Eva a Martin si původně chtěli postavit dřevěný dům v horách, v kopcích pod lesem nebo v horském údolí, nakonec mají domov v rovinaté krajině na rozhraní Hané a Nízkého Jeseníku. Je to trochu paradox, ale málokdy v životě máme vše, co chceme. A ne vždy je neúspěchem skutečnost, že nedostaneme to, o co jsme usilovali.

Martin a Eva přistupovali ke stavbě domu do určité míry pragmaticky – sny jsou jedna věc, ale čas běží a na podnájmu se také stále bydlet nedá. Vhodný pozemek ve výše položené lokalitě či dokonce v horách nebyl k mání, rozhodli se proto pro rovinu. Tam je nakonec také dobře vidět do dálky.

Proč dřevostavba? A co jiného?!

Že dům bude dřevostavba, bylo od počátku vlastně dané, ke dřevu mají v rodině blízký vztah. „Typově není dům ani srub ani roubenka," vysvětluje Martin, „roubenka má prapůvodně křížení na rybinový spoj, pro srub je typické přečnívající křížení trámů, tak, jak to máme my. Ale rohové kříže jsou ukryté pod kamenným obkladem, nechtěli jsme, aby byly vidět, protože v místní zástavbě nejsou obvyklé. Srubová stěna není masivní, ale je uvnitř zateplená. Dnes se stále častěji přistupuje k zateplení masivních dřevostaveb, takže se ve výsledku přesně typově nerozlišují. Základem jsou dvojité stěny a zateplují se tak, aby splňovaly energetické standardy, ale i ty mají své limity. Stavba klasických dřevěných staveb bude možná brzy minulostí...".

Konstrukce střechy také není zcela typická – netvoří ji klasické krokve, je ze sbíjených vazníků, vnitřní prostor o ploše asi 25 m2 je vyčleněn pro malou půdu, přístupnou z chodby.

Dřevo je ošetřené tenkovrstvou lazurou, na osluněných stranách je třeba nátěr obnovovat zhruba každé čtyři roky, místa chráněná před sluníčkem a povětrnostními vlivy další péči nepotřebují. Bungalov umožňuje chránit fasádu z velké části konstrukčně – před sluncem a povětrnostními vlivy ochraňují především horní plochy stěn velké přesahy střechy.

Uvnitř je dřevo ošetřené vodou ředitelným lakem v bílém odstínu, v části domu byl použit transparentní – tam dřevo ztmavlo, bílé se nezměnilo. Povrch je bezúdržbový. Část stěn je obložena imitací kamene.

Úsporný energeticky i objemem

Dům je přízemní a na první pohled malý, plně však dostačuje rodině se třemi dětmi. Kromě obytného prostoru s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem je zde ještě dětský pokoj, společný pro všechny tři děti, ložnice, pracovna a hygienické zázemí. K obytnému prostoru lze počítat i terasu, na zahradě je také samostatné posezení a sklípek. „Sezení venku jsme využívali často," vysvětluje Eva, „ale pak jsme udělali venkovní ohniště, a protože děti na něm rády opékají špekáčky, sezení teď přichází ke slovu, třeba když chceme udit."

Téměř veškerou potřebu tepla pokryjí krbová kamna, jen ve velkých mrazech vypomohou elektrické kamenné radiátory v ložnici a dětském pokoji. Je to tak i díky tomu, že je dům velmi dobře zaizolovaný. Na stropě je 400 mm, ve stěnách pak asi 200 mm tepelné izolace. „V domě je příjemné klima i v létě – nepřehřívá se, dokonce ani v loňském roce, když byla ta velká vedra, tady nebylo horko... Ve dne jsme měli zavřená okna, přes noc jsme větrali."

Místo jezírka sklípek

Velmi důležitou součástí rodinného bydlení je ovšem i zahrada. Během let již utvořila s domem symbiotickou jednotku, která vznikala přirozeně podle možností a potřeb rodiny. Zahrada je zčásti užitková, jsou tu zeleninové záhonky a také stromy – švestky, ryngle, a nechybí samozřejmě ani místo pro dětské hry. „Zahradu jsme s trávníkem a základní výsadbou založili asi před pěti lety, od té doby vždy něco dosadíme. Postupně jsme pak postavili plot, posezení a vysadili dřeviny okolo plotu."

Za pozornost stojí sklípek. Je v blízkém sousedství domu a zaujme určitě každého příchozího, neboť připomíná v tom kladném slova smyslu maketu pohraničního obranného bunkru. „Původně tu mělo být koupací jezírko s biotopem a plavací zónou. Sklípek byl náhlý nápad, realizovaný před dvěma lety. Hlubší být nemohl, protože je tu vysoká spodní voda, úroveň stropu je tedy zhruba v úrovni země. Sklípek není nijak zaizolovaný, pouze pod podlahou a na vrchu klenby jsou drenáže. Ty vrchní jdou do trativodu, voda ze spodních je odváděna do jímky, která, když se naplní, je přečerpána do trativodu. Vodu nijak nevyužíváme, protože je silně železitá."

Kdybychom stavěli podruhé...

Dispozici bychom nechali v této podobě, možná bychom zmenšili trochu obývák a zvětšili terasu. Obytný prostor bychom otevřeli nahoře do galerie. Také nám chybí například samostatná technická místnost nebo větší spíž. Ale to jsou takové podružnosti, s nimiž se během let naučíte žít. V každém případě by dům zůstal přízemní a malý, tak, jak je dnes – vše je blízko sebe, všichni jsme spolu...

Připravila Dana D. Daňková
Foto Martin Zeman

Plocha pozemku: 1176 m2
Zastavěná plocha: 133 m2
Užitná plocha: 110,5 m2
Spodní stavba: betonová základová deska
Stavební systém: obvodové stěny – srubová konstrukce ze sušených hranolů s tepelnou izolací a obkladem; příčky – srubová konstrukce ze sušených hranolů
Ošetření stěn: interiér vodou ředitelný lak v bílém odstínu, v části domu transparentní; exteriér tenkovrstvá lazura
Střešní krytina: betonová
Okna: dřevěná euro, původně s dvojsklem, dodatečně osazena trojskly
Podlahy: dlažba, vinyl, lakovaný smrk
Teplo: krbová kamna, alternativní zdroj – kamenné elektrické radiátory
Celková tloušťka stěny: 390mm
Projekt a realizace: WOOD-LIFE, s.r.o.