Dům svého srdce objevila Edit na pláži. Uprostřed luxusního časopisu pro movitější čtenáře, který jí manžel Ondřej přibalil trochu jako provokaci s sebou na dovolenou, nalistovala krásnou dřevostavbu. Edit už na prahu dospělosti věděla, že si jednou postaví vlastní dům, a teď se jí začalo dařit v podnikání. Rozhodnutí pro dřevostavbu přišlo tedy přirozeně ve správnou dobu a také s přesvědčením, že dům vybudovaný z peněz spokojených žen, které naučila být krásnými i bohatými, bude jí a rodině přinášet jen štěstí.

Pozemek v malém malebném lázeňském městě poblíž ostravské průmyslové aglomerace, které si ale zachovalo idylický přírodní ráz, jsme našli ještě v situaci, kdy po několika investicích jsme byli skoro na nule a potřebovali jsme tak dva roky na to, abychom se finančně vzpamatovali. Jenže pět tisíc metrů čtverečních v nádherné lokalitě, jen deset kilometrů od dosavadního bydliště a svého Studia krásy...

Skrytá hodnota

Říkalo se tomu zámeček. Jeden německý architekt tady na začátku minulého století postavil pro dceru obrovský objekt s ordinací, pokoji pro služku a zahradníka i s krásnou kovovou věžičkou. Nicméně při osídlování pohraničí po válce dům získal nové majitele, kteří ho nebyli schopni spravovat. Dům byl v absolutně dezolátním stavu a pozemek se asi rok a půl neprodával ze dvou důvodů. Za prvé, když sem zájemci přišli, začali přemýšlet, jakým způsobem stavbu opravit, kolik by stály statické průzkumy, rekonstrukce, a dostali se k sumám, které je odradily. Za druhé, nikdo si nedokázal představit, jak je pozemek skutečně velký, protože majitelka trávu osekávala jen dvacet metrů kolem domu. Dál rostly lopuchy, kopřivy, svlačec, přes sedmdesát starých vzrostlých stromů, v rohu pozemku byla veřejná skládka.

Hodně jsme ušetřili za sanaci velkého domu, která měla stát více než milion korun. Manžel je šikovný, koupili jsme si traktor a avii (jen pro zajímavost traktorista si bere 800 Kč za hodinu) a dva roky jsme sem jezdili pracovně se rekreovat. Objekt jsme s kamarády do cihly rozebrali, co šlo, odvezli do sběrného dvora, vykopaným kamenem ze základů domu jsme pak obložili novou stavbu a část cesty, suť jsme použili na zvýšení terénu kolem potoka, kde bývala záplavová zóna. Po vyčištění pozemku teprve vynikla jeho rozloha a krása, a hned se tady objevili různí kupci. Postupně na něm vznikne ovocná zahrada s jezírkem, kde budeme chovat ryby, a vzadu za potokem manžel postaví dřevěný domek pro ovečky.

Speciální financování

Na dovolené jsme dospěli k rozhodnutí o dřevostavbě, a pak se začali ohlížet po schopném architektovi, který už má zkušenosti s navrhováním srubů. Studii domu jsme přes dva roky připravovali s mladým architektem Markem Danyšem. Dávali jsme si čas na to, aby dům byl po všech stránkách účelný a praktický. Projekt nám už zpracovala stavební firma, která zastupovala zahraniční firmu. Ta však předtím, než začne dům vyrábět, požaduje od klienta velmi vysokou finanční částku, takže jsme začali mít problémy se získáním hypotéky. Žádná banka u nás není ochotná převést firmě do zahraničí tolik peněz, aniž prokážete tak zvané prostavění části stavby! Díky tomuto „speciálnímu financování" a z něho vzniklým komplikacím jsme byli nuceni hledat novou domácí firmu. Na internetu nás intuitivně oslovila firma bratrů Pacáků, a přestože jsme přišli o zálohu čtyři sta tisíc korun za odstoupení od realizace, tedy hodně velkou částku, vše se nám vrátilo v jejich seriózním přístupu. Do firmy Sruby Pacák v Čeladné jsme se zajeli podívat, prohlédli si rozestavěné sruby a okamžitě jsme se zamilovali do masivních kulatin a už jsme si nedovedli představit, že bychom žili v dřevostavbě jen z pravidelných užších trámů. Navíc jsme se dočetli, že stavební dřevo by mělo pocházet ze stejné oblasti a stejných klimatických podmínek, kde bude dům postaven. Náš srub je tedy z beskydských smrků a jedlí.

