Kostka – na první pohled banální tvar svádějící k domněnce, že jeho stavba bude jednodušší a levnější. I střídmost kostky však může disponovat originalitou, díky které i dřevěná bedna získá přitažlivost a nadčasový tah. Stačí ji citlivě vnořit do krajiny, zbavit ostrých rohů a co není nutné dělit dveřmi, prostě neoddělovat.

„O podobě našeho domu jsme měli jen mlhavou představu. Věděli jsme jen to, že má být středně velký, vycházet z funkcionalismu a zároveň by měl zapadnout do venkovské krajiny. Tak jsme začali s hledáním mezi typovými domy. Vkusnou alternativu jsme ale mezi nimi nenašli.

Tehdy jsem náhodou natrefila na architekta Bradáče, který tou dobou ještě studoval. Po zkontaktování nám předložil několik výkresů, z nichž první přesně odpovídal našim požadavkům. Bohatě prosklená, víceúrovňová kostka bez jakýchkoliv výklenků a výčnělků, se zaoblenou dřevěnou fasádou. Protože byl pro nás důležitý kontakt se zahradou, navrhl architekt dům ve svažitém pozemku tak, aby bylo možno ze všech tří úrovní vstoupit na zahradu bez překonání jediného schodu.

Na následnou stavbu ale nevzpomínáme rádi. Dům byl z technických i architektonických důvodů navržen jako kombinace zděného přízemí a dřevostavby v patře. Dvě různé konstrukční technologie nečekaně přinesly řadu problémů. Vzhledem k tomu, že jsme nenašli firmu, která by byla schopna postavit dům jako celek, tedy zděnou i dřevěnou část domu, museli jsme práci zadat dvěma dodavatelským firmám. Tím vznikaly neustálé prodlevy a nesoulad mezi realizací obou částí domu. Kromě toho se konzervativně založení řemeslníci jen těžko vypořádávali s atypickými prvky, jakými jsou velkoplošné prosklení obývací části či zaoblení rohů dřevěné fasády.

Není proto divu, že se stavba protáhla na celé tři roky. Kdybychom stavěli znovu, věnovali bychom více času hledání vhodného dodavatele a nechali bychom si postavit dům na klíč.

Zahrada na dosah

Dům a všechny jeho hlavní obytné místnosti jsou orientovány k jihu až jihozápadu, kam jsou také směřovány ty nejpůsobivější výhledy do okolí. Obývací místnost a terasy v přízemí i v patře jsou rovněž umístěny tak, aby se přírodní dominanty okolního terénu staly přirozenou součástí domu. Přízemí je výškově členěno na tři úrovně sledující přirozený spád pozemku. V nejnižší úrovni se nachází hlavní obytný prostor, kterému dominuje bohaté prosklení směřující na přilehlou zahradu. Ve střední úrovni je situován hlavní vstup do domu, šatna, kuchyně, jídelní výklenek a malá toaleta se sprchou. Na nejvyšší úrovni je pak umístěna multifunkční místnost, která slouží jako pracovna a pokoj pro hosty, a dále technické zázemí domu přístupné jak zvenčí tak zevnitř.

Schodištěm se dostaneme do horního patra, které je centrální chodbou rozděleno na dvě části. V první se nacházejí dva dětské pokoje, mezi nimiž je k dispozici malá koupelna. Druhá část je vyhrazena naší ložnici, na kterou navazuje šatna a pak hlavní koupelna s vanou. To nám umožňuje naprostou soběstačnost a nezávislost na zbytku domu. Zároveň zde máme soukromí a s dětmi se vzájemně nerušíme. Z ložnice vede přímý vstup na pobytovou terasu, která je současně vegetační střechou zděné části domu. Mít výhled z postele do zeleně bylo naše velké přání.

Ačkoli je celé patro koncipováno jako sendvičová dřevostavba, nechtěli jsme dřevo v interiéru přiznávat, a tak jsme stěny i stropy nechali zakrýt sádrokartonem. I přesto si zde užíváme vůně dřeva a zdravého mikroklima, které dřevostavba vytváří. A protože se středové zdi táhnou z přízemí až po střechu (strop je v jedné výšce pro všechny tři úrovně domu), nemusíme v patře vůbec topit. Naakumulované teplo z krbu se zde výborně drží, a elektrické radiátory na stěnách jsou tak zcela zbytečné.

Vnitřní uspořádáním domu se ukázalo jako velice funkční a jsme s ním nadmíru spokojeni. Přesto ale trávíme od jara do podzimu spoustu času venku. Práce na zahradě je pro nás koníčkem i způsobem relaxace. Na jihozápadní straně ještě stále budujeme japonskou zahradu, východní část, vyhrazená koupacímu jezírku, je už dokončená. Jezírko jsme chtěli co nejblíže domu a výsledkem je, že ho od obýváku v nejnižší úrovni domu dělí jen úzké dřevěné molo. Díky hloubce dvou metrů se v něm dá pohodlně plavat a v zimě na něm můžeme i bruslit. O čistotu vody se za nás starají ryby, především dva vzrostlí jeseteři.

Připravila Dana Jakoubková
Foto Martin Zeman

Zastavěná plocha: 141 m2
Užitná plocha: 189 m2
Spodní stavba: betonové pasy, bez podsklepení, ePS
Konstrukční systém: 1. NP zděný, tl. 240 mm, 2. NP trámkový – tesařský
Tepelná izolace: minerální vata tl. 160 mm
Fasáda: modřínová prkna na větraném roštu, klempířské prvky – titanzinkový plech
Střešní krytina: PVC fólie, zásyp + vegetační povrch
Strop: litý beton
Okna: dřevěná, europrofily, izolační trojsklo, hliníkové žaluzie
Podlahy: vícevrstvé dřevěné lamely – dekor bělený dub, keramická dlažba, patro – koberec
Teplo: elektrokotel, podlahové vytápění, podlahové konvektory, radiátory, krb, příprava na solární kolektory
Větrání: přirozené
Skladba stěny (směrem zevnitř): 1. NP – omítka, P+D 240 mm, vata tl. 160 mm, paropropustná fólie, rošt, větraná mezera, modřínová prkna 2. NP – SDK, rošt, parotěsná fólie, vata tl. 160 mm, paropropustná konstrukční deska, rošt, větraná mezera, modřínová prkna
Celková tloušťka stěny: 1. NP – 49 cm, 2. NP – 32,5 cm
Projekt: studie domu a zahrady – Ing. arch. Jan Bradáč, www.monom.cz, DSP – Ing. Jiří Svoboda
Realizace: subdodavatelsky, dřevěné konstrukce – PALIS Plzeň spol. s r.o.,  2010