Srub nemůže stát kdekoli, ale pokud pro něj vybereme pěkné místo, kde by mohl, řečeno s chytrou horákyní, vyniknout a současně tak trochu splynout s okolím, může stát i tam, kde se sruby tak často nevidí. Třeba na Vysočině.

Majitelé srubu, který dnes navštívíme, jsou městští lidé. Chtěli se přestěhovat na venkov, ale první pokus se zděnou vlhkou chalupou nevyšel. Prodali ji, přestěhovali se do města a začali přemýšlet o dřevostavbě. Avšak doba byla jiná — internet byl v počátcích, běžné vyhledávání, jak ho známe dnes, nebylo možné a firem, které se stavěním domů z masivního dřeva zabývaly, bylo ještě pomálu. „Po čase jsme sehnali tento pozemek," vzpomíná majitel, „byla to náhodná a výhodná koupě, idea nového domu nabyla na obrysech. Vybírali jsme firmu a současně si nechali udělat jednoduchý návrh projektu pro stavební povolení, které jsme začali vyřizovat. Věděli jsme, že půjde o masivní dřevostavbu, ale nebyli jsme rozhodnuti, zda to bude roubenka nebo srub. Nakonec jsme si firmu vybrali — nabídla nám skvělou cenu, líbilo se nám i jejich jednání, byli jsme se podívat také ve firmě, kde jsem si poprvé mohl prohlédnout i osahat dřevostavbu zblízka a úplně jsem se do ní zamiloval."

Když dům vyzrává
Samotná stavba domu pak netrvala příliš dlouho. Nejvíce času zabrala základová deska a výroba domu přímo ve firmě. Jeho sestavení na pozemku bylo již otázkou několika dní. Majitelé si nechali postavit jen hrubou stavbu. Krytinu, podlahy, zateplení, palubky, příčky a vše ostatní dodělávali sami. „Jako střešní krytinu jsem před deseti lety zvolil cementovláknité desky, což se mi dnes jeví jako nesprávné řešení. Nevadí, že šablony ztratily barvu, ale začínají se loupat, hřebenáče se rozpadají, na jednom místě už úplně chybí. Takže mě čekají buď opravy, nebo výměna. Mně se tehdy krytina velmi líbila, také jsem chtěl, aby svým rázem zapadla mezi zdejší stavby. Zatím ji měnit nebudu, budu dělat jen opravy a časem uvidím...".

Stavba ze surového dřeva je prvních několik let stále v pohybu, takzvaně si sedá, a tomu je třeba pravidelně přizpůsobovat jednotlivé prvky. V tomto případě nebylo sedání příliš rychlé — po dokončení zůstal dům rok prázdný, nedocházelo tedy k velkým změnám teplot a mohl také přirozeně větrat. „Hned na počátku jsem seřizoval komín a střechu, na komíně to dělalo asi deset centimetrů, povoloval jsem patky pod sloupy a podobně. Nyní se rozhoduji, že budu tmelit štíty, jsou roubené, dnes se již takové nedělají. Nejsou zatížené, na konstrukci tedy nic netlačí. Kuláče jsou vlastně samostatné, takže nesedaly a zůstaly proto malinko viset. Stáhli jsme je dolů, ale vznikly mezi nimi malé mezery, které je třeba uzavřít. Perfektně fungují i okna, i přes to sedání a neustálý pohyb domu se dají zavírat, otevírat, stejně tak i dveře. Seřizoval jsem pouze dveře do hlavní místnosti a vchodové dveře."

Správný nátěr je základ
Srub sice nemá omítky ani fasádu, práce však neubude, dřevo je třeba zevnitř i zvenku natřít. V interiéru je napuštěné včelím voskem rozpuštěným v perchloru, další údržba již spočívá v občasném odstranění prachu a otření stěn. „Venkovní první nátěr vydržel na severní straně, kde je dřevo kryté, několik let, ale na osluněné straně se začal loupat a prášit. Asi po třech letech jsem tedy dřevo znovu natíral, ale nezlepšilo se to, asi po pěti letech jsem ho ručně přebrousil a natřel jsem ho jinou barvou, vhodnou na dřevostavby, ale začala se loupat také. Možná, že na dřevě zůstaly zbytky předchozích nátěrů. Potom jsem tedy s natíráním dlouho váhal, až jsem se letos rozhodl, že nátěr znovu obnovím. Zvolil jsem českou barvu Karbolineum Extra, kterou doporučují i památkáři, používá se také na natírání šindelů. Dřevo jsem opatrně obrousil vibrační bruskou, abych neporušil tu vrchní vrstvu a natřel, zatím jsem spokojený."

Teplo domova
Výběru topení v domě je třeba věnovat velkou pozornost, v roubené stavbě to platí dvojnásob. Nejde jen o tepelnou pohodu, různobarevné plameny a tiché praskání dřeva tam k večernímu posezení prostě patří. „V zádveří a v koupelně máme ještě podlahové topení, nic méně topíme nejvíce kachlovými kamny s krbovou vložkou, takže podlahové topení s vodním rozvodem využíváme minimálně, radiátory slouží spíše k temperování domu. Srub se v chladných dnech poměrně rychle ohřívá, je výhodné, že nemusíme příliš topit ani na podzim, zvlášť když svítí sluníčko, je tu příjemné teplo. A nahoře v podkroví někdy až horko... Uvažuji, že časem pořídím tepelné čerpadlo, systém vzduch/voda, už jsem začal připravovat místo. Využili bychom ho na topení i na ohřev vody."

Zastavěná plocha: 128 m2
Užitná plocha: 178 m2
Spodní stavba: štípaný beton — imitace kamene
Konstrukce: roubené ze smrkové kulatiny o průměru 20 až 25 cm
Komín: zděný vyvložkovaný
Ošetření dřeva: Bochemit
Vytápění, ohřev vody: kachlová kamna s krbovou vložkou a teplovodním výměníkem, elektrokotel napojený na radiátory, bojler
Voda: vlastní studna, obecní vodovod
Podlahy: masivní dřevěné, keramická dlažba
Okna: dřevěná, izolační dvojskla, U = 1,1 W/m2K
Dveře: vnější dřevěné euro, vnitřní dřevěné — borovice, s obložkami
Realizace: Haniš srubové domy s.r.o., www.srubovedomy.cz