Na problém se získáním stavebního povolení na srub v zástavbě malé středočeské obce Jana a Kateřinu hned upozornil majitel stavební firmy. Názor, že dřevostavby z masivních kulatin do naší krajiny nepatří, nanejvýš k lesu nebo do horských a podhorských oblastí, je v pocitech lidí i konání odpovědných úředníků hodně zakořeněný. Jan ale klepe na dřevo. Nesetkal se s jedinou překážkou ze strany sousedů nebo stavebních úřadů. Možná proto, že zahrada, na které srub opravdu vyrostl, je až na samém konci vesnice.

Naše rodina odtud pochází, zahradu jsme dostali od rodičů, a protože za pražský podnájem jsme platili dost peněz, rozhodli jsme se postavit si na ní vlastní bydlení. O dřevostavbách jsme tehdy moc nevěděli. Uvažovali jsme o typovém nízkoenergetickém domě z betonu, pak o cihlovém domě, ale když jsme přespali na horách v roubence, bylo rozhodnuto. Nakonec náš výběr skončil u srubu. Víc se nám líbí, protože kmeny stromů člověka přímo obklopují a nejsou nijak upravené. Jsou křivé, jedete po nich rukou a cítíte vystouplý suk, tamhle to praskne... To na srubu opravu obdivujeme.

Ruční práce

Dům jsme si sami vymysleli a namalovali, jen jsme respektovali půdorysné rozměry osm krát deset metrů, které vyplývají z přirozeného růstu stromů. Jak nám vysvětlil stavitel Pavel Haniš, v širších stěnách by se klády musely nastavovat a to už stavbu prodraží. Stejně tak nám poradil průměr kulatin 30 až 35 centimetrů a v průběhu stavby spoustu další praktických věcí. Jeho firmu jsme si vybrali ze čtyř oslovených na základě perfektního osobního jednání a doporučení majitelů srubů, které jsme navštívili.

Teprve ve chvíli, kdy jsme hledali stavební firmu, začali jsme o dřevostavbách z masivu získávat informace. Překvapilo nás, že dřevo se zpracovává ručně – od jeho pokácení a odkornění v lese. Dokud jsem to ve výrobní hale na vlastní oči neviděl, nechápal jsem, jak tesaři ručně řežou kmeny na danou délku, vytesávání podélné drážky, přenášejí tvary kulatin pomocí tesařského kružítka a pravítka... Zaujalo mě, že stěny drží pohromadě bez jediného hřebíku, teprve až záklopy stropních trámů se jimi protloukají. Nikde není vidět jediný drát, všechny rozvody elektřiny, televize i internetu jsou ve stěnách. Okna a dveře nemají klasické překlady, pohybují se kluzně ve vyřezaných stavebních otvorech zároveň se sesycháním stěn. Netušili jsme, že pod nosnými sloupy jsou rektifikační šrouby, které se čas od času musí povolovat. Byli jsme opravdu úplní laici. Teď ze zkušenosti už vím, že nejde o nic složitého. Jednou za měsíc v rohu změřím, o kolik stěna klesla, a o stejný počet centimetrů šrouby povolím.

Při návštěvě stavební firmy nás ohromila obrovská hala, ve které čtyři party tesařů staví zároveň čtyři sruby. Stavbyvedoucí nám zavolal, že náš srub je hotový a budou ho rozebírat, ať tedy přijedeme doladit rozvody a rozmístění zásuvek. Pak už jsme jen čekali, až nám vysněný srub přivezou. V únoru přijela montážní parta, kluci bydleli tady v maringotce na zahradě, jediné, co od nás potřebovali, byla přípojka elektřiny a voda. Srubové stěny až po stropní trámy měli poskládané asi za dva dny, vazba krovu, zaklopení stropu, včetně štítů, to už chvíli trvalo, ale déle než dva měsíce tady nebyli. Každý pátek odjížděli domů a předtím na stavbě uklidili, že by se dalo jíst ze země. Ve firmě pana Haniše funguje perfektní řád. Klobouk dolů před jejich jednáním, cokoliv jsme potřebovali, to nám vysvětlili a zařídili. Měli jsme štěstí na výborné lidi, vlastně každý, kdo na naši stavbu sáhl, odvedl kvalitní práci.

Dostavba svépomocí

Než budu sedět s někým v hospodě, raději budu celý den štípat dříví. Tak jsme přistupovali i ke stavbě našeho srubu, který jsme si nejen vymysleli, ale z velké části také zrealizovali a máme z něj o to větší radost. A samozřejmě jsme ušetřili dost peněz. Už ke stavbě základové desky jsem si vzal k ruce šikovného zedníka, tady na vesnici nám ale pomohlo hodně lidí. Když odjela montážní parta a srovnali jsme účet, poslal nám pan Haniš dokončovací manuál s přesným návodem, jak udělat elektroinstalaci, odpady, obklady a dlažby, koupelny, dilatace..., a když jsme něco nevěděli, stačilo zvednout telefon. Od stavební firmy jsme získali hrubou stavbu po střešní fólii, laťování a střešní krytinu jsme už pokládali sami a také venkovní podbití, na které jsem si sehnal levnější materiál. Jedinou naší chybou bylo ukotvení sádrokartonových příček v podkroví do komína. Po dvou měsících, co jsme tady bydleli, nám nahoře začaly praskat stěny. Zapomněl jsem řemeslníky upozornit, že komín při sedání stavby samozřejmě stojí, zatímco všechno kolem i se střechou jede dolů. Příčky v masivní dřevostavbě proto nejsou dostavěné až ke stropu a nahoře jsou dřevěné obložky, do kterých postupně zajíždějí. Nejsou napojené ani na klesající srubovou stěnu.

Někdo si možná řekne, že k dřevěnému domu nepatří plastová okna. Rozhodla o nich opět podstatně nižší cena, asi o sedm tisíc korun za jedno okno, ale hlavně jsem prohlásil, že v životě nechci okna natírat. Od vrat nikdo plast nepozná, ani na venkovních dveřích. Vnitřní máme z pravé borovice, jinak je celý srub postavený z českého smrku. Stavební firma ho přebrousila a impregnovala proti škůdcům, jen některá místa jsme dobrousili a potom jsme srub sami natřeli. Zvenku přírodním olejem, který je řídký, a šlo to dobře. Uvnitř je přírodní včelí vosk, který se ale chová, jako byste dřevo natírali medem. Byli jsme upozorněni, že vosk musíme hodně roztírat, jinak nátěr neuschne a bude třeba dva roky lepit. Nebyla to příjemná práce! V interiéru je jeden nátěr základový a jeden vrchní, obnovit by se měl až za deset let. Zvenku jsme během tří let, co tu bydlíme, natírali srub už dvakrát. Na pět let bychom teď měli mít klid, i když západní strana, vystavená dešti a slunci, bude možná vyžadovat nátěr dříve, ale to nám nevadí. Ve dvou – já a můj taťka - je srub za víkend natřený celý.

Co nejméně technologií

Srub jsme záměrně zachovali v úplné jednoduchosti. S tím souvisí i vytápění. Pod dlažbou v přízemí máme teplovodní topení, které ale skoro nezapínáme, stačí nám jednoduchá krbová kamna bez výměníku a rozvodů. Také v tom nám poradil pan Haniš, že bychom měli topit, jak se to v dřevěných stavbách dělalo dřív. Srub není velký, kamna mají maximální výkon 6 kW, a protože stojí přímo u schodiště, komínovým efektem jde teplo nahoru, vytopí se přízemí i horní chodba, pak otevřeme podkrovní pokoje a máme teplo v celém domě. Původně jsme uvažovali o zemním vrtu, ale bylo to velice nákladné, tak jsme od něj upustili.

Do budoucna plánujeme vybudovat vlastní studnu, abychom byli co nejvíc soběstační, zatím jsme napojeni na městský vodovod. Nebráníme se ani využití moderních technologií, až budou víc propracované a za přijatelnější cenu. Třeba solární ohřev vody nebo větrná elektrárna...

Člověk má své sny a za nimi si má jít. Bydlí se nám tady krásně - dřevostavby se nemusí nikdo bát, bude stát stejně dlouho jako zděný dům. Navíc se nám podařilo, že jsme se kvůli ní nezadlužili na velkou část života!

Spodní stavba: betonová základová deska

Stavební systém: srubová konstrukce

Krov: dřevěný - smrk

Střešní krytina: betonová taška Bramac

Vstupní dveře: plastové

Okna: plastová

Zasklení: izolační dvojsklo

Podlahy: dlažba, plovoucí podlaha

Topení: podlahové topení, elektro kotel a krbová kamna

Pozemek: 1390 m²

Zastavěná plocha: 80 m²

Obytná plocha: 120 m²

Realizace: Haniš Srubové domy s.r.o., www.srubovedomy.cz