Do malé vesničky blízko západních hranic naší republiky jsme se vydali na pozvání architekta Dušana Řezáče, který tu společně s německým investorem rekonstruuje a dostavuje velký statek. Na jaře zdárně dokončili první fázi výstavby – moderně střiženou dřevostavbu, sloužící jako dva samostatné apartmány, jimiž nás také architekt s laskavým svolením investora provedl.

Se stavebníkem jsme se seznámili náhodou při mé poznávací cestě po Sardinii. Asi čtrnáct dní poté se mi ozval a domluvil si se mnou schůzku, na které chtěl poradit s rekonstrukcí své nemovitosti. Z realizace nakonec sešlo, ovšem z nás dvou se stali přátelé. O rok později přišel s tím, že hledá starou usedlost, kde by si na stáří vybudoval bydlení.

Z velkého statku na kraji malé vesničky jsem byl nadšený. Bylo to hospodářství, kde se doslova zastavil čas. Od války zde nikdo nebydlel a genuis loci byl všudypřítomný. Navíc se mi líbily její historické kořeny – statek původně patřil německému sedlákovi, kterého z pohraničí po druhé světové válce odsunuli. Opuštěný objekt dostala do vlastnictví česká rodina. Dům se dědil a vlastně v něm nikdo nebydlel, proto také postupně zchátral. Přijde mi příznačné, že se kruh uzavřel a majetek se po několika desítkách let vrací do rukou Němce.

Dvě fáze výstavby

Usedlost se skládala ze tří hlavních objektů – obytného domu se stájemi, stodoly a chlévů. Ty stály tady, na místě současné novostavby. Původně jsme je chtěli částečně zachovat, ukázalo se ale, že případná rekonstrukce je neudržitelná. Stodola a obytný dům jsou na tom lépe.

Díky investorově puntičkářství" se projekt měnil a upravoval ve všech svých projekčních fázích, až se nám ho nakonec podařilo vyladit téměř k dokonalosti. Jen na studii jsme ale pracovali skoro rok. Při našich schůzkách nás omezovala absence jakéhokoliv zázemí, proto jsme se nakonec dohodli rekonstrukci statku rozdělit na dvě fáze. V té první vystavíme na místě chlévů soběstačnou novostavbu, oprava ostatních objektů, už pak bude moci probíhat pomaleji. Novostavbu jsme koncipovali jako dva samostatné neprůchozí apartmány o identické dispozici a velikosti 3+kk. Horní apartmán disponuje krytou terasou orientovanou na jih, směrem ke vsi, a je přístupný po krytém venkovním schodišti. Spodní apartmán je naopak více orientovaný na sever, do dvora. Investor chtěl také saunu, která je umístěna v rohu parcely, přístupná od objektu „suchou nohou" pod plochou střechou s extenzivní zelení.

Odkaz k regionální tradici

Pro novostavbu jsme zvolili jasný novotvar, maximální autenticitu investor naopak plánuje udržet u dvou stávajících objektů a vytvořit tak zcela zřejmý kontrast. Vzhledem k požadavku na rychlost jsme zvolili technologii montované dřevostavby, tedy dřevo jako tradiční materiál v moderním pojetí.

Na doporučení jsem pro realizaci oslovil inženýra Trgalu a jeho rodinnou firmu. Panely předvyrobené v dílně se pak během tří dnů na místě smontovaly. Na fasádu jsme použili překrývaná prkna, místní architektonický prvek. Oranžová barva okenních rámů a interiérových dveří koresponduje s režným zdivem na okolních objektech.

Místní suroviny a české výrobky

Chtěli jsme použít co nejvíce místních materiálů a využít práce místních řemeslníků. Modřín na fasádě pochází z pily pět kilometrů odsud, kamenná dlažba v koupelně je z lomu nedaleko Mariánských lázní a rozhozenou dubovou kantovku na podlaze pokládali místní podlaháři. Kámen ze zvětralé skály získaný při úpravách dvora byl použit pro výstavbu kamenného plotu a venkovní dlažbu. Krbová kamna si investor přivezl ze svého domu v Německu. Vytápíme elektrickými rohožemi ve stropě a krbovými kamny. Také jsme museli vybudovat samostatnou čističku.

Dům se dostavěl loni v létě a někteří místní se s ním stále nedokážou sžít. Investor to ale nevzdává, plánuje tu trávit co nejvíce času a aktivně se zapojit do dění v obci, které tu stagnuje. Má rád místní přírodu i české poměry, ve kterých si podle mě dokáže nejlépe odpočinout od sešněrované a vyspělé německé společnosti. Je to hodně společenský člověk, za kterým sem budou jezdit přátelé, navíc objekt je zkolaudovaný jako penzion. Zkrátka si myslím, že tu trochu rozvíří stojaté vody a vnese mezi místní svůj nakažlivý optimismus.

Připravila Dagmar Šimonová
Foto Martin Zeman