Když si Martin v roce 2004 vyhlédl louku, na níž by postavil dům, nebyla to ještě stavební parcela. Musel počkat zhruba pět let na změnu územního plánu. Dost času na to, aby si s partnerkou Lucií rozmysleli podobu svého budoucího domova do všech detailů.

A domov to neměl být ledajaký, měl to být rovnou srub. Dokonalý srub. Proto vyrostl nejdříve jeden, řekněme třeba testovací. „První srub jsem začal stavět s kamarádem v roce 2009," vysvětluje Martin, „chtěl jsem si vyzkoušet výhody, nevýhody a specifika takové stavby. Druhý srub jsem stavěl (s řadou získaných zkušeností) již pro svou rodinu."

V souladu s přírodou

Hlavní ideou Martina a Lucie bylo maximální využití přírodních materiálů – na střeše měl být přírodní štípaný kámen, izolace konopná, příčky hliněné, okna dřevěná... ovšem během stavby bylo nutné udělat řadu ústupků, ať již z důvodů technologických nebo finančních. Vnitřní příčky tedy například nejsou hliněné, ale z pórobetonu.

Ovšem parapety jsou žulové, mezi kládami je vložena izolace z konopí, ve střeše je dřevovláknitá izolace, jako střešní krytina byla použita štípaná šedá břidlice, lehčí, než původně zvolený druh kamene... Lucie také nechtěla, aby dům působil jako tmavá chata, proto je zde velké množství prosklených ploch, orientovaných na jihozápad, a příčky jsou kvůli prosvětlení v bílé barvě.

Ne vše se podaří napoprvé

Na pozemek není přivedena voda ani plyn, pouze elektřina. S tím bylo třeba počítat již od počátku stavby a na základě těchto skutečností dimenzovat septik a zajistit vlastní studnu a přítok vody. Pragmatické sdělení se při Martinově vyprávění mění v pravé dobrodružství.

„Máme vlastní studnu, vrt je hluboký asi 28 metrů, ale jsou z něj napájeny všechny tři sruby, které zde stojí. Přívod vody byl trochu komplikovaný – někdo z řemeslníků zapomněl v našem domě zavařit hlavní přívodní trubku, která je pod kuchyní. Po instalaci kuchyňské linky a prvním natlakování začala voda téct pod celým domem. Hlavní potrubí nebylo možné vykopat a zavařit dodatečně bez nezbytné demontáže kuchyňské linky a rozbití podlahy včetně podlahového vytápění. Naštěstí jsem do domu nechal zavést druhé záložní potrubí, bylo zabudováno z druhé strany stavby. Kvůli této chybě je nyní vedení od vrtu k domu dlouhé ne 10, ale asi 250 metrů."

Dvoupodlažní srub překvapí při vstupu otevřeným prostorem se zrcadlovou posuvnou šatní stěnou v délce přes čtyři metry, ve které se odráží mohutná srubová kulatina v přírodním odstínu z protilehlé strany. Na velkou otevřenou předsíň navazuje chodba, odkud vedou dveře na toaletu a do koupelny a která se dále otevírá do obytného prostoru s moderní kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Přímo odtud pak vedou schody do patra, kde jsou dva dětské pokoje, pracovna, ložnice, koupelna, WC a šatna.

„Velkou starost mi dělaly schody," vysvětlujeMartin, „nechtěli jsme srubové, takže na horním rameni posledního schodu je kluzná plocha, po níž se podle potřeby a míry sedání schodiště posouvá. Dalším problémem byly posuvné dveře, vedoucí z obytného prostoru na terasu. Nad nimi jsou jen dvě klády celé a jedna poloviční a ty roznášejí zatížení břidlicové střechy. Následkem vysychání dřeva v obvodové konstrukci došlo k podvěšení osmimetrové prosklené stěny. Proto bylo nezbytné klády sešroubovat a na dvou místech podložit. Zpevnění stěny jsme vyřešili posuvným portálem v hliníkovém rámu, protože hliník je lehký a pevný.

Rám je ve stejném barevném odstínu, jako dřevěné rámy oken." Podlahy v patře jsou z lehčeného betonu, na němž je položena plovoucí podlaha. Pro ten se Martin rozhodl proto, aby zatížení stěn v přízemí nebylo spolu s hmotností střechy příliš velké.

S lehčeným betonem byly sice problémy, ale i přes veliký obsah polystyrenu je instalované podlahové topení plně funkční.

Z jednoho polínka krb nevytopíš...

Primárním zdrojem vytápění srubu je kanadská krbová vložka. „Hrubá stavba byla postavena v roce 2012 a dům si stále ještě sedá, přestože již ne příliš," pokračuje Martin, „nyní máme rezervu ještě asi pět centimetrů. Samozřejmě nejrychleji dům sedal, když jsme začali topit, celkově to bylo asi 17 centimetrů. První rok, kdy srub sedal nejrychleji, jsme topili pouze minimálně, aby byl rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou co nejmenší a dřevo vysychalo pozvolna.

V opačném případě by se mohly tvořit velké praskliny."

Jelikož při provozu krbového topidla dochází k vysoušení vzduchu a následně nežádoucímu rychlému vysychání obvodových stěn, je nezbytné při topení krbem nebo krbovou vložkou také udržovat v dřevostavbě optimální vlhkost. K tomuto účelu slouží zvlhčovač.

„Pro vytápění byl do daného prostoru zvolen jako optimální bezroštový systém spalování, který spolu s katalytickou jednotkou (keramická vložka, hluboká sedm centimetrů, kterou prochází odchozí spaliny) zajistí velice úsporný provoz krbové vložky. Odchozí spaliny jsou katalyzátorem zadrženy, tudíž dochází k prodloužené době hoření a současně i k dosažení výborných emisních výsledků s nejnižším obsahem spalin. Intervaly přikládání se díky katalyzátoru prodlužují až na 16 hodin. Horní podlaží domu je vytápěno teplovzdušnými rozvody s instalovaným pomaloběžným ventilátorem s filtry. Ovšem v případě nutnosti vytápění celého objektu je pochopitelně potřeba dosáhnout dostatečné distribuce tepla i do nejvzdálenějších prostor, proto jsou otáčky ventilátoru řízeny automaticky dle teploty. Součástí teplovzdušného rozvodu je i teplovodní výměník s funkcí bypass, napojený na akumulační nádrž s objemem 1000 litrů, která je zdrojem teplé vody pro podlahové topení a TUV. Při topení v krbu je voda v nádrži nahřívána krbem. Dalším zdrojem vytápění je tepelné čerpadlo vzduch/voda a záložním zařízením je elektrická patrona v nádrži. Celkové náklady na energie v domě činily za rok 2015 asi 25 tisíc korun plus čtyři kubíky dřeva."

Zastavěná plocha: 149 m2

Užitná plocha: 270 m2
Ošetření stěn: olejový nátěr Kreidezeit
Teplo: tepelné čerpadlo vzduch/voda, kanadská krbová vložka Regency s katalytickou jednotkou, rekuperační jednotka propojená s teplovzdušnými rozvody
Celková tloušťka stěny: 350–400 mm
Realizace: Jaroslav Had, Volyně