Absurdní forma užitého umění: Špagetová lavička nebo oživlý rám obrazu

Dagmar Šimonová | Čtvrtek, 22. únor 2018 |

O německém podnikateli Michaelu Thonetovi, který se na nějaký čas usadil na Moravě a svým ohýbaným nábytkem dobyl svět, toho už bylo napsáno mnoho. A přesto, že už téměř 150 let nechodí po tomto světě, můžeme v jeho případě hovořit o skutečné nesmrtelnosti. Svými výrobky se totiž nejen vepsal do paměti několika generací, ale inspiroval mnohé další návrháře a umělce. Za jedním takovým se vydáme až do Argentiny.

Devětapadesátiletý sochař a designér Pablo Reinoso po slavné ikoně průmyslového designu – Thonetově židli číslo 14 – pojmenoval rovnou celou kolekci. Na sérii Thoneteando začal umělec pracovat v roce 2004 a celou ji popisuje jako odraz volných asociací, inspirovaných mistrovským kouskem z poloviny 19. století. Dílo je spjato s geometrickým hnutím v umění, které sahá od tibetské mandaly, přes geometrické abstrakce 70. let až po konstruktivistické hnutí a minimalismus.

Symbióza všech těchto učení Pablovi vnukla neobyčejné nápady a myšlenky, jež vetkl do svých děl – představuje tak mnohdy absurdní kousky, kdy židle ztělesňuje svůj vlastní stín nebo se některou ze svých částí vplétá do jiné.

Rodilý Jihoameričan, který dnes žije na předměstí Paříže, se proslavil především svou kolekcí „Špagetových laviček", které se od roku 2006 začaly objevovat na různých veřejných místech.

Pablo zde používá klasický archetyp lavičky, která beze změny designu proplouvá napříč národy a generacemi, a povyšuje její práci z prostého funkčního kusu městského mobiliáře na umělecké dílo. Oslavuje tak podstatu dřeva – živého materiálu, jež dál roste a pokračuje ve své přirozenosti. Na podobné téma vytvořil i svou další kolekci s názvem Marco Firulete, kde ožívají rámy obrazů nebo dveří a vytvářejí někdy částečně funkční, jindy zcela solitérní umělecké objekty.

Součástí tvorby nejsou jen samotné exponáty, ale i místa, kde designér své instalace vystavuje. Popisuje svou práci jako studii běžného vnímání světa, krajiny a prostoru, který vytváří celé naše okolí a pokouší se narušit jeho zažité hranice. To se mu daří především díky tomu, že se i přes monumentalitu některých svých uměleckých děl vždy snaží držet lidského měřítka.

Exponáty argentinského umělce Pabla Reinosa můžeme už od roku 1973 vidět na mnoha sólových i skupinových výstavách na tak významných místech jako je Benátské bienále, v Muzeu latinskoamerického umění v Buenos Aires, v Muzeu moderního umění v Sao Paulu, v Centre Pompidou v Paříži nebo v Muzeu umění a designu v New Yorku. V roce 2012 poprvé pronikl i do Asie, kdy v galerii v Singapuru vystavil 15 svých soch. Kromě svých ryze uměleckých počinů Pablo funguje i jako produktový designér v oblasti osvětlení, nábytku, parfémů, psacích potřeb, bižuterie i sportovních trofejí.

Hodnocení uživatelů: 5 / 11
Líbil se Vám článek?110