Finanční ztrátu nám pak vynahradily různé úpravy domu, které jsme neměli v původním projektu kvůli vysoké ceně. Dodatečně jsme přistavovali balkony po obou stranách a terasu kolem celého domu. Tímto způsobem jsme ušetřili spoustu peněz, než kdybychom materiál dováželi ze zahraničí. Musíme znovu říct, že si nesmírně ceníme přístupu obou bratrů, nikdy jsme se nesetkali s tak neskutečně pracovitými a slušnými majiteli firmy, kteří jsou zároveň neuvěřitelně skromní. Dřevařinu vystudovali na vysoké škole, pro zkušenosti odjeli do Kanady a své řemeslo mají opravdu rádi.

Tady jsou peníze

Nejhorší jsou ti řemeslníci, kteří si myslí, že znají všechno a svou neprofesionalitou nadělají více škody než užitku. To se nám stalo například při pokládání dlažby v suterénu a v přízemí. Obkladači neměli vůbec zkušenosti s pokládkou dlažby v dřevostavbách, které během prvních dvou až čtyř let pracují, a tudíž musí být na spárování použity pružné tmely a dělány dilatační spáry. Takže díky jejich neznalosti se nám po dvou letech na některých místech v suterénu zvedla podlaha a dlažbu bylo nutné udělat znovu. V přízemí se začala vydrolovat spárovačka, kterou musela už jiná zkušená firma vysekat a nově podlahu vyspárovat! Pak jsou firmy, co za srubem nebo roubenkou vidí hlavně peníze. Když si domluvíte přes telefon cenu, například zhotovení příjezdové cesty, po zhlédnutí domu jsou schopny vám předem dohodnutou částku zdvojnásobit. Také stavební dozor je k ničemu, pokud máte člověka, který přijede na stavbu párkrát za měsíc. Najděte si někoho blízkého, kdo přesně ví, co chcete, můžete mu důvěřovat a na výsledku mu záleží. Manžel byl na stavbě s řemeslníky denně, staral se o ně, a přitom pozorně poslouchal, jaké varianty řešení nabízejí.

Kromě zboření zděného objektu a terénních úprav jsme si hodně věcí udělali sami, třeba také střechu. Srubaři postavili obvodové stěny po pozednice a krovy, obili je deskami, položili konopnou izolaci a manžel se svým kamarádem šel za nimi s lepenkou. První vrstvu přibíjeli, druhou šroubovali, bylo dost divoké dívat se, jak pobíhají po šikmé střeše. Mezi stavebníky se pod vlivem výrobců traduje, že srub musí být zatížený betonovou krytinou. Tomu moc nevěříme, protože dřevěná konstrukce je těžká a i s vybavením interiéru sama klesá dolů. Střechu máme složitou, a když jsme spočítali její cenu s betonovými taškami, dostali jsme se k neuvěřitelné sumě. Zvolili jsme proto třímembránovou živičnou krytinu značky Pluvitec s černým posypem, která má životnost 60 až 70 let. Vypadá krásně a slouží skvěle. Stejně tak nás odradila cena za pokládku venkovní dlažby. Oslovili jsme asi čtyři firmy a ceny byly šílené. Takže nakonec asi 400 m2 dlažby zvládl udělat manžel také se dvěma kamarády a je to jako od profesionálů. Poctivá a festovní práce. Našima rukama jsme zhotovili modřínové podlahy v podkroví, část venkovních teras, velkou část zahrady okolo domu a v loňském roce jimi prošlo i hodně práce při stavbě velkého bazénu. Firmou Sruby Pacák jsme si kromě hrubé stavby nechali ještě postavit schodiště, celé patro, částečně terasu a obložit interiér nehraněnými prkny.

