Dřevostavba Jiřího a Radmily je důkazem, že kde je vůle, tam jde všechno. Například změnit kus staré zarostlé zahrady na samostatný stavební pozemek a na neuvěřitelných 200 metrech čtverečních vybudovat plnohodnotné rodinné bydlení, které svým majitelům poskytuje dostatek prostoru pro spokojený a šťastný život.
Ještě za bývalého režimu jsem dostal ke svému pracovnímu místu k dispozici dům v Hloubětíně. Tam jsme prožili krásných 25 let života. Majitelka, která dům dostala v restituci a pronajímala nám ho, však do stavby neinvestovala žádné peníze. Protože dům chátral, rozhodli jsme se odejít. Hledali jsme byt nebo stavební parcelu v těchto končinách Prahy a pomalu začínali propadat beznaději. Pak jsme náhodou narazili na inzerát – majitelka chtěla prodat část své zahrady ve staré zástavbě rodinných domů nedaleko stanice metra. Manželce se zarostlá parcela plná nejrůznějšího harampádí se starou chatou nelíbila, ale protože nás už tlačil čas, souhlasila. A dnes je za to ráda. Nepořádek se uklidil, náletové dřeviny vykácely, chata zbořila a my si naše nové bydlení nemůžeme vynachválit. Je tu klid jako na vesnici a přitom na metro je to pěšky deset minut.
Byt s větší terasou
Obával jsem se, že mi úřad stavbu rodinného domu na pozemku o výměře 218 m2 nepovolí, ale kupodivu s tím nebyl žádný problém. Musel jsem ovšem dodržet pravidlo 30 procent zastavěnosti pozemku. Naštěstí mi udělili výjimku a do tohoto šibeničního rozměru nepočítali zpevněné plochy, pouze půdorys domu. Ten má tak zastavěnou plochu 62,5 m2 a je dvoupatrový. Kolem domu nám tedy zůstalo zhruba 150 m2. S nadsázkou proto říkám, že bydlíme v individuálním bytě s větší terasou a venkovní vestavěnou skříní – oficiálně kůlnou. Díky rozměrům domu i pozemku je tu skutečně využitý každý centimetr. Chybí mi garáž, která se už na pozemek nevešla a pomohla by nám zvětšit úložný prostor.
Panelová dřevostavba s difuzně otevřenou stěnou
Pro dřevostavbu jsem se rozhodl kvůli rychlosti výstavby, možnosti montovat dům i v zimních měsících, tloušťce obvodové stěny, která by mi ve zděné variantě zabírala drahocenný prostor a také čistotě staveniště. Mnohem raději jsem uklízel piliny a dřevěné odřezky než vápno a cement, které vám na pozemku zahubí všechno živé. Ponořil jsem se do studia technologií dřevostaveb a vybral jsem podle mého uvážení tu nejlepší – panelovou difuzně otevřenou dřevostavbu, se zateplenou vnitřní instalační předstěnou a vnějším zateplením dřevovláknitými deskami. Zastávám názor, že panely se v řízených podmínkách výrobní haly provedou mnohem lépe, v případě difuzně uzavřených skladeb zase nevěřím na možnost dokonalého provedení parotěsné vrstvy. Pro realizaci jsme si vybrali firmu, která má s dřevostavbami bohaté zkušenosti. Všechno proběhlo bez problémů, jedinou reklamaci bez jakýchkoliv problémů opravili.
Chybí venkovní žaluzie a rekuperace
Konec výstavby byl hektický, naše původní bydlení jsme museli opustit do konce roku. Anhydritové podlahy se vylévaly v listopadu, a protože bylo vlhké počasí, nevysychaly. Firma sehnala povodňové vysoušeče a podlahy nám tak pokládali až mezi vánočními svátky.
Dům jsem si navrhoval sám, a i když bych dnes asi udělal nějaké změny, nejsou nijak zásadní. Určitě bych dnes investoval do venkovních žaluzií do ložnicového patra, přízemní prosklená stěna je kryta zavěšenou stříškou. Když se řešila reklamace a muselo se skrývat obložení jižní fasády, vážně jsem přemýšlel o jejich dodatečné instalaci, nakonec jsem od toho ale upustil. Nechtělo se mi riskovat složité detaily dodatečných prostupů. Také bych dnes zřejmě uvažoval o nuceném větrání s rekuperací. V zimě je tu poměrně sucho a věřím, že pokud by sem neustále proudil čerstvý vzduch, vnitřnímu klima by to určitě prospělo. Tyhle dvě věci by ale v době realizace navýšily rozpočet o půl milionu, a protože nás hodně finančně vyčerpalo budování přípojek všech energií, které končily desítky metrů před parcelou, rozhodli jsme se tyto prvky oželet.
Dům je nízkoenergetický, ovšem na horní hranici blížící se pasivnímu domu. Když v zimě vysvitne sluníčko nebo se sejde větší návštěva, nepotřebujeme topit. Na jaře nebo na podzim, kdy je venku chladno, stačí zapálit pár svíček.
Připravila Dagmar Šimonová
Foto Martin Zeman
Copyright © 2025 Českobrodská 35, 190 12 Praha 9 - Dolní Počernice Kontakt
Vytvořeno v xart.cz