Ano, a to zásadně, nejen díky vyrovnávání se s vlhkostí. Další výhodou hlíny je to, že absorbuje pachy, a to i tak agresivní, jako je cigaretový kouř. Máme například zkušenost s pánem, který byl těžký kuřák doutníků, a když si nechal v kanceláři udělat hliněné omítky, klima v místnosti se výrazně změnilo a kouř už tam cítit není. Stejně tak hlína absorbuje i pachy z kuchyně nebo od zvířat. V hliněné omítce stále žijí mikroorganismy, které částice pachů přijímají ze vzduchu a dokážou ho vyčistit. Pro člověka ale škodlivé nejsou, právě naopak.

Další výbornou vlastností hliněných omítek je akumulace tepla a jeho vyzařování ve formě sálání. Funguje to stejně jako s vlhkostí – hlína teplo absorbuje do sebe, a když se okolí ochladí, vypouští ho zase ven. V domě s hliněnými omítkami je pak díky kombinaci všech těchto vlastností příjemné mikroklima – v zimě pomáhají udržovat teplo a zároveň ideálně vlhký vzduch bez plísní, v létě zase naopak chladnější prostředí. Nepopiratelná je také estetická hodnota – hliněné omítky jsou krásné, na dotek příjemné a vzhledově velmi variabilní.

Hospodaření hlíny s teplem je jistě velmi zajímavá vlastnost. Jak ji lze co nejlépe vytěžit?

---

Je ideální hliněné omítky kombinovat se stěnovým vytápěním. Současným trendem je vytápění podlahové, případně stropní, ale ve skutečnosti není teplo od podlahy nebo stropu pro člověka přirozené. Stěnové vytápění je naopak mnohem příjemnější a zároveň je možné využít akumulačních vlastností hlíny, která pak funguje stejně jako plášť nebo kachle u akumulačních kamen.

Stěnové vytápění je možné zavést jak při rekonstrukci, tak v novostavbách, ideálně vystavením akumulační sálavé příčky z nepálených cihel a hliněné omítky – tak má totiž největší účinnost. Zároveň je takové řešení estetické – omezí se nevzhledné radiátory a zároveň je možné využít jakoukoliv podlahovou krytinu (např. masivní dřevo). To nejzásadnější je ale zdravé prostředí a tepelný komfort, který takové vytápění dokáže poskytnout.

Foto: archiv Hliněný dům s.r.o.

Je možné s hlínou stavět i svépomocí, nebo je nutné využít služeb odborníků? Může se takový nadšenec někde poradit?

---

Svépomocnou stavbou je možné ušetřit prostředky, je ale potřeba počítat s větší časovou náročností. Každopádně doporučuji takovému zájemci navštívit kurzy, které pořádá Sdružení hliněného stavitelství. Tam se zájemci s hlínou seznámí a naučí se s ní pracovat, a to nejen s předem připravenou směsí, ale hlavně s hlínou z vlastního pozemku. Nebo si zájemce může najít zkušenějšího stavitele a požádat o pomoc jeho. Odborné poradenství zajišťujeme i my v Hliněném domě.

Dnes se hodně skloňuje ekologie – jak při získávání a výrobě surovin, tak při jejich využití a následné likvidaci. Jak je to v tomto směru s hliněnými omítkami?

---

Jsou v tom nepřekonatelné. Vzhledem k tomu, že naše předem připravené směsi obsahují pouze jíl a písek, můžete ji v pytlích skladovat roky a nic se jí nestane. Když vám vyschne už rozmíchaná směs, stačí ji jen znovu namočit. Nevadí jí vlhké prostředí, mráz, nemůže se přesušit, nedegraduje a zachovává si stále stejnou kvalitu. A když se taková omítka sundá ze zdí i po mnoha letech, je možné ji všechnu znovu rozmočit ve vodě a použít, ať už na omítku, nebo třeba na vymazání spár roubenky či do podlah.

V Hliněném domě dbáme na to, aby měly námi nabízené produkty co nejmenší ekologickou stopu. Hlína má třeba i tu výhodu, že ji lze míchat mírně vlhkou, takže odpadá nutnost úplného vysoušení jako u konvenčních stavebních materiálů. Na druhou stranu musíme zaručit certifikované materiály, které mají stálé vlastnosti, a ty je potřeba dopravit od výrobce k nám a poté k zákazníkovi. Nicméně se snažíme ekologickou zátěž minimalizovat třeba tím, že získáváme vstupní suroviny pro naše materiály výhradně v České republice. Při balení používáme papírové pytle nebo zálohované balení, které je možné vrátit a znovu použít.

Děkuji za rozhovor!

AUTOR ČLÁNKU: MARTINA MÁTA NOSKOVÁ pro časopis sruby&ROUBENKY
Foto v článku se souhlasem: Hliněný dům, s.r.o.

Vaše komentáře (0)

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00