Když nás Pavlína pozvala dovnitř, nalila čaj a usadila k masivnímu dřevěnému stolu uprostřed obývacího pokoje s prosklenou stěnou, magie místa se postarala o to, aby se nám dlouho nechtělo zvedat. Úžasný výhled na střechy sousedů, kapličku na obzoru a údolí Sázavy s projíždějícím vláčkem byly jako magnet. Ostatně i majitelka přiznala, že pozorování krajiny je jednou z jejich nejčastějších a nejoblíbenějších činností.

Bydlení a design interiéru je naším koníčkem. Nedokážeme moc dlouho sedět se založenýma rukama, potřebujeme budovat a vylepšovat. První dům, který jsme si postavili v Praze, tak dva roky před naším stěhováním prošel kompletní rekonstrukcí. To jsme ještě netušili, že tak brzo odejdeme pryč. Když se nad tím ale zamyslím, rekonstruovali bychom asi i tak. Byla jsem v Praze spokojená a upřímně jsem si nedokázala představit, že bych skončila někde na venkově. Co bych tam dělala? Kam bych chodila trávit volný čas? Manžel na tom byl jinak, delší dobu toužil po klidu, který u rušné pražské ulice každý rok ubýval víc a víc. Člověk ale naštěstí nestagnuje a vyvíjí se a i já jsem si jednoho dne musela připustit, že už to tady není jako dřív. Manžel se zaradoval, přinesl papír a společně jsme začali kreslit. Pak už mě celý projekt a plánování pohltilo natolik, že jsem se začala na stěhování hrozně těšit.

Navrhování je náš koníček

Protože už první dům jsme si navrhovali sami, odvážně jsme se pustili i do návrhu druhého. Za léta jsme měli zkušenosti s tím, co bychom chtěli udělat jinak a co je pro nás nejdůležitější. Nepotřebovali jsme architekta, měli jsme ve všem jasno. Mým koníčkem je kromě vlastního bydlení i trh s realitami a pozemek ve zdejší obci jsem tak koupila už pět let před naším stěhováním. Bez úmyslu ho někdy využít – čistě na investici. Byl to jeden z posledních pěkných pozemků s dobrým umístěným a krásným výhledem. Zamilovala jsem si ho na první pohled, a když jsem tak začala uvažovat o odchodu z Prahy, věděla jsem, že to bude právě sem. Důležitá pro nás byla absolutní bezbariérovost, proto jsme u poměrně svažitého pozemku museli přistoupit k velkým terénním úpravám a povedlo se. V přízemí nenajdete jediný schod, do patra jich pochopitelně pár zdolat musíte. Když jsme tedy měli připravený projekt, začali jsme se poohlížet po realizační firmě.

Nepotřebujeme obchodníky ale stavitele

V tom, že dům bude dřevostavba, jsme měli jasno od začátku. Náš původní dům byl vystavěný z tvárnic liapor a neměli jsme s ním žádné problémy – izoloval dobře, neplesnivěl a žilo se nám v něm hezky. Přesto jsme podlehli kouzlu dřevěného stavění na základě informací z médií a vlastních průzkumů - proč stavět dům z věčných materiálů, oblepit ho kolem dokola izolací a složitě řešit všechny tepelné mosty, když existuje systém, jenž je pro energeticky úsporné stavění předem připravený a vhodný? Jediná dvě dilemata, která byla nutná rozhodnout, se týkala systému výstavby – zda technologií two by four nebo z předpřipravených panelů a energetické náročnosti domu – pasivní versus nízkoenergetický.

Po internetu jsme oslovili několik společností realizujících dřevostavby. Z těch, které odpověděly, jsme zvolili dvě a po osobním setkání s pány z Alfahausu bylo jasno. Přišli nám jako z jiného světa – takoví poctiví „strýcové", žádní blazeovaní obchodníci, kteří vám sebevědomě odpovídají vždy zásadně na něco jiného, než na co se jich ptáte. Bylo z nich cítit, že za sebou mají zkušenosti z praxe a vědí, jak snadno se při realizaci domu udělá chyba a jak těžko se pak napravují její následky. Ani jednou jsme z jejich úst neslyšeli - to nejde, naopak nás povzbuzovali v tom, abychom si stáli za tím, co chceme – je to přece náš dům. Posledním rozhodujícím hlediskem byla férová smlouva o dílo a vyvážené platební podmínky bez zbytečných záloh.

Detail je tou nejdůležitější částí stavby

Postavit zeď, příčku nebo krov umí téměř každý. Poskládat ale dům do jednoho funkčního celku a neopomenout žádný důležitý detail konstrukce, to už je kumšt. Líbilo se nám, že firma Alfahaus používala jedině certifikované systémy a všeobecně uznávané pracovní postupy a nezkoušeli dobrodružně nahrazovat kvalitní materiály lacinými náhražkami. Protože náš dům není jednoduchá typová skládačka, dodavatel dokonce říkal, že naše devět metrů velké posuvné okno je největší v ČR, potřebovali jsme přesně takový přístup. Svou robustností nás oslovila i konstrukce jejich domů, proto padla volba na panelovou dřevostavbu.

Nakonec jsme se rozhodli pro dům nízkoenergetický, s trojitým izolačním zasklením, bez zbytečných technologií. Cenová investice do pasivního standardu nám přišla neuměřená. A rozhodli jsme se dobře. Máme podlahové teplovodní vytápění, vodu ohříváme solárním panelem a elektrokotlem. Spotřeba energie za první rok provozu byla 6,77 MWh při 171 m2 užitné plochy a užívání třemi osobami. Máme také rekuperaci, se kterou jsme nesmírně spokojení.

Jezdíme sem jako na dovolenou

Manžel dojíždí za prací do Prahy a trvá mu to jen o pět minut déle, než z našeho původního domu. Já jsem zase trvala na dostupnosti vlaku, abych nebyla odkázaná na auto. Zastávku máme kousek od domu a vlaky tu jezdí skoro pořád. Od té doby, co tady bydlíme, už nemáme takovou potřebu cestovat. Manžel všem odpovídá – kam bych jezdil na dovolenou, když všichni jezdí na dovolenou sem. Takže tady relaxujeme, sedíme na terase, v houpačce nebo tady u stolu s otevřeným oknem a užíváme si léta.

Hodně energie jsme vložili do návrhu interiéru. Nechtěli jsme klasický moderní styl, který dnes potkáte všude, ale něco netradičního, příjemného a inspirativního. Nakonec jsme se rozhodli pro koloniální styl s trochou orientu. Můžu vám říct, že to tedy nebylo snadné – každý kus tady je kupovaný jinde, v různých obchodech. Bylo náročné i jednotlivé části sladit tak, aby vytvořily harmonický celek. Ale povedlo se. Zabývám se Feng-šuej, takže jsem chtěla dbát i na tento aspekt a vzhledem k tomu, jak se tady cítíme, se to zřejmě povedlo. Velkým prohřeškem proti tomuto učení je naše otevřená koupelna v ložnici, ale přesto si jí nemůžeme vynachválit.

Problémy nemáme ani se sousedy, celkově mě lidi mimo naše hlavní město hodně překvapili, jsou tak nějak hodnější a obětavější. V Praze si každý hledí svého – což může být samozřejmě někdy i velká výhoda. Teď, v této fázi života, jsem nesmírně spokojená právě tady, v malé obci s pár stovkami obyvatel, v domě, který je nám ušitý na míru.

Připravila Dagmar Šimonová
Foto Martin Zeman