Beton s dřevěnou tváří
Dagmar Šimonová | Pondělí, 09. leden 2012 |


Betonové hřibové hlavice sloupů Národní technické knihovny v Dejvicích se musely předělávat, protože na hladkém povrchu pohledového betonu byly příliš patrné stopy po bednění.
Co ale z podobného problému udělat záměr a použít naopak takové bednění, které by se do hladké betonové hmoty otisklo co nejvíce?
Dřevostavby potřebují akumulační stěny
Dřevostavby jsou nízkoenergetické, často pasivní stavby, které vynikají rychlostí a čistotou výstavby, malou tloušťkou obalových konstrukcí při zachování velkého tepelného odporu a také rychlou „výhřevností". To jsou, kromě mnoha jiných kvalit, jedny z jejich charakteristických vlastností. Nejčastějším negativem bývá však rychlé vychládání, které může velice znepříjemnit život. Proto se obecně doporučuje používat v dřevostavbách akumulační stěny – příčky nebo polopříčky, které mohou tvořit stěnu pro zabudování krbové vložky nebo předělit jinak volný prostor.
Akumulační stěna musí být vyhotovena z masivního materiálu s vysokou tepelnou jímavostí, aby do sebe mohla naakumulovat co nejvíce tepla, které pak bude pozvolna vypouštět do prostoru. Pro tyto účely se nejlépe hodí zdivo, kámen nebo právě beton. Stěnu můžeme samozřejmě omítnout, pokud ale chceme zachovat pravdivost materiálu a ozvláštnit interiér něčím netradičním, směle se můžeme vrhnout do použití pohledového betonu s co nejmarkantnějšími otisky dřevěného bednění.
Struktura suků a letokruhů na šedivém betonu
Dřevěné bednění poslouží jako funkční prvek, který po sobě zanechá nesmazatelný otisk ve formě suků a letokruhů. Studená betonová stěna tak získá příjemný dřevěný nádech, který moderním způsobem doladí interiér i exteriér dřevostavby. Následující obrázky dokládají, jak podobné zacházení s betonovou směsí může dopadnout. A že je rozhodně o co stát.