Z příjezdové cesty to vypadá, že za přízemním, vcelku rozlehlým domem vykukuje patro další budovy. Stačí ale změnit úhel pohledu a je zřejmé, že to si jen projektant pohrál s iluzí i konvenčními postupy a druhé patro vměstnal do barevně odlišené nástavby v podobě „věže". S neotřelým pohledem Jany a Jiřího na svět i smyslem pro humor by asi žádné obyčejnější řešení nepřipadalo v úvahu.

Chtěli jsme pokud možno bezúdržbový dům zařízený v lehce hotelovém stylu. Dřevostavba byla pro nás logickou volbou – nechtěli jsme čekat pět milionů let, až něco vyschne a bude se moct ve stavění pokračovat. Také jsme moc nevěřili českým firmám, že by z cihel stavěly pořádně – je obvyklé, že každá cihla ve zdi má odštípnutý roh nebo hranu. Jsme přesvědčeni, že to na energetickou úspornost, kterou považujeme za zásadní, má vliv. Navíc ve Švédsku, odkud pochází Jiří, jsou dřevostavby běžné.

Snažili jsme se také brát ohled na okolí, kdyby bylo čistě po našem, byla by stavba asi kubističtější. Architektovi jsme samozřejmě ukázali styl, který se nám líbí, ale zároveň jsme ho požádali, aby výsledek příliš nekontrastoval s okolní zástavbou. Výsledek je podle nás dobrým kompromisem.

Interiér uklidňující i hravý

Kontrastní barva stěny v obývacím pokoji prostor nijak opticky nezmenšuje a díky velkým proskleným plochám je i tak dost světlá. Barevný motiv čokoládově hnědé se opakuje i ve vstupní hale.

Máme tu tři koupelny, každou v jiném designu. Nahoře červenou v barvě Ferrarri, chtěli jsme výraznou barvu, která se bude líbit synovi i za pár let, až se přestěhuje do většího soukromí ve věži. V přízemí je větší zenová koupelna s vanou a oknem, určená k naší relaxaci, a malá koupelna pro návštěvy. Na detailech jsme si dali záležet, například jsme chtěli obložení s kamenickými rohy, protože rohové lišty podle nás výsledný dojem vždycky spolehlivě zkazí.

Dům se maloval nadvakrát. Chtěli jsme, aby béžová výmalba ladila se vzorem tapety v ložnici a odtud se jako spojovací prvek rozlévala i do dalších místností. První varianta měla ale dost výrazný růžový odstín. Malíř sice připustil, že se mu „nezdála," ale nijak mu to nezabránilo celý dům s ní vymalovat. Dostal den navíc a napodruhé už to klaplo.

Příprava na Fort Knox

Technická místnost ukrývá kromě rekuperační jednotky i „ovládací středisko Fort Knox" – ústí sem rozvody pro veškerá myslitelná technická zařízení, která tu jsou nebo bychom je v budoucnu mohli chtít: centrální vysavač, tepelné čerpadlo (nad ním zatím váháme), solární panely, nejrůznější čidla a sítě... Všechny instalace jsou připraveny tak, aby stačilo osadit a zapojit koncový produkt.

Záludnosti dřevostavby

S čím jsme dopředu příliš nepočítali, je omezená možnost měnit například vývody na zásuvky a vypínače. Bylo to znát třeba u koupelen, kde jsme chtěli vypínače umístit symetricky až poté, co byly koupelny obložené a osazené zařizovacími předměty. Někde to ale nešlo, protože střed byl zrovna v místě, kde vede nosný trám. Jsme poměrně nároční na přesnost, vidíme i půlcentimetrový rozdíl, takže z tohoto pohledu nás to zaskočilo.

Na druhou stranu to, co se původně zdálo jako nevýhoda, se například na terase ukázalo být přesným opakem. Markýza na terase nemohla lícovat s hranou domu, takže jsme ji po dohodě s projektantem protáhli o půl metru dál a přizpůsobili tomu tvar terasy. Díky tomu vznikl za rohem vhodný prostor pro grilování, odkud nám ani při otevřených francouzských oknech nejde dovnitř kouř. Museli jsme si ale zvyknout na to, že každý detail je třeba řešit se stavební firmou, abychom nezasáhli do nosné konstrukce nebo nezkoušeli něco instalovat v místě, kde stěna nic neunese.

Změna je stavba

Už během stavby jsme se sázeli se stavbyvedoucím. Tvrdil nám, že ještě nikdy nezažil, aby investor nechtěl oproti projektu žádnou změnu. Byli jsme si tehdy celkem jisti, říkali jsme mu, že máme vše dobře rozmyšlené, že jsme tomu věnovali hodně času. V sázce byla láhev šampaňského. Nakonec jsme byli rádi, že na výhru trochu pozapomněl. Kdybychom mu dnes měli dát láhev za každou změnu, asi by seděl nad šampaňským ještě dnes.

Připravila Agáta Jankovská
Foto Martin Zeman

Zastavěná plocha: 222 m2
Užitná plocha: 177 m2
Spodní stavba: železobetonová základová deska
Konstrukční systém: Alfaeko, difuzně otevřený systém určený pro pasivní domy
Tepelná izolace: dřevovláknitá izolace v kombinaci s minerální izolací
Fasáda: silikonová fasáda
Střešní krytina: betonová, Bramac Max 7
Okna: PROGRESS, izolační trojskla, součinitel prostupu tepla oknem Uw až 0,62 W/m2K
Podlahy: vinyl, dlažba
Teplo: elektrické podlahové topení teplovodní s elektrokotlem, elektrický bojler, řízené větrání, rekuperace

Skladba stěny směrem zevnitř: sádrovláknitá deska Rigidur 12,5 mm, mezera s izolací 40 mm, parobrzda, sádrokartonová deska HSD 12,45 mm, konstrukce 160 mm, izolace 160 mm, 100 mm izolace, dřevovláknitá deska 60 mm, silikonová fasáda 10 mm
Celková tloušťka stěny: 395 mm
Součinitel prostupu tepla U konstrukcí: 0,13 W/m2K