Cenné rady

Před stavbou s námi Michal Pacák objel několik srubů, kde jsme od majitelů získali užitečné rady a informace. Zajímali jsme se například o tepelné čerpadlo, ale všichni byli spokojeni se svými krby. Místo do nákladného čerpadla jsme tedy raději investovali do kvalitního krbu s velkou krbovou vložkou, teplý vzduch za pomoci víceúčelového ventilátoru stoupá do horních místností a mimo koupelen, kde je podlahové vytápění, tam jiný zdroj tepla nepotřebujeme, stačí nechat otevřené dveře. Dřevěné stěny dokážou teplo dokonale udržet. Před zimní dovolenou jsme nastavili vnitřní teplotu na 8 °C a po návratu bylo v domě deset stupňů – elektrický kotel vůbec nebyl v provozu. Spotřebu elektřiny nám šetří solární panely, které ohřívají vodu v expanzní nádobě, odkud předehřátá voda teče jedním okruhem do bojleru a druhým do podlahového topení. Nakonec jsme se ale rozhodli i pro původně zavržené tepelné čerpadlo, pořízení čerpadla vzduch-voda plánujeme na příští rok. Důvodem je vyhřívání vody ve velkém zastřešeném bazénu, aby se dal užívat také v zimním období. Teplo vyrobené čerpadlem se bude opět shromažďovat v expanzní nádrži a bude tak sloužit i k vytápění domu.

Nedokážeme si představit, že bychom se obešli bez sklepa. Sice jeho stavbou se nám navýšily náklady určitě alespoň o dva milióny korun, nicméně získali jsme do konce života dostatečné úložné a skladovací prostory. Máme v něm technickou a uklízecí místnost, spodní koupelnu s WC a také dílnu, kde vzniká hodně nápadů a výtvorů, kterými manžel pokračuje s dostavbou srubu a jeho vybavením. V prostorné místnosti plánujeme vytvořit také relaxační wellness s velkou vířivkou, infrasaunou a odpočívárnou. Další velká společenská místnost slouží ke sportovním aktivitám jako je stolní tenis, fotbal, elektronické šipky apod. Sklep zatím nemá vytápění, ale počítáme s pořízením dvou infrapanelů, které velkou místnost rychle a dostatečně vyhřejí.

Pusťte se do dřevostavby

Celý dům je stavěný také tak, aby se v něm mohlo scházet hodně našich přátel najednou. Několikrát ročně pořádáme akce pro více než třicet lidí a vše je v pohodě. Jsem velmi šťastná, že srub dýchá pozitivní energií a každá návštěva se do něj hned zamiluje, cítí se tady příjemně a nechce se jí odcházet. Okolo jedné části naší rozlehlé zahrady vede pěší zóna po hrázi rybníka, na které se zastavují turisté i cyklisté a okukují náš srub, tak jako já jsem dříve okukovala jiné domy. Věřím, že našim přičiněním zde vyrostlo něco výjimečného a hezkého.

Přejeme s manželem dalším lidem, aby se do stavby dřevěného domu pustili. Má totiž svou duši, vůni a ničím neopakovatelnou atmosféru klidu a pohody. Praktickou výhodou je, že po stavbě z masivu nemusíte zakopávat cihly, beton a různé zbytky materiálů. Dřevo pěkně nařežete, nachystáte na topení a bohatě vám vydrží na dvě až tři zimy.

Připravila Helena Petáková
Foto Martin Zeman

Spodní stavba: železobetonová konstrukce, celý dům je podsklepen, betonová základová deska
Stavební systém: srubová konstrukce
Krov: dřevěný – smrk a jedle
Střešní krytina: živičná krytina Pluvitec
Vstupní dveře: dřevěné
Okna: dřevěná ze sibiřského modřínu
Zasklení: izolační trojsklo
Podlahy: dlažba, v ložnici podlaha z modřínu, v dětských pokojích na QSB deskách vysoký koberec
Topení: podlahové topení v přízemí a ve všech koupelnách, krb vyzděný šamotem do výšky 6 metrů
Pozemek: 5000 m²
Zastavěná plocha: 150 m²
Obytná plocha: 230 m² a suterén 140 m² (společenská místnost, dílna, technická místnost, koupelna, místnost pro rodinný welnes)
Realizace: Sruby Pacák s.r.o.