Ivona: Dřevostavba nám slouží už deset let

Okolí a vztahy ovlivňují život

Okolí je tu báječné a to je ohromně důležité. Když postavíte v nějakém satelitu, kde je široko daleko jen pole, jeden dům vedle druhého a žádné sousedské vztahy, těžko budete spokojeni. Naopak tady můžete žít v nějaké malé chaloupce, ale s dobrými sousedy a místem je člověk prostě šťastný.

Topení ohněm má svoji cenu

Každý podzim už se těším, až budu zase topit dřevem a kochat se ohněm v kamnech. V únoru už je rozpoložení trošku jiné. Pořád nosíte dříví, otevřete dvířka kamen a můžete začít luxovat, všude se práší, vzduch je suchý, musíte připravovat třísky a vynášet popel... Uměla bych si představit, že přijdu, zmáčknu knoflík na elektrokotli a za chvíli si hovím v teple.

Ale finanční úspora je finanční úspora. Nakupuji osm kubíků dřeva na celou zimu, takže topení mě vyjde zhruba na deset tisíc. A samozřejmě, celá atmosféra doma je s ohněm prostě jiná. Nestěžuju si. Je to dobré – v zimě je dům rychle vyhřátý, nemá žádnou větší akumulaci, a v létě se nepřehřívá. Je šikovně posazený ve svahu, hodně zde fouká a s žaluziemi není problém zde udržovat chládek.

Když jeden vstává, celý dům vstává

Zvolili jsme suchou skladbu podlah, a když jsem doma sama, žádný hluk mě netrápí. Když mám ovšem návštěvu a přijede třeba syn, stačí, aby se prošel po místnosti (pěkně přes paty, jak je mu to přirozené) a celý dům zní jako buben. Ale to se dá řešit, kdyby na to člověk myslel od začátku...

Vrchní vrstvu podlah tvoří OSB desky ošetřené lakem. Ten musím každý rok obnovovat, protože mám psa a kočky. Dostává od drápků zabrat. Ale na to, že slouží deset let, je to velmi dobré. Nejde o studený ani tvrdý povrch, je to moc příjemné. Rozhodně jsem nechtěla žádné koberce – lapače prachu.

Z původně malých plánů se paní Ivona pustila do velkého budování. Svou dřevostavbu by nevyměnila

Co by bylo, kdyby

Moc věcí bych tu neměnila, ani funkčně. Ale pokud něco, tak by to byla horní koupelna. Je předimenzovaná, tedy hlavně vana. Je to moje vina. Dříve jsem bydlela ve starém domě, kde byla vana maličká, člověk se do ní skoro nevešel, nemohl se natáhnout. Takže jsem si chtěla dopřát velkou vanu. Vybrala jsem si dvoumetrovou a při prvním použití jsem zjistila, že bojler je tak malý, že než ji stačím napustit, sedím ve studené vodě.

Navíc její sklon a velikost jsou docela nepraktické – když jsem do ní vlezla, zajela jsem pod vodu, protože jsem se neměla o co zapřít nohama, a málem jsem se utopila. Je pravda, že od té doby jsem tam nevlezla. Prostě ji nepoužívám, snad jednou tam byl kapr na Vánoce. Příště bych tedy udělala koupelnu menší a vanu zvolila kratší. Nakonec se stejně sprchuju v koupelně dole.

Zádveří a závětří – povedený tandem

Jedna úprava zde ale brzy po nastěhování přibyla. Dodatečně jsem přidala dveře oddělující vnitřní prostor za vstupními dveřmi – zádveří. Je tak oddělená špinavá a chladnější zóna, pes mi neutíká ven, když nechci, a pošťačka při vyřizování věcí nevidí hned do celého bytu. Je to prostě praktické.

A pak také závětří. Přístřešek před vstupními dveřmi, který chrání před větrem a deštěm, člověk může v klidu odemknout už v chráněném prostoru, navíc jsou vstupní dveře ušetřeny vlivu počasí. Velmi rychle kvůli tomu degradovaly. Zatímco na okna se stejnou povrchovou úpravou jsem nemusela sáhnout za celých deset let a jsou jako nová, dveře začaly rychle scházet, měnit barvu a praskat. Teď už je to dobré.

Velké domy, velké starosti

Člověk časem zjistí, že vlastně ani nepotřebuje tolik, kolik si myslel. Kdybych měla v přízemí něco rozkládacího na spaní, horní patro bych ani nepotřebovala. Samozřejmě, je skvělé pro návštěvy, je tam moje knihovna... Jen mám pocit, že si stavíme příliš velké domy.

Vidím to ve vesnici, je zde tolik starších lidí, kteří zůstali ve velkém opukovém domě sami dva. Musí jej udržovat a topit v něm, aby nezvlhnul. Myslím, že by mělo smysl vytvářet nějakou flexibilní variantu domu, který by se dal rozšiřovat a zmenšovat podle situace a aktuálních životních potřeb.

Zahrada, kde se neudřete

Zachytila jsem jednou rady, čeho se vyvarovat, abychom nebyli otroky vlastní zahrady. Veškeré ty jahody, cibule, růže, skalky, skleníky a jezírka, vše vyžaduje hodně péče. Já jsem volila čistě okrasnou, i když i ta mi se čtyřmi ořešáky a pár ovocnými stromy dává zabrat. Navíc jsem svého času nedokázala odejít ze zahradnictví bez nových sazenic. Ty jsem sice sázela s patřičnými rozestupy, ale za ta léta se všechno rozbujelo a je to pěkně prorostlé. Je toho zbytečně moc. Dnes bych se trošku víc krotila.

Život není jen v domě

Ale to nejdůležitější je, že se nám tady dobře žije. Ve vesnici nemáme ani hospodu nebo obchod, ale zdejší komunita je aktivní. Je zde spousta akcí – divadelní představení, koncerty, pochody, adventní setkání nebo rozsvěcení stromku. Je toho spousta, navíc sousedské vztahy fungují a to je perfektní.