Ženský pohled: Jak se žije v pasivní dřevostavbě? Pozitiva i negativa pasivního domu po letech

Lucie Němcová | Pondělí, 30. září 2019 |

Na pasivní domy se obecně často nahlíží analytickým a technickým okem odborníků. Jako by se zapomínalo na to, že jsou to především rodinné domy, tedy místa, kde má hřát pověstné teplo rodinného krbu, má být útulně a přívětivě. Tentokrát dáme slovo zkušené paní domu, která již několik let s rodinou obývá pasivní dřevostavbu z masivních dřevěných CLT panelů. Jaké to je v takovém domě žít a vychovávat děti?

S manželem jsme poměrně dlouho hledali místo, kde bychom chtěli postavit náš vysněný dům. Po přibližně deseti letech bydlení v Praze a skončení studií jsme proto objížděli pozemky nabízené realitními kancelářemi v blízkosti našeho hlavního města, abychom zakotvili v našem společném rodném městě – Rožmitále pod Třemšínem a zjistili, že bychom jinde žít ani nemohli. Koupili jsme poměrně velký pozemek, který tehdy ještě nebyl určen pro výstavbu, a po vyřízení všech formalit jsme mohli začít stavět a uskutečnit tedy i náš společný sen.

Manžel – povoláním architekt – dům navrhl a vše včetně zajišťování povolení jsem nechala na něm. Přiznávám – občas mě to mrzí a některé věci bych udělala jinak, nyní se zato mohu dosytnosti vyřádit na zvelebování interiéru a postupném utváření zahrady.

Rychlost výstavby - dřevostavba roste před očima

Při přípravě základové desky jsem byla těhotná a koncem listopadu roku 2011 (to už po narození naší první dcery) dorazily dřevěné CLT panely a stavba začala. Obrovské pozitivum dřevostavby vidím v tom, že základ vyroste téměř před očima – během dvou dnů stojí konstrukce domu. Některé věci v domě jsme si zajišťovali sami – máme tak celkem bohaté zkušenosti s tím, jak a co dělat a naopak nedělat. Manžel své zkušenosti využívá při schůzkách s klienty, kdy jim je schopen poradit, protože si vyzkoušel opravdu téměř vše.

Pasivní dřevostavba zcela bez debat

Jestli náš dům bude, nebo nebude pasivní dřevostavba, o tom jsem – přiznávám – ani nediskutovala. Chtěla jsem místo, kde budeme žít a vychovávat naše děti a tím, že jsem se v té době už na miminko mohla těšit, nezabývala jsem se ani tímto tématem a nevím, jestli by tomu bylo někdy jinak. Manželovi jsem věřila a po necelých čtyřech letech bydlení v pasivním domě mohu potvrdit – je to paráda!

"O tom, že dřevostavba bude pasivní, majitelé neváhali ani minutu. Po čtyřech letech bydlení tvrdí: Je to paráda!"

Zvuky praskajícího dřeva, které děsily návštěvy

Začala bych tím, že je skvělé bydlet v dřevostavbě. Tomu, kdo přijde do domu poprvé, to možná přijde zpočátku zvláštní a jiné, ale reakce jsou i po hodině strávené u nás pozitivní.

Stěny nejsou dřevěné všude, ale dřevo převažuje. Návštěvy nám říkají, že když do domu vejdou, dřevo cítí, my už jsme si asi zvykli a nepřipadá nám to. Drobný problém byl pár měsíců po nastěhování, kdy materiál ještě pracoval – dřevo občas zapraskalo a přespávající návštěvy to čas od času probudilo. Toto období trvalo přibližně půl roku, nyní už ničím nepřekvapí a návštěvy spí klidně.

Dřevostavba s dobrou akustikou

I hlukovou zkoušku máme za sebou. Při jedné z návštěv našeho domu manžel dupáním dokazoval, že zvuky z horních místností jsou do těch dolních (a funguje to i obráceně) slyšet minimálně. A to prý tam skákal jako pomatený, takže jsme tím mohli dokázat, že se u nás spát dá.

Vytápění bez radiátorů? Jde to vůbec?

Další zvláštností je rekuperace, díky které se dům vytápí a větrá. Zpočátku jsme naráželi na otázky typu: „Kde máte radiátory?" nebo „Topíte vůbec?" Ano, topíme, ale mnoho peněz ušetříme! Pasivní dům poskytuje výhodu v tom, že díky silné vrstvě izolací se teplo udržuje a neuniká. Pak stačí upéct v troubě kuře nebo bábovku a teplota v domě se zvedne. Opravdu – máme vysledováno, že při rodinné oslavě, kdy nás tu bývá vždy přibližně 15, se teplota zvedne o dva stupně! Všem je pak tepleji a je úsměvné pozorovat, jak se všichni postupně svlékají do triček, a my otáčíme naším kouzelným kolečkem, kterým ovládáme teploty a pouštíme větrání.

Pasivní dřevostavbu větráme – a dokonce i okny!

Častým dotazem návštěvníků našeho domu při Dnech pasivních domů bývá, zda se dá větrat i okny. Odpověď je jednoznačná: rozhodně! Ani bych bez toho být nemohla. Miluju otevírání oken, zdvižně-posuvného portálu v obýváku, jarní nebo letní ráno bez cvrlikání ptáků nebo poslouchání bubnujících kapek při dešti si nedovedu představit. Takže otevírám okna někdy až moc, v době, kdy už večer svítíme. To pak kolem spících dětí honíme dotěrné komáry. Ale myslím, že i já chyby vychytávám a po dvou bezesných nocích jsem raději nechala okna zavřená. Zpátky od komárů k oknům...

"Veškeré prostory lze větrat také přirozeně okny, přestože jsou v některých místech použita fixní neotvíravá okna."

Déšť – parťák při mytí oken

Větráme, je to možné i v pasivním domě. V tom našem máme i pevná okna, která zpravidla pozornosti návštěv neuniknou: jak je myjete? Snadno, mám velkého pomocníka – déšť. Za dobu, co tu bydlíme, horní okna zvenku myl manžel jednou a ta dolní stěrkou zvládnu za půl hodinky. Ale je to jen pro dobrý pocit, do týdne by se mohlo znovu, zevnitř máme permanentně obtiskané ručičky našich dvou cácorek, které to totiž děsně baví. Nejvíc, když jsou po nějaké dobré baště.

Žádná orosená okna

Skvělé je, že okna se při vaření nemlží tak, jak jsem byla zvyklá z dřívějška. Sluneční paprsky k nám pevnými okny na jihu pronikají velmi intenzivně, což je v zimě příjemné. Na opačné straně pak je nádherné pozorovat západy slunce, někdy je to opravdu krása, co lze na obloze spatřit.

Žaluzie by to přece jen chtělo

Loňské léto bylo teplotně velmi náročné. Teplo uvnitř dřevostavby, obzvláště pasivní, se drží a je to velmi příjemné, pokud je venku zima. Ale ty pětatřicítky nám daly zabrat. Okna jsme otevírali jen v noci a pouštěli větrání rekuperací, aby se dům ochladil. V plánu je pořízení předokenních žaluzií, které snížení teploty uvnitř domu rozhodně pomůžou. Tak jako všichni jsme tedy i my v létě trpěli a asi tak jako všichni jsme řešili horka zchlazením v bazénu a denním mlsáním zmrzliny a melounů.

V zimě stačí upéct bábovku a pasivní dřevostavba je příjemně vytopena

Zimu si opět budeme užívat, otočíme kouzelným kolečkem nebo pozveme návštěvu třeba na bábovku.

Dcerky Terezka a Natálka se těší na řádění ve sněhu, ten doufám bude, a mně nebude mrzet sušit mokré věci nebo ty zabahněné dokola prát. Z další věci jsem totiž úplně unešená – z rychlosti sušení oblečení. Schne neskutečně rychle, v technické místnosti nebo i na chodbě. V zimě, pokud svítí sluníčko, pak dám přenosný sušák za okno a oblečení uschne raz dva.

Hodila by se větší šatna

Na začátku jsem zmiňovala, že mě občas mrzí, že jsem nezasahovala manželovi do návrhu domu. Nejedná se o velké věci. Ocenila bych prostor na umístění kočárku a například větší šatnu.

Ovšem kočárek brzy nebudeme potřebovat a v plánu jsou další dvě vestavné skříně a hlavně garáž, kam budeme moci uskladnit třeba právě kočárek, kola, odrážedla a podobně.

"V zimě stačí pozvat přátele nebo upéct bábovku a dům je pohodlně vytopen."

Se zvelebováním domu není kam spěchat

Vše má své řešení, pokud se něco nezrealizuje hned, časem to určitě půjde také, tak jako u nás. Až v poslední době, kdy druhá dcerka povyrostla, mě začalo bavit ono zvelebování domu, více myslím na barvy, materiály, chci, abychom se doma cítili ještě lépe. Nejde vše najednou, některým věcem musí dát člověk čas a hlavně – nerada bych ošidila naše holčičky tím, že se jim budu málo věnovat. Všechno tedy postupně realizujeme, v létě jsme začali s terasou, ze které jsme nadšeni – večer se tu krásně sedí, povídá a popíjí...

Spokojené děti – největší odměna

V plánu je již zmiňovaná garáž a já se moc těším na další sázení stromků a květin, které miluji, mým snem je odjakživa bylinková zahrádka, které se časem dočkám. A to vím určitě, budu mít totiž při sázení své dvě malé pomocnice, které jsou v našem domě šťastné. Mají velký prostor pro své lumpárny, obývací pokoj je propojený terasou se zahradou, stačí jen otevřít posuvný portál.

A když mi starší dcera Terezka řekne: „Maminko, já jsem tak ráda, že tady bydlíme a máme takový krásný domeček," vím, že naše rozhodnutí bylo správné, protože není nic důležitějšího než mít šťastné a zdravé děti.

Věra a Lukáš Pejsarovi

Ona momentálně na rodičovské dovolené, on povoláním architekt. Na svém vlastním domě v Rožmitálu pod Třemšínem si vyzkoušel, jak se staví pasivní dřevostavba. Dům momentálně prochází zatěžkávací zkouškou, rodina se rozrostla o dvě dcerky. Všichni svorně tvrdí: máme krásný domeček, rozhodně bychom neměnili.

Foto: Martin Zeman
Redakčně upraveno pro web

Čtěte další zajímavé zkušenosti s bydlením v dřevostavbě

Autor článku Ing. arch. Lucie Němcová

Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.

Nejnovější články autora