Hrajte s námi o hodnotné ceny/2

Helena Petáková | Pondělí, 21. květen 2012 |

Naše nová poznávací soutěž vstoupila do druhého týdne a my vám nabízíme fotografii dalších předmětů. Poznáváte, k čemu sloužily? Stejně jako v prvním kole, pokud správně odpovíte, můžete vyhrát rodinnou permanentkou na adventure golf v Horním Bezděkově a postoupit do závěrečného hodnocení, kde hrajeme o víkendové pobyty v hotelu Kokořín a o štípací sekery Fiskars – viz Pravidla soutěže.

Truhlářský svěrák na výrobu šindelů nazývaný "strýček", napsal správně Marek Pokorný k fotografii prvního předmětu a je naším prvním výhercem i za popis, jak se obráběcí stolice (obřeznice) používala: „Šindelář se posadí na strýčka a do tlamy mu vloží připravený uštípnutý kus dřeva. Chytí poříz za rukojeti, nohou přišlápne pedál, aby tlama pevně držela dřevo. Poté dlouhými tahy pořízu po dřevních vláknech z kusu dřeva ostrouhá šindel. Plochy musí mít srovnané do roviny, aby zvlněná vlákna při montáži šindele neodstávala. Zároveň musí mít vhodně ostrouháno i pero, aby pevně sedlo do následně zhotovené drážky."

Správných odpovědí jsme dostali 54. Uváděli jste v nich i další krajové názvy stolice – nejčastěji dědek, ale také strýc - strýcova stolica, struh, vlk, kozel, koza, koník, na Slovensku hänec. A také, že podobné stolice sloužily k výrobě například sudů a dalšího nářadí nebo výrobků. Dokonce jste nám poslali odkaz i na tuto fotografii, jako důkaz, že šindelářský dědek nepatří jen do muzea. (foto:firma Odehnal a syn, Proseč)

Šindelářství bylo významným dřevařským odvětvím

Vedle doškové krytiny ze slámy, ovládl především v horských a podhorských regionech střechy dřevěných staveb ručně štípaný šindel. Jím pokrývali naši předkové nejen obytné a hospodářské budovy, ale i kaple, kostely a rovněž technické vesnické stavby. Šindel se používal na krytí střech a také na obkládání celých stěn a štítů na návětrných stranách. Šindeláři zhotovovali dřevenou krytinu tak zvaně „z platu" nebo „z roboty". Měli například povinnost vrchnosti „500 kusů čistého šindele z roboty dělati". Šindel se také vyvážel za hranice.

 Co je to šindel?

Šindel je prkénko asi 8 až 13 cm široké, 60 cm dlouhé a na silnější straně asi 1,5 cm tlusté. Na podélné straně má drážku a na protilehlé straně zhoblované ostří, jehož tvar je závislý na drážce. Rozlišujeme ruční nebo strojovou, řezanou výrobu šindele. Štípaný šindel má hladší povrch, póry dřeva nejsou přeřezány, kvalitou je hodnotnější. Štípaný šindel se vyráběl štípáním suchých smrkových či jedlových špalků, vytínal se ve směru poloměrů. Pořízem se seřízla jeho plocha a vyhoblovala speciálním hoblíkem drážka. Celková oprava šindelů zajišťuje dobrý skluz vody a sněhu z pokrytých ploch a zabraňuje také pronikání vody pod šindelovou vrstvu.

 Výběr dřeva

Dobrá šindelová krytina vyžadovala značné nároky na výběr dřeva. Nejvhodnějším materiálem jsou dobře štípatelné jehličnaté dřeviny, rostoucí ve vyšších nadmořských výškách, s velkým počtem letokruhů a malým podílem světlejšího, tzv. jarního dřeva, jednoduše s hustými léty a bez suků. Mělo se těžit v době vegetačního klidu, aby dřevo nejlépe odolávalo povětrnostním podmínkám. Převážně se používalo dřevo smrkové, jedlové, borové i osikové, které bylo nejpevnější. V menší míře se používalo modřínové dřevo, které je sice odolnější proti klimatickým a biotickým vlivům, ale bylo podstatně dražší. Životnost šindelové střechy počítá přibližně se šedesáti i více léty.

Zdroj: publikace Poselství dřeva, autoři: Václav Šplíchal, Marie Otavová, edice Zlaté ruce, vydala společnost: GOLEMPRESS, s.r.o. v roce 2007

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 2
Líbil se Vám článek?02