Došlápněme si zblízka na dřevěnou podlahu

Rozdělení dřeva podle tvrdosti

• Tvrdé dřevo – akát, habr, dub, ořešák, javor, jabloň, jasan, buk, hrušeň, švestka, bambus.
• Středně tvrdé dřevo – kaštan jedlý, platan, jilm, líska.
• Měkké dřevo – modřín, bříza, douglaska, jalovec, olše, teak.
• Velmi měkké dřevo – lípa, vrba, topol, smrk, borovice, jedle.

obr.: Čím měkčí dřevina, tím teplejší povrch. Její doteková teplota závisí také na povrchové úpravě (lakovaná je chladnější, olejovaná teplejší). Foto: Pexels

Typy dřevěné podlahy

• Masivní – vyrobená z jednoho kusu dřeva. Je vhodná do místností se stálým klimatem, protože nejvíce podléhá změnám v souvislosti se změnou vlhkosti vzduchu. Masivní dřevěná podlaha je většinou celoplošně lepená k podkladu pro lepší stabilitu a prevenci proti praskání. Povrch bývá ošetřen lakem, nebo olejem. Je možné ji opakovaně brousit a znovu lakovat, aby byla stále jako nová. Pokládku je lepší svěřit odborníkům, aby byla provedena precizně.
• Dvouvrstvá – horní nášlapná vrstva z ušlechtilého dřeva, spodní protitahová z levnější dřeviny. Důvodem její výroby je nižší výsledná cena, odolnost vůči sesychání a lepší tepelná prostupnost. Některé typy dvouvrstvé dřevěné podlahy jsou vhodné na podlahové vytápění.
• Třívrstvá – tři vrstvy materiálu nabízejí výborné vlastnosti z hlediska izolace hluku i schopnosti vést teplo. Tato podlaha je vhodná na podlahové vytápění. Vybírat můžeme z velkoformátových typů i z parket. Při výběru třívrstvé dřevěné podlahy můžeme volit mezi dvěma způsoby pokládání. Podlahu nalepit, nebo instalovat plovoucím způsobem. Lepením podlahy k podkladu se automaticky snižuje kročejový hluk. Cena i životnost třívrstvé dřevěné podlahy se odvíjí mimo jiné od zvolených dřevin a tloušťky horní nášlapné vrstvy. Ta se pohybuje od dvou do šesti milimetrů. Během jednoho broušení je odstraněno kolem 0,3 mm dřeva a podlaha díky tomu zvládne několik renovací.
• Průmyslová mozaika (kantovka) – vizuálně zajímavý povrch vhodný i do velmi namáhaných (průmyslových) prostor.
• Dýhovaná – nášlapná vrstva ze dřeva, pod ní dřevovláknitá HDF deska a základ z korku, dřeva nebo pryskyřice.

obr.: Vrstvené podlahy mají zajímavé užitné vlastnosti, nižší cenu a jejich pokládka je snazší. Foto: JEHLA

Výhody dřevěné podlahy

• Dlouhá životnost.
• Možnost renovace (zbroušením a obnovou povrchu).
• Antialergické vlastnosti.
• Ekologická přívětivost.
• Pevnost.
• Univerzálnost a nadčasovost.
• Vysoká povrchová teplota.

Nevýhody dřevěné podlahy

• Reakce na vlhkost a vodu (tvarové a vizuální změny).
• Náchylnost k poškrábání (zejména v případě měkčích dřevin).
• Vyšší cena.
• Vyšší nároky na kvalitu pokládky, aby podlaha fungovala opravdu na jedničku.

Povrchové úpravy dřevěné podlahy

• Hladký povrch
• Broušená
• Kartáčovaná
• Katrovaná (textura příčných zářezů)
• Postaršovaná
• Ručně opracovaná

Dřevo bez ochranné úpravy rychleji oxiduje, špiní se a šedne vlivem UV záření. Ochránit jej můžeme lakem, olejovým nátěrem, voskem či lazurou.

Lakovaná podlaha je pokryta celistvou uzavřenou vrstvou laku, která dřevo chrání a usnadňuje úklid. Moderní typy laku nabízejí různé druhy lesku i matový povrch. Podlahy jsou v dnešní době většinou opatřeny lakem již ve výrobě, tedy až šesti vrstvami laku vytvrzenými UV zářením, což vytváří velmi odolný a stabilní povrch.

Přírodní (oxidační) olej nevytváří film na povrchu dřeva, ale vsakuje se do jeho pórů. Tím zachovává strukturu dřeva a umožňuje materiálu dýchat. Dřevo impregnuje, zvýrazňuje strukturu a chrání před působením vody a oděrem (jemné škrábance nejsou tak viditelné, jako v případě lakovaného povrchu). Olejovaný povrch má menší odolnost proti chemickým přípravkům a gumovým podrážkám a hlubokým škrábancům. Světlé typy dřeva se mohou špinit a vyžadovat více čištění. Olejem ošetřená podlaha vyžaduje odlišnou (důslednější) údržbu, která se však vrací v úspoře za celkovou renovaci, která je v případě přírodních olejů jednoduchá. Výhodou je možnost zvolit pigmentovaný olej a dosáhnout změny odstínu dřeva.

Vosk je nejméně používanou metodou ochrany. Krásně voní, dřevo vyživí a zvýrazní strukturu dřeviny. Podlahu však není vhodné nadměrně zatěžovat a je citlivá na skvrny od vody.

obr.: Dřeva na podlaze se nemusíte vzdát ani v koupelně, vybírejte však pružné a tvarově stálé dřeviny jako dub, ořech, teak nebo merbau. Pohlídat je třeba také kvalitní ochrannou povrchovou úpravu a zabezpečení spár před stečením vody. Posledním důležitým momentem je kvalitní větrání koupelny, aby mohla nashromážděná vzdušná vlhkost odcházet a dřevo dodatečně dýchat. Foto: DigitalStorm, Zdroj: Dreamstime

Údržba dřevěné podlahy

• Dřevěný povrch má nejraději vysavač, mop a přípravek určený k ošetření dřevěných povrchů. Podlahu je nutné vždy vytřít do sucha a neponechávat na ní vrstvu vody, která by ji mohla poškodit.
• Důležité je chránit dřevěnou podlahu před mechanickým poškozením – nohy stolů, židlí, skříní je nezbytné podlepit měkkým materiálem. V případě kolečkových židlí použít vhodnou podložku nebo koberec. Poškození mohou způsobit také kamínky a písek zvenčí. Proto přechodové zóny mezi exteriérem a interiérem opatřete dostatečnými čisticími prvky(rohožemi a podobně).

obr.: Zejména olejované dřevo časem získává patinu, která mu na rozdíl od jiných materiálů ještě dodává na kráse. Foto: Pexels