Krásná roubenka Vítězslava a Daniely je po zděném domě druhá v pořadí, a přestože i v jejich případě platí, že touto stavbou si vyplnili své přání a teprve při další stavbě by dokázali dovést svůj dům k dokonalosti, Vítězslav je naprosto přesvědčený, že už stavět nikdy nebude. Kvůli mnoha peripetiím, která musel překonat.

Začátek vypadal hladce. Původním záměrem bylo postavit si roubenku na Valašsku, odkud pocházím a kde naše rodina už jednu roubenku vlastní. Ze zkušenosti vím, jak se v ní příjemně bydlí a dýchá. Život a práce mě ale přivedly na rovinatou Hanou, kde jsem pro svou roubenku začal hledat vhodné prostředí. Nakonec jsme s přítelkyní objevili tady tu stráň pod lesem, naproti jediné sjezdovce na Olomoucku. V zimě, když se při nočním lyžování kopec rozsvítí, připadáme si jako v Alpách, v létě při pohledu na pasoucí se ovce jako na mém rodném Valašsku.

Majitelem stráně je obec, která ji kompletně zasíťovala, takže výběrovým řízením jsme získali pozemek s přípojkami vody, odpadu, plynu a elektřiny. Ani se stavebním povolením jsme velké problémy neměli, přestože obec nechtěla zpočátku roubenku do navržené zástavby povolit. Respektovali jsme však všechny její regulativy – výšku domu, vzdálenost od silnice, barvu střechy... a nakonec nám vyšli vstříc. Sice na úkor některých našich představ, například vzdát jsme se museli černé střechy, protože obec měla barvu vymezenou od červené po hnědou, tak jsme vybrali tu nejtmavší hnědou, kterou jsme na trhu objevili.

Hrubá stavba

Ta byla nejpříjemnější částí celé stavby. Na webových stránkách jsme si vytipovali stavební firmy, jejichž majitelé působili jako nadšenci pro dřevostavby, a pak jsme vyrazili na objížďku referenčních domů. Z osobního jednání už tady na místě vyšla ze čtyř vybraných vítězně firma Sruby Pacák. Kromě jiného i proto, že nám byli ochotní udělat určité úlevy v ceně. Suverénně nejlepší byla jejich montážní parta, která přijela z Valašska. Velmi šikovní řemeslníci, pracovití, přesní, empatičtí, výborně se s nimi komunikovalo. Hrubá stavba proběhla neuvěřitelně rychle, odvedli tu úžasnou tesařskou práci. Spolupráce s bratry Pacáky je výhodná i v tom, že kdykoliv přijedou, mají tendenci pomoci s opravami, které zrovna řešíme.

Výběr firmy ovlivnila také její aktuální marketingová akce na konstrukci z beskydské jedle o velikosti hranolů 30 x 30 cm za stejnou cenu, jako byly předchozí hranoly o velikosti 20 x 20 cm. Samozřejmě jsme ji využili. O vlastnostech jedlového dřeva jsme se dočetli ve vašem časopise, že je trvanlivé, zato jeho omamně vonící silici nemusí každý snášet. Musíme to potvrdit, jde však o naše riziko, které jsme při volbě stavebního materiálu podstoupili. Uvidíme, jak se ovzduší v roubence bude vyvíjet dál. Druhou věcí, se kterou v naší dřevostavbě nejsme spokojení, je kročejová hlučnost. Slyšíme každý krok z podkroví, které obývají naše dospělé děti, přestože se snaží chodit tiše. Buď to souvisí s nedokonale provedeným projektem, nebo je to běžná slabina dřevěného domu.

Nepříjemné kapitoly

Jak se vyvíjela stavba dál, na to nechci radši ani vzpomínat! Možná jsme si po hrubé stavbě na další práce měli najímat řemeslníky tady z okolí, byli by levnější, ale zase neměli zkušenosti se specifikami dřevostavby. Těch drobností bylo dost, ale nejhorší příběh byl s naší střechou. Nikdo nám nechce věřit, že nám ji firma pokládala od 30. dubna do 31. srpna! Problém měla například se sukýnkami – s přesahy střechy a jejich napojením na štíty. Navazovaná místa jsou zakrytá jen takovým elastickým papírem, protože se jim evidentně nechtělo tašky řezat, stejně jich ale rozbili neuvěřitelné množství. Byli jsme rádi, že firma odjela, a teď čekáme, až místní pokrývač bude mít čas střechu opravit.

Další nepříjemná kapitola byla okna, která jsme museli nechat dobrousit a dobarvit. Zvlášť těžkou situaci jsme ale zažili ve chvíli, kdy byla už stavba hotová, a firma, která nám dělala vodotop, napustila systém vodou, aby nám ukázala, jak bude fungovat. Předtím doložila, že provedla tlakovou zkoušku. Představte si, že ze všech radiátorů, které jsou v podkroví, nám tady dole po stěnách crčela voda! Vytekla odbočkami ve tvaru písmena T. Začalo nepříjemné přehazování viny, firma se bránila, že za závadu může ten, kdo před ní do stěny nafoukal pěnovou izolaci, jenže takový tlak sotva rozvody poruší. Když jsme je komisionálně odkryli, zjistilo se, že spoje jsou nůžkami scvaknuté, jak měly být, ale všechny ty T-díly, že mají vadu výrobce. Na své náklady jsme znovu povolali řemeslníky, zpřístupnili rozvody nejen v dřevěných stěnách, ale v podkroví máme i stěny z lisované slámy, vybourali jsme vanu... Nový nepořádek, měli jsme už i vylamováno. Byla to infarktová situace, ale všechno se dá přežít. Každý trochu pomohl – Pacákovi, zedníci, obkladači.

Hmyzí podnájemníci

Když už jsme bydleli a konečně všechno fungovalo, nastěhovaly se do roubenky vloni v létě vosy. Prokousaly se zvenku skrz dřevo. První hnízdo, dlouhé čtyři a půl metru, objevil na garážovém stání a sprejem zlikvidoval klempíř, který zrovna u nás prováděl zalemování komína. Vosy se nám ale dostávaly přes stěnu i do obytného prostoru. Pod převisem střechy v rohu místnosti si vytvořily téměř šestimetrové hnízdo a to už jsme museli zavolat specializovanou firmu, která je kašičkou otrávila. Jak postupně umíraly, padaly nám po desítkách do obýváku. Skončilo léto, vosí problém byl podle nás zažehnán, opravili jsme způsobené škody. Jenže v lednu jsme s přítelkyní odjížděli k moři a v podkroví přestal fungovat jeden radiátor. Ty potvory, jak se prožíraly k hnízdu, porušily izolaci a do konstrukce foukal studený vzduch. V lednových vánicích se v potrubí vytvořil ledový špunt, přes který nemohla teplá voda proudit. Pan Pacák u nás právě dodělával ucpávky rohových spojů a pohyboval se v té střešní sukýnce dokola domu. Narazil na obrovské hnízdo a obával se pokračovat dál. Ubezpečili jsme ho, že už není obydlené, překonal tedy strach, hnízdem prolezl a objevil nakousanou izolaci. Jakmile ji opravil, topení se rozběhlo.

Konec dobrý...

I přes všechny maléry, které nás při stavbě potkaly, máme naši roubenku rádi. Zaprvé se jedná o splnění našeho společného snu, zadruhé je velmi malebná a krásná, pro většinu kolemjdoucích místních obyvatel jediná vhodná do travnatého svahu pod lesem, který v dětství znali jako krásnou divokou louku. V roubence se dýchá zcela jinak než ve zděných stavbách a když se ráno probudíme a kolem sebe vidíme krásné masívní dřevo, máme opravdu pocit jakéhosi drobného návratu k přírodě.

Spodní stavba: betonová základová deska

Stavební systém: srubová konstrukce

Krov: dřevěný - smrk

Střešní krytina: betonová taška Bramac

Vstupní dveře: plastové

Okna: plastová

Zasklení: izolační dvojsklo

Podlahy: dlažba, plovoucí podlaha

Topení: podlahové topení, elektro kotel a krbová kamna

Pozemek: 1390 m²

Zastavěná plocha: 80 m²

Obytná plocha: 120 m²

Realizace: Haniš Srubové domy s.r.o., www.srubovedomy.cz