Hrajte s námi o hodnotné ceny/4

Helena Petáková | Pondělí, 04. červen 2012 |

Poznávací soutěž vstupuje touto fotografií do čtvrtého kola – poznáte, k čemu nástroj sloužil? Pokud správně odpovíte, můžete vyhrát rodinnou permanentkou na adventure golf v Horním Bezděkově a postoupit do závěrečného hodnocení, kde hrajeme o víkendové pobyty v hotelu Kokořín a o štípací sekery Fiskars – viz Pravidla soutěže.

Minulý týden měli hádání usnadněno ti z vás, kteří v nedávné době na televizní obrazovce opět shlédli kultovní film s Jaroslavem Marvanem Plavecký mariáš. Právě v něm jsme viděli výrobu houžví, kterými se svazovaly kmeny do vorů při plavení dřeva. Za správnou odpověď se výherkyní tentokrát stává paní Růžena Vorlová.

 Doprava dřeva po vodě

Připomenutím výroby houžví se dostáváme na samý počátek zpracování dřeva – k dopravě kmenů do míst jejich užití. Dlouhé kmeny přepravovali z lesů k pilám, na nádraží nebo do míst, kde se vázaly vory, tak zvaní haluzáci z hor (měli i jiná místní jména). Vedle haluzáků výsostní postavení v dopravě dřeva měli plavci, nesprávně se jim říká voraři. Plavci po řece splavovali především „prameny", ne „vor", ten tvořil jen část pramene (jakési vlakové soupravy složené z několika vorů – neboli také „tabulí"). Plavení dříví dlouhých svázaných klád – „voroplavba" či plavení volného, nesvázaného dřeva, bylo nejlacinějším způsobem transportu nakáceného dříví do míst spotřeby nebo zpracování.

Pramen začal vznikat už v samotném lese. Poražené dřevo určené k splavnění přiřezávali plavci na jednotnou délku. Kmeny stromů zbavili kůry, odstranili všechny suky a ostré nerovnosti, protože při plavbě se pohybovali po vorech bosí. Takto připravené kmeny čekaly na „vyušení". To znamenalo prosekání otvorů na konci klád pro budoucí vázání vorů.

 Výroba houžví

Do přípravných prací v lese patřila i výroba houžví, kterými se kmeny svazovaly. Houžve se zhotovovaly z čerstvých uťatých mladých smrčků, přibližně od jednoho a půl do čtyř metrů výšky. Jejich kmínky se důkladně klestily a pak se napařovaly nad ohněm na jednoduchém roštu zhotoveném ze syrových tyčí. Čerstvá míza se horkem rozpálila a učinila kmínek vláčným. Ten se zpracoval na „veřtatu". Bylo to jednoduché, ale praktické zařízení. Tvořil ho kmen opatřený 4 nohami, asi jako zednická koza, v němž bylo vyvrtáno několik otvorů. Do jednoho z nich se napařený kmínek zasadil svým silnějším koncem a řádně zaklínoval kolíkem „cvokem". Potom se vzal roubík, hůl zvaná „knytl" (či knikl) a na něj se kmínek natáčel, až se přeměnil v měkkou, ohebnou vázací „houžev".

Vedle houžví tvořili další potřebnou výstroj voru „vořiny", které se zhotovovaly ze stejnoměrně zeslabeného a uhlazeného kmínku sloužícího jako příčná spojnice kmenů k sestavení „voru-tabule".

Upravené dřevo a všechny další potřeby se odvezly na „vaziště", také „holcplac". Bylo to místo na břehu řeky, kde se sestavovaly - vázaly prameny. Vaziště bývala stálá a příležitostná. Zakládala se, pokud to šlo, na lehce svažitém terénu nad řekou.

 Zdroj: publikace Poselství dřeva, edice Zlaté ruce, nakladatesltví GOLEMPRESS s.r.o.

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 2
Líbil se Vám článek